Článek
Člověk má někdy tendenci vybírat si za mazlíčky zvířata, která se mu nějakým způsobem podobají, ať už povahou, nebo jen tím, že dokážou reagovat na lidskou přítomnost. U malých hlodavců je to trochu jiné. Nečekáme od nich poslušnost ani zpětnou vazbu jako od psů, a přesto si dokáží najít své místo v rodinách. Je v tom určitá zvláštní rovnováha. Jsou nenároční, tiší, nepotřebují každodenní výpravy ven, a přesto dovedou vytvořit pocit, že domov je o trochu živější. Křečci, pískomilové, myšky či morčata často představují první setkání dítěte se světem zvířat, ale zároveň se stávají mazlíčky i dospělých, kteří by si přáli společnost, ale nemají čas nebo možnosti na složitou péči.
Křeček zlatý
Křeček zlatý má za sebou příběh, který zní skoro jako náhodný zásah osudu. Jeho kořeny leží v syrských a částečně i tureckých suchých stepích. Tam žili skrytí před okolním světem, občas zahlédnuti místními zemědělci, ale rozhodně neznámí široké veřejnosti. Změna nastala teprve ve 30. letech 20. století, kdy zoolog Israel Aharoni odchytil několik jedinců poblíž Aleppa. Tehdy asi nikdo netušil, že se z této malé skupiny stane základ pro celý budoucí chov domácích křečků. Je docela pozoruhodné, že téměř všichni dnešní křečci zlatí pocházejí z potomků těchto několika odchycených jedinců. V zajetí se rychle množili a brzy se dostali do rukou vědců, laboratoří i rodin, které hledaly nenáročného mazlíčka. Ještě zajímavější je, že ve volné přírodě se jejich počet paradoxně snižoval, ne kvůli lovu, ale spíš kvůli proměně krajiny. Dnes se sice v přírodě objevují jen omezeně, zato v zajetí se rozšířili doslova po celém světě. Ať už člověk navštíví Evropu, Ameriku nebo část Asie, křeček zlatý tam nejspíš bude součástí běžné nabídky domácích mazlíčků.
Kdo se na křečka zlatého dívá poprvé, vidí hlavně kulaté tělíčko, malá ouška a oči, které působí jako dvě lesklé perličky. Dorůstá zhruba kolem patnácti centimetrů, někdy o trochu více, a váží sotva kolem stovky gramů. Přesto působí pevně, kompaktně a překvapivě silně. Srst může mít barvu skutečně zlatou, ale šlechtění časem vykouzlilo celou paletu odstínů od krémové, skořicové, šedé, tmavé až do strakaté. Někteří jedinci mají srst krátkou a uhlazenou, jiní dlouhou a téměř plyšovou. Vzhled je tak pestrý, že člověk někdy zapomene, že jde stále o stejné zvíře.
Zvláštností, která odlišuje křečky od mnoha jiných mazlíčků, jsou jejich licní torby. Ty umožňují přenášet potravu v množství, které je vůči jeho velikosti až neuvěřitelné. Když si je naplní, zvětší se mu hlava dvojnásobně a může vypadat téměř komicky, ale v přírodě mu to zachraňuje život. V pouštních podmínkách je totiž schopnost nasbírat zásoby rychle a bezpečně klíčová. Vousky kolem čenichu nejsou jen estetickým detailem. Křeček je používá jako senzory, kterými čte prostředí. V šeru a úzkých prostorách se orientuje hlavně pomocí nich. A i když jeho oči vypadají roztomile, nevidí úplně dokonale. Naopak, spoléhat se musí na čich a sluch. Ty má překvapivě dobře vyvinuté a dokáže rozeznat pachy, které by člověk sotva postřehl.
Křeček zlatý je v jádru samotář. To je jedna z věcí, které se u něj těžko mění i při životě v zajetí. Jeho přirozený habitat tvoří suché oblasti, kde bývají horké dny a chladné noci. Aktivní je až po setmění, kdy teploty klesnou a na povrch vylézá hmyz nebo padají zralá semena. Ve volné přírodě si vyhrabává složité nory. Někdy mají několik komor, jednu pro spaní, druhou pro potravu a třetí slouží jako úniková chodba. Je fascinující, jak promyšleně jsou tyto nory stavěné, i když je hrabe malé zvíře s omezenou silou. Denní rytmus křečka je jednoduchý, ale pevně daný. Přes den spí, a to velmi tvrdě a večer vybíhá ven. V zajetí se tento rytmus příliš nemění, což je důvod, proč může být zklamáním pro malé děti, které očekávají aktivního parťáka přes den. Povahově je to tvor opatrný, ale ne bázlivý. Umí se bránit, umí dát najevo nelibost a když se cítí ohrožený, také se rychle stáhne do úkrytu. Jeho teritoriální instinkt je silný. K ostatním křečkům moc tolerance neprojevuje, což je potřeba respektovat a počítat s tím. Občas se stane, že jsou spolu schopni dva křečci fungovat, ale je to spíše náhoda a štěstí.
Stravovací návyky křečka zlatého kopírují jeho přirozené prostředí. Je všežravec, ale s výraznou preferencí semen a zrnin. V přírodě je sbírá do lícních toreb, odnáší do nory a třídí. To je klíčové, křeček si potravu neukládá nahodile, ale pečlivě si vybírá, co kam jde. Drobnější semena často ukládá do hlubších komor, větší a tvrdší kousky do těch, ke kterým má snadnější přístup. Když má možnost doplnit jídelníček hmyzem, udělá to bez zaváhání. Bílkoviny jsou pro něj důležité. Stejně tak občas zkonzumuje části rostlin nebo menší bezobratlé. V zajetí má rád směsi pro křečky, ovoce (v přiměřeném množství), zeleninu a příležitostně moučné červy. Je však potřeba počítat s tím, že si část potravy vždy odnese do úkrytu, i když to z hlediska domácích chovatelů může působit zbytečně. Je to instinkt, se kterým nic nenaděláme.
Křeček zlatý má velmi krátkou březost, přibližně šestnáct dní. Proto se v laboratořích stal oblíbeným modelem. Samice je schopná mít několik vrhů ročně a počet mláďat může být překvapivě vysoký. Porod probíhá v hnízdě vystlaném měkkým materiálem, a jakmile se mláďata narodí, matka je prakticky nepustí z dohledu. Křeččí matky bývají pozorné, ale zároveň rychle reagují na stres. Proto pokud se v době odchovu mláďat cokoli změní, nový pach, hluk, zásah člověka, může to vést k reakcím, které jsou pro člověka nepochopitelné. Mláďata proto potřebují absolutní klid. Rostou velmi rychle a oči otevírají kolem desátého dne, v několika týdnech se pouští do světa (byť v kleci jen na pár centimetrů) a brzy začínají jíst pevnou stravu. Do nezávislosti se dostávají kolem čtyř až pěti týdnů. A to je čas na hledání vlastního teritoria.
Křeček bývá prezentován jako ideální mazlíček pro malé děti, ale to je třeba trochu upřesnit. Pokud dítě čeká, že si s ním bude přes den hrát, bude zklamané. Křeček je aktivní hlavně večer a v noci. Přes den by měl mít klid a není dobré ho budit. Na druhou stranu je nenáročný. Nevyžaduje složitou péči, nepotřebuje venčení, neruší sousedy hlasem ani zápachem (pokud je klec udržovaná). Stačí mu prostorná klec, úkryty, běhací kolečko, kvalitní strava a trochu trpělivosti. Co se týče věkové skupiny, nejlépe se hodí pro děti starší deseti let, které už rozumějí tomu, že zvíře není hračka. Mladším dětem by měl být dopřán kontakt jen pod dozorem. Je třeba také vědět, jak správně do chytat, aby nebyl vystrašený a dítě mu nechtěně neublížilo. Pořídit si ho lze ve zverimexu nebo chovatelské stanice.
Nicméně ani chovatelská stanice není zárukou, že si odvezete hodného křečka. Jen pro příklad uvedu, že si kolegyně koupila křečka v jedné rodinné prodejně chovatelských potřeb. A je naprosto úžasný, kontaktní a nikdy neprojevil známky agrese. Byla z něj tak nadšená, že trávila poměrně dost času na počítači, kde přes sociální sítě narazila na chovatelskou stanici. Paní napsala a domluvily se, že si od ní koupí ještě dva. To co následovalo byl doslova výslech. Pomalu aby člověk ukázal své výplatní pásky. Když tohle všechno překousla a dočkala se dalších dvou parťáků, byla nakonec velmi zklamaná. Ani jeden z nich nebyl dostatečně socializovaný a projevovalo se u nich agresivní chování. U takového zvířátka je vždy potřeba dobře vybírat. Pokud budete vybírat ve zverimexu, poproste obsluhu o informace o daném jedinci a pokud bude hodný, nechte si ukázat, jak se nechá alespoň v klidu pohladit. Pokud plánujete do rodiny pořídit křečka, zkuste si předem zjistit, zda není v rodině někdo alergický. Rodiče také musí počítat s tím, že dítko může zvíře přestat bavit a starost o něj bude na nich. Pořád se jedná o živého tvora, který má své potřeby.
Křeček zlatý je nenápadný, a přesto má schopnost okouzlit. Jeho život je krátký, ale intenzivní. Péče o něj není složitá, ale vyžaduje respekt. Je to tvor, který člověku umožní nahlédnout do miniaturního světa instinktů, zvyků a drobných rituálů. A když se člověk naučí křečka opravdu pozorovat, zjistí, že je to zvíře mnohem zajímavější, než se může zdát z krátkého pozorování ve zverimexu.
Zdroje:
https://www.britannica.com/animal/golden-hamster
https://animaldiversity.org/accounts/Mesocricetus_auratus/
https://animalia.bio/index.php/syrian-hamster
https://a-z-animals.com/animals/syrian-hamster/
https://www.mammalage.com/syrian-hamster/
https://www.abicko.cz/clanek/casopis-abc/2558/samotar-pro-nenarocne.html
