Mainská mývalí kočka je malý tygr s jemnou povahou

Kočka známá také jako něžný obřík, to je mainská mývalí kočka. Unikátní, elegantní a majestátní zvíře, které je velmi oblíbené, a to především díky své povaze.

Mainská mývalí kočka nebo také Maine Coon, je jedno z nejstarších kočičích plemen USA. Její existence se datuje již od roku 1800, kdy byla poprvé spatřena ve městě Maine, dle kterého má jeho část ve svém názvu (Maine). Její druhý název „mývalí“ dostala podle huňatého ocasu, který připomíná ocas medvídka mývala. A druhý název „Coon“ dostala dle mořeplavce a kapitána Charlese Coona, který do Ameriky zřejmě přivezl Norskou lesní kočku, která se zkřížila s krátkosrstými kočkami.

Podle legend byly tyto kočky vyšlechtěny z rysa červeného (Lynx rufus) nebo mývalů. Jsou to ale opravdu legendy. Mainská kočka vznikla z koček domácích a postupně díky nutnosti přizpůsobit se drsnému podnebí, kočka získala svoji hustou, huňatou srst a svoji velikost. Jejich podoba s norskou lesní kočkou může naznačovat společné předky. Dlouhou dobu byly mainské mývalí kočky používány na hubení hlodavců. Což se jim poměrně dobře dařilo. Plemeno bylo poprvé zaregistrováno v roce 1861. Již o rok dříve proběhlo jejich první vystavení na výstavě koček ve městě New York.

Mainská mývalí kočka je polodlouhosrsté plemeno, které je výrazně velké a robustní. U tohoto plemeno je většinou patrný rozdíl mezi samicí a samcem. Samice bývají drobnější s váhou v rozpětí 5-7 kg. U samců je běžná váha 9-11kg. U kastrovaných jedinců může být váha větší. Je to pozdní plemeno a jejich růst je ukončen mezi třetím až čtvrtým rokem života. Jejich velikost většinu lidí fascinuje. Jsou to také velmi inteligentní zvířata. O inteligenci koček jsem psala v tomto článku .

Jejich tělo je opravdu velké, svalnaté a silné. Délka těla i s ocasem dosahuje okolo jednoho metru. Hlava je dlouhá a má výrazně vystupující čenich. Uši jsou velké, vysoko nasazené a vzpřímené. Na jejich konci jsou zakončeny štětinkami chlupů, které vyrůstají z vnitřní strany. Právě tyto štětinky je odlišují od ostatních koček a jsou jejich chloubou. Mezi polštářky u tlap vyrůstají chomáče chlupů. Ty jim pomáhají v domovině lépe se pohybovat po sněhu a chrání tak polštářky.

Oči mají různé barvy, které se mohou s věkem měnit. Koťátka se rodí s modrou barvou očí, která se za několik týdnů změní ve svoji barvu. Ta se však může ještě kolem roku nebo dvou změnit. Srst mainské mývalí je polodlouhá s hustší okolo krku. Tomu se také někdy říká, že má kočka límec. Co se týče barev, mají několik barevných variet. To samé platí pro kresbu. Genetika barev je u koček daná. Je to fascinující záležitost, kdy chovatel přesně ví, jak barevná koťata se mu narodí z určitého spojení dvou rodičů.

Srsti je třeba věnovat maximální péči. Srst mainské mývalí kočky se velice ráda zacuchává a tvoří tak dredy nebo zplstnatělé kusy. Ideální je kartáčovat pravidelně, alespoň čtyřikrát týdně. I tak je potřeba počítat s tím, že některé kočky si dokáží cucky vytvořit i za pár hodin. Koupání všeobecně kočky moc rády nemají. Některé mainské mývalí mají vodu ale rády. Neznamená to však, že je nutné je nějak často koupat. Co se týče vody, kterou mají k dispozici na pití, je u nich zcela běžné a je to pro ně přirozenost, že do vody bouchají tlapkou a vodu si tak čeří. Bohužel to někdy dokáže udělat značnou potopu a je dobré si pod misky pořídit podložku.

Jejich charakter a temperament je předurčuje býti skvělými parťáky do rodiny. Jsou velmi mazlivé a kontaktní. Pokud chovatel svá koťata velmi dobře socializuje, máte jistotu skvělé kočky. Dá se říct, že jsou to pejskové v kočičím těle. Pochopitelně i zde existují výjimky, kdy může být i jedinec tohoto plemene nemazlivý a nekontaktní a drží se spíše mimo. U takového jedince se zpravidla nový domov hledá déle. Důležité je, aby se takové zvíře dostalo do klidné rodiny, kde bude jeho povaha akceptována.

Z vlastní zkušenosti musím doporučit chovat mainskou mývalí kočku alespoň ve dvou. Člověk jim nikdy nenahradí parťáka, se kterým se mohou vzájemně čistit, hrát kočičí hry na honěnou a společně si vrnět. Navíc, pokud trávíte spoustu času v práci a kočka by byla doma celou dobu sama, bude jí lépe, když nebude sama. Vždy je ideální vzít si rovnou sourozence nebo stejně stará koťátka. Více si spolu vyhrají a vy si ušetříte zdlouhavé seznamování.

Ten, kdo má domek se zahradou a má dostatek prostoru, může pro své mainky vyrobit voliéru, kde budou různé prolézačky, kmeny stromů a houpačky. Kočičky se pak přes den mohou vyřádit a uspokojí to jejich chytré hlavičky. Vždy je třeba dávat pozor, aby byla voliéra bezpečná a částečně zastíněná. Vždy by měly být k dispozici miska s vodou. Někdo své kočičky bere volně na zahradu. Osobně to nevnímám jako ideální. Nikdy nevíte, čeho se kočka může leknout a utéct tak do silnice.

Jako každé plemeno, i toto plemeno trpí na určité zdravotní potíže. U mainské mývalí kočky jsou to problémy se zuby a záněty dásní. Tady doporučuji vždy navštívit přímo zvířecího stomatologa. Dále se testují na HCM (hypertrofická kardiomyopatie) a je dobré si u každé kočky okolo druhého roku života nechat udělat sono srdce. A to i v případě, že jsou rodiče v pořádku a jsou i testováni. Tady je nutnost si srdce nechat vyšetřit u specialisty kardiologa. Nestačí běžné sono u veterinárního lékaře. Toto může posoudit pouze rutinovaný kardiolog. Tyto kočky díky své velikosti mohou mít i problémy s dysplazií kyčelních kloubů.

Pokud se rozhodnete pořídit si mainskou mývalí kočičku, je dobré si o nich opravdu zjistit co nejvíc informací. Dále oslovit několik chovatelských stanic a domluvit si s chovatelem návštěvu a prohlídku koťátek. Uvidíte i rodiče a prostředí, ve kterém zvířata žijí, jak se chová chovatel ke svým svěřencům a jak se chovají kočky i ve vaší společnosti. Pokud jsou velmi plaché, nelíbí se vám podmínky chovu, hledejte dál, dokud nenajdete to, co hledáte.

Zdroje:

https://www.thesprucepets.com/maine-coon-cat-breed-profile-characteristics-and-care-5221962

https://cats.com/cat-breeds/maine-coon

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mainsk%C3%A1_m%C3%BDval%C3%AD_ko%C4%8Dka

Vlastní zkušenosti z chovu.