Článek
Když v asijském lese něco rychle probleskne mezi kmeny a na okamžik se rozzáří žlutě jako plamen, člověk si často nejdřív řekne, že to byl jen klam. Odlesk slunce na listí nebo pruh světla, který se zlomil o mokrý kámen. Jenže pak přijde pohyb. Dlouhé tělo, nečekaně dlouhý ocas, tmavá hlava a výrazné zlaté hrdlo. Zvíře, které klame svým tělem.
Charza žlutohrdlá (Martes flavigula)
Česky nejčastěji kuna žlutohrdlá, v některých oblastech známá i jako charza/kharza, je šelma, která působí dojmem, že ji někdo namaloval odvážnější paletou než její evropské příbuzné. Nevybočuje ale pouze svým vzhledem. V jejím chování je něco z neúnavného průzkumníka, lovce i oportunisty, který si poradí skoro s čímkoliv, co mu krajina nabídne. Kuna žlutohrdlá patří do čeledi lasicovitých (Mustelidae), tedy do stejné širší rodiny jako kuny nebo tchoři. V Evropě máme kuny spojené s lesem, stromovým životem a noční aktivitou. Charza je v tomhle směru trochu jiná liga. V mnoha oblastech je často denní šelmou, která se pohybuje svižně po zemi i ve větvích a dokáže žít společensky, což je rozdíl oproti většině kunovitých, které lidé automaticky považují za samotářské.
První zmínky o tomto druhu se objevují už v 18. století. Druhové jméno flavigula v překladu znamená žluté hrdlo. To poukazuje na nápadné zbarvení, které je pro tento druh typické. Tento druh bývá popisován jako starobylá forma kuny, nejen kvůli pestrému zbarvení, ale i pro některé anatomické detaily. Charza je typicky asijský druh s překvapivě širokým rozšířením. Najdeme ji od oblastí Himaláje a přilehlých pohoří, přes část jihovýchodní a východní Asie, až po některé oblasti ruského Dálného východu. Vyskytuje se také na vybraných ostrovech jihovýchodní Asie a na Tchaj-wanu. V přehledech rozšíření se uvádí země a regiony jako Afghánistán, Pákistán, Indie, Nepál, Bhútán, Myanmar, Thajsko, Laos, Kambodža, Vietnam, jižní a východní Čína, Korea, části Ruska a ostrovy jako Borneo, Sumatra či Jáva.
Co se týče oblíbeného stanoviště, charza nemá ráda jen jeden typ lesa. Je pozoruhodně přizpůsobivá. Obývá tropické a subtropické lesy, ale i lesy mírného pásu. Může se pohybovat v členitém terénu, v podhůří i ve vyšších nadmořských výškách. Z terénních pozorování z Nepálu se uvádí výskyt i ve vysokých polohách, včetně otevřenějších horských stanovišť typu luk v rámci chráněných území, což pěkně ukazuje, že to není šelma žijící pouze ukrytá v lesích. Její oblíbený domov je tam, kde je dostatek úkrytu, dostatek křovin, padlých kmenů a členitých svahů. Kde je hojnost kořisti, od drobných hlodavců po ptáky, a zároveň možnost rychlého úniku do korun stromů. Charza sice loví často na zemi, ale do korun stromů se umí dostat během vteřiny.
Charza má robustní hrudník, dlouhý krk, relativně krátké, ale silné končetiny. Umí se protáhnout i do míst, kam by jeden neřekl, že se vejde. Umí zrychlit a měnit směr, jako by ani neměla klouby. Typická je tmavší hlava, často černohnědá, a naopak světlé hrdlo a hruď, od žluté přes zlaté po oranžové zbarvení. Tělo mívá směs žlutohnědých a hnědých odstínů, kdy končetiny a ocas bývají tmavší. Tento kontrast není jen pro parádu. U některých šelem fungují výrazné znaky i jako signály pro vlastní druh (rozpoznání, komunikace). Samci bývají větší. Uvádí se délka těla zhruba 50–72 cm a hmotnost přibližně 2,5–5,7 kg. Samice bývají o něco menší, cca 50–62 cm a 1,2–3,8 kg. Ocas tvoří výraznou část délky těla, často okolo dvou jeho třetin.
Jako mnoho lasicovitých má pachové žlázy, které umí vyloučit silně zapáchající sekret. Slouží jak k obraně, tak i jako komunikační nástroj. Tlapy má široké, schopné jistého došlapu, s nimiž zvládne hravě běhat po kládách, kamenech i větvích. Na první pohled nepůsobí tak huňatě, jako některé evropské kuny. Její srst bývá popisovaná jako kratší a méně načechraná, což dává smysl, když žije v teplejších regionech, a je aktivní i během dne.
Tato kuna je sice všežravec, ale takový ten šelmovitý všežravec. Maso je pro ni klíčové, jenže když se nabízí ovoce, nektar nebo hmyz, vezme si i to. Jídelníček se navíc mění podle regionu a roční doby. Často loví drobné savce jako jsou hlodavci nebo zajíci. Snadno uloví ptáky, včetně těch hnízdících na zemi, a také jejich vejce. Nepohrdne ještěrkami, hady, hmyzem, ale jak jsem již zmínila, také nektarem či ovocem. Ale co je opravdu velmi zajímavé, je to, že když je možnost a potřeba, dokáže ulovit mnohem, ale mnohem větší kořist. To se ale děje pouze v určitých místech a vždy při lovu ve skupině. Ano, tento druh loví dokonce ve skupině a to velmi koordinovaně. Společně pak dokáží ulovit například pižmoně. Kořist dokáže pronásledovat i na delší vzdálenost, podobně jako třeba vlk. Je to velmi vytrvalá šelma. Uvádí se, že během dne a noci zvládne aktivně naběhat klidně desítky kilometrů. Většinou je to při kontrole území a hledání potravy. Tahle kombinace vytrvalosti, rychlosti a obratnosti, z ní dělá šelmu, která má v mnoha lesních ekosystémech respekt i bez toho, aby byla největší.
Charza je často popisována jako denní nebo převážně denní druh. To samo o sobě působí nezvykle, protože mnoho menších šelem v lesích je aktivní spíše v noci. Je to hlavně kvůli lidem a konkurenci. Tento druh ale v některých oblastech žije zcela jinak. Je vidět, je slyšet, ale hlavně, je pořád v pohybu. Nemá úplně stálé hranice teritoria, jako některé jiné šelmy. Spíš se jedná o rozsáhlé teritorium, které aktivně obchází. V některých zdrojích se uvádí, že vůči člověku může působit odvážně, a že se někdy přibližuje k okrajům vesnic nebo k plantážím, kde se vyskytuje snadná kořist (drůbež, odpadky, drobní hlodavci). Tady pak vznikají konflikty. Pro člověka je to škůdce, pro charzu je to jen příležitost.
Říje probíhá dvakrát ročně, a to zhruba na konci zimy, začátkem jara a pak v létě. V jednom vrhu bývají nejčastěji 2–3 mláďata, někdy i 4. Samice potřebuje bezpečné místo, dutiny, skalní škvíry, hustý porost nebo jiné úkryty. Mláďata jsou po narození zcela závislá na matce, která je postupně učí pohybu v terénu i tomu, co je kořist a co nebezpečí. U tak aktivního druhu je výcvik mláďat v praxi otázka přežití. Kdo se nenaučí reagovat rychle, dlouho ve světě nepřežije.
Charza je bez debat schopný a někdy velmi tvrdý predátor. Pro drobné savce, ptáky nebo mláďata větších druhů je reálně nebezpečná, ale v ekosystému hraje roli regulátora. Na globální úrovni je kuna žlutohrdlá hodnocena jako druh málo dotčený, hlavně díky širokému rozšíření, výskytu v mnoha chráněných územích a tomu, že se zdá být v řadě oblastí relativně stabilní. To ale neznamená, že je nezničitelná. Lokálně na ni může dopadat úbytek biotopů, fragmentace lesů a konflikty s lidmi.
Zdroje:
https://animalia.bio/yellow-throated-marten
https://animaldiversity.org/accounts/Martes_flavigula/
https://www.thainationalparks.com/species/yellow-throated-marten
https://www.ecologyasia.com/verts/mammals/yellow-throated-marten.htm
https://www.stoplusjednicka.cz/dobre-organizovani-lovci-skupinovy-lov-asijskych-kun-charza
https://www.denik.cz/regiony/zoo-ma-novinku-zlutocernou-selmu-z-asie20090709.html
