Článek
Medvědi nejsou monstra. Nejsou to zvířata, která by se probouzela s chutí zabíjet lidi. Ve skutečnosti se většina medvědů člověku vyhýbá, a pokud má možnost odejít, odejde. Přesto existují druhy, u kterých se setkání s člověkem může během několika vteřin změnit v boj o život. Ne kvůli zlému úmyslu, ale kvůli prostředí a instinktům, které se nedají jen tak vypnout. Nejnebezpečnější druhy medvědů opakovaně potvrzují, že kombinace jejich způsobu života a lidského chování vytváří největší riziko. Nejde o to, že by útočili často, ale že když už k útoku dojde, bývá rychlý, tvrdý a často končí vážným zraněním nebo smrtí. Tři druhy se v tomto ohledu objevují znovu a znovu. Každý z úplně jiného důvodu. Pojďme se nyní společně podívat na tři velmi nebezpečné medvědy.
Lední medvěd, medvěd hnědý a medvěd pyskatý
Lední medvěd
Lední medvěd nevznikl jako varianta běžného medvěda, která se jen přestěhovala na sever. Je to specialista. Evoluce z něj udělala zvíře, které je stavěné na lov v krajině, kde téměř nic nežije. Arktida není místo plné příležitostí. Je to svět ledu, větru, ticha a dlouhých období bez potravy. Zatímco jiní medvědi dokážou přežít na bobulích, kořenech nebo hmyzu, lední medvěd je odkázaný na tuk. Bez tuku nepřežije. A tuk v Arktidě znamená tuleně. Právě proto tráví většinu života na mořském ledu. A není to proto, že by ho miloval, ale proto, že z něj dokáže skvěle lovit.
Lov ledního medvěda není chaotický. Je o dlouhém čekání. Dlouhém, trpělivém a tichém čekání. Medvěd se naučil, že energie je cennější než pohyb. Klidně stráví celé hodiny u jednoho dýchacího otvoru v ledu. Neútočí bez rozmyslu. Útočí ve chvíli, kdy ví, že má šanci uspět. A právě tady se dostáváme k člověku. V arktických oblastech není člověk běžnou součástí krajiny, ale když se objeví, je dostatečně velký, pomalý a nápadný. Lední medvěd nenosí v hlavě seznam zakázaných druhů. Vidí živočicha a vyhodnocuje situaci. Pokud je hladový a okolnosti mu to dovolí, může člověka vnímat jako kořist.
To je rozdíl mezi druhy medvědů, který je zásadní. U většiny ostatních medvědů je útok většinou reakcí na leknutí, ohrožení mláďat nebo obranu potravy. U ledního medvěda existují doložené případy, kdy chování odpovídá vzorci predátora, kterým je sledování, obcházení, snaha dostat se k oběti bez odhalení, zaútočit a usmrtit. Další problém je prostředí. Na ledu nebo v otevřené tundře nemá člověk kam utéct. Není se za co schovat. Lední medvěd přitom umí běžet rychleji, než se zdá, a plave s lehkostí, kterou si člověk v ledové vodě neumí ani představit. Navíc má vynikající čich a dokáže zachytit pach na kilometry daleko.
Proto jsou střety s ledními medvědy tak vážné, i když statisticky vzácné. Když k nim dojde, většinou končí fatálně.
Medvěd hnědý
Medvěd hnědý je možná největším paradoxem mezi velkými šelmami. Je rozšířený, velmi přizpůsobivý, inteligentní a většinou opatrný. Zároveň je to právě on, kdo figuruje v největším množství vážných incidentů s lidmi. Důvod je prostý. Setkání s ním je nejčastější. Jeho území se překrývá s turistickými trasami, lesnickými cestami, horskými oblastmi i místy, kde lidé sbírají lesní plody nebo chovají dobytek. Medvěd hnědý není teritoriální fanatik, ale má silný smysl pro osobní prostor. Pokud je narušen náhle a zblízka, reaguje instinktivně.
Většina útoků medvěda hnědého není lovem. Je to výbuch obrany. Člověk se objeví v hustém lese, u řeky, v mlze nebo za zatáčkou stezky. Medvěd nemá čas vyhodnocovat, kdo před ním stojí. Vidí hrozbu. A hrozbu se snaží odstranit. Obzvlášť nebezpečné jsou situace s mláďaty. Medvědice je v takovém případě extrémně citlivá a jakýkoli pohyb v blízkosti může spustit útok. Nejen varování, ne zastrašování, ale útok. K tomu se přidává lidský faktor. Odpadky, zbytky jídla a nezabezpečené tábory, které si mnohdy lidé staví na zakázaných místech. Medvěd, který si spojí lidskou přítomnost s potravou, ztrácí přirozenou opatrnost. Takový jedinec se častěji přibližuje k lidem, častěji se dostává do konfliktních situací a častěji končí buď zraněný, nebo zastřelený.
Síla medvěda hnědého je přitom drtivá. I krátký obranný útok může znamenat rozdrcené kosti, těžká poranění hlavy a vnitřní zranění. Není to z důvodu, že by chtěl medvěd nutně zabíjet, ale spíš proto, že jeho tělo je stavěné na úplně jinou úroveň fyzického kontaktu, než jakou lidské tělo vydrží. Když se perou dva medvědi, jsou schopni se prát dlouhou dobu aniž by jeden druhého usmrtil. I když i u nich často probíhají boje, které končí úhynem jednoho z nich.
Nebezpečnost medvěda hnědého tedy neleží v jeho povaze, ale v četnosti příležitostí ke střetu a v lidské tendenci podceňovat situaci.
Medvěd pyskatý
Medvěd pyskatý je jiný. Menší, méně známý a často přehlížený. A přesto patří k nejproblematičtějším medvědům, pokud jde o konflikty s lidmi. Žije v oblastech, kde se lidé pohybují denně. Sbírají dřevo, plody, hlídají pole nebo pasou dobytek. Lesy a křoviny nejsou divočinou oddělenou od lidského světa, ale jeho součástí. Pyskatý medvěd se živí hlavně hmyzem, zejména termity. Při krmení má hlavu nízko, soustředí se, často neslyší a nevidí, co se děje kolem. Terén bývá často nepřehledný a viditelnost minimální. Když se v takové chvíli objeví člověk, setkání je náhlé a většinou na vzdálenost několika metrů, někdy i méně.
Reakce pyskatého medvěda je okamžitá. Neutíká, ani neváhá. Útočí. Jeho útoky jsou tvrdé, přímé a mířené na hlavu a krk. Nejde o zabití, ale spíše o eliminaci hrozby. Jenže lidské tělo takový zásah často nepřežije bez vážných následků. Dalším faktorem je, že lidé v těchto oblastech nemají vždy možnost změnit své chování. Nemohou nechodit do lesa. Nemohou si dovolit vyhnout se rizikovým místům. A tak ke střetům dochází znovu a znovu. Pyskatý medvěd není predátor člověka, ale je extrémně nebezpečný ve chvíli, kdy je vyrušen. A těch chvílí je v jeho prostředí příliš mnoho.
Nebezpečnost medvěda není jednoduchou záležitostí. Je to pouze důsledek prostředí, biologie a lidského chování. Lední medvěd představuje riziko tam, kde je člověk vnímán jako možná kořist. Medvěd hnědý tam, kde se lidské cesty kříží s jeho prostorem. Medvěd pyskatý tam, kde není čas ani prostor na únik. Chtějí pouze přežít a k tomu používají jediné zbraně, kterými jej příroda obdařila. Sílu, drápy a silnou čelist.
Zdroje:
https://www.nationalgeographic.com/animals/mammals/facts/polar-bear
https://polarbearscience.com/2014/09/16/polar-bear-attacks-on-humans-an-evolutionary-perspective/
https://www.nationalgeographic.com/animals/mammals/facts/brown-bear
https://www.nature.com/articles/s41598-019-44341-w
https://www.nationalgeographic.com/animals/mammals/facts/sloth-bear
https://www.nature.com/articles/s41598-022-07974-y
https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0176612
https://www.selmy.cz/clanky/utoky-medvedu-na-cloveka/
