Článek
I v naší přírodě žijí šelmy. Ať už jsou to malé lasičky, větší rys, vlk nebo třeba medvěd. Většinu z nich za celý život ani nespatříme. Snaží se žít ve svém světě té divočejší přírody. Občas se při migraci zatoulají i do lidmi osídlených oblastí. Na celé planetě žije velké množství šelem a část z nich najdeme za ,,velkou louží", v Americe. Pojďme se nyní společně podívat za jednou z nebezpečných šelem, která se dá raději na útěk, než aby útočila.
Medvěd baribal (Ursus americanus)
Šelmě patřící do čeledi medvědovití je domovinou Severní Amerika. Tam se mu daří velmi dobře a není považován ani zapsán jako ohrožený druh. Preferuje velmi hustě zalesněné oblasti, kam není snadné se běžně dostat. Tyto oblasti mu už v minulosti sloužily hlavně jako dobrý úkryt před mnohem větším druhem medvěda či před útokem kočkovitých šelem. Někdy se ovšem i tento druh medvěda dostane při migraci za potravou blíže k lidem osídlené oblasti.
Medvěd baribal, kterému se také říká medvěd černý, patří mezi středně velké medvědy. Baribal může dorůst výšky až 105 cm s délkou celého těla až do 2 metrů. Je sice ve své domovině nejmenším druhem medvěda, ale samci mohou občas tyto hodnoty značně překročit. Váha je velmi proměnlivá a hodně záleží na tom, v jaké oblasti se medvěd vyskytuje. Váhový rozptyl se pohybuje u samic od 40 do 170 kg. Samci jsou proti samicím mnohem těžší a jejich váha se většinou pohybuje od 55 do 250 kg.
Přesto že se jim také říká medvěd černý, není to jejich jediné zbarvení. Barevné variace jsou poměrně hojné. Zbarvení se tedy pohybuje od asi nejznámější černé, světle hnědé až po čokoládově hnědou. Moc pěkné je zbarvení skořicové a výjimkou není ani bíle zbarvený baribal. Srst má poměrně hustou podsadu. Vnější chlupy jsou velmi silné a hrubší. Tlapy baribala jsou velké a silné. Na předních i zadních nohou má kratší, ale velmi ostré drápy. Jeho tlapy jsou tak obratné, že umožňují tomuto druhu medvěda velmi dobře manipulovat například se zámky u dveří chat či dokonce velmi obratně odšroubovat víčko u sklenice.
Baribal žije samotářský život. Je to velmi teritoriální šelma. Nicméně je možné je někdy zahlédnout i ve větší skupině, ale to většinou pouze při krmení. Krmit se může v podstatě kdykoliv. Ať už během dne či za soumraku. Jeho jídelníček je bohatý a jeho větší část se skládá z rostlinné složky. Ta tvoří až 85 % jeho jídelníčku a najdeme v ní různé traviny, kořeny nebo třeba hlízu. Zdroje potravy se v průběhu ročních období mění. Na podzim často medvědi vyhledávají různé plody jako jsou třeba ořechy. Medvěd jich najednou může spořádat opravdu velké množství. Po zimním spánku, který u tohoto druhu není tak silný jako u jiných medvědů, preferuje snadno dostupnou potravu. Takovou je většinou mršina zvířete, které nezvládlo zimní období a uhynulo.
Období rozmnožování probíhá v teplých měsících, a to mezi červnem a červencem. Samci aktivně hledají samice, které jsou připravené k páření. Svádí o ně velmi hlučné a drsné boje. Většinou však vyhrávají starší, zkušení a dominantní samci. Samice se v této době může spářit i s více samci. Netvoří životní páry. Pokud dojde k úspěšnému páření, samice samce začne agresivně odhánět. Vajíčka, která byla oplodněna, se v těle medvědice vyvíjí opožděně. K uhnízdění vajíček dojde až během listopadu. Po březosti dlouhé zhruba 235 dní samice v předem vybraném a připraveném doupěti vrhne mladé.
I když může být ve vrhu jedno až šest mláďat, v průměru se samici narodí jedno až tři medvíďata. Po narození jsou to opravdu drobečci. Měří okolo 20 cm a jejich nožky nejsou ještě zcela dovyvinuté. Na svět se podívají až zhruba za 28 až 40 dní a jsou zcela závislá na mateřském mléce a péči samice. Když jsou schopná bezproblémového pohybu, bere je matka z doupěte na menší výlety. V případě ohrožení jsou mláďata schopna velmi obratně vyšplhat na strom. Tato schopnost se většinou s věkem snižuje. Zcela samostatná jsou pak okolo jednoho a půl roku.
I když bylo zaznamenáno poměrně dost útoků na člověka, většina z nich nebyla smrtelného charakteru. Baribal se dá raději na útěk či pokud se jedná o mladého jedince, vyšplhá na strom, kde se cítí bezpečně. Dá se říct, že ani samice s mláďaty neprojevuje tolik agrese jako například známé chování medvěda hnědého. Pokud je však medvěd štván pomocí psů, je schopen se jim tvrdě postavit a psa usmrtit. Do kontaktu s lidmi se většinou dostává jejich vlastní chybou. V rezervacích se je lidé snaží s cílem pořídit fotografie či video, krmit. Tím však učí medvědy menší bázlivosti a spojení člověka se snadno dostupnou potravou.
Zdroje:
https://www.nationalgeographic.com/animals/mammals/facts/american-black-bear
https://animaldiversity.org/accounts/Ursus_americanus/
https://www.britannica.com/animal/black-bear
https://animalia.bio/index.php/american-black-bear
https://en.wikipedia.org/wiki/American_black_bear
