Článek
V přírodě se dají najít stvoření, která zaujmou na první pohled. Často jsou barevná, hlučná a okázalá. A pak jsou tu ta druhá. Ta, která si klidu váží víc než pozornosti. Jedním z nich je i nenápadný noční motýl s trochu podivným jménem. Když ji uvidíš poprvé, možná tě ani nenapadne, že se díváš na živého tvora. Připomíná malý kousek ulomené větvičky. A to není náhoda, právě díky tomu přežila tisíce let, zatímco jiné druhy mizely.
Vztyčnořitka lipová (Phalera bucephala)
Latinské jméno Phalera bucephala zní důstojně, skoro jako název nějakého rytíře z antických časů. Phalera označovala ozdobný kovový znak, jaký nosili vojáci na zbroji, a bucephala znamená něco jako býčí hlava. Když se podíváš na housenku nebo dokonce na hlavu dospělého motýla, pochopíte proč. Má opravdu nápadně robustní vzhled. Z vědeckého pohledu patří mezi noční motýly z čeledi Notodontidae, tedy motýly, můry a další noční druhy, které si příroda vybavila schopností být neviditelné. Na rozdíl od denních motýlů, co se předhánějí v barvách, tito noční žijí v tichu a stínu noci.
Vztyčnořitka lipová se vyskytuje téměř po celé Evropě a zasahuje až do západní Asie. Daří se jí v listnatých lesích, v parcích, alejích, i v zahradách, kde roste dostatek stromů, jejichž listy milují její housenky. Nejde o vzácný druh, ale i tak ji uvidí jen málokdo. Její maskování je totiž natolik dokonalé, že i když ji máte přímo před nosem, oči ji prostě nevidí. Přes den sedí přitisknutá na kůře stromu, kde vypadá jako odlomený kousek větve, který se vůbec nehýbe. Teprve v noci, když ostatní spí, se vydává na tichý let.
Dospělá vztyčnořitka působí nenápadně, ale když se zastavíte a podíváte pozorně, zjistíte, že je to mistrovské dílo přírody. Má rozpětí křídel kolem 4,5 až 6 centimetrů, samice bývá trochu větší než samec. Křídla má složená do štíhlého tvaru a jejich barvy se pohybují od šedé přes hnědou až po jemně zlatavou. Na koncích se leskne světlý pruh, který připomíná suchou, světlejší část dřeva. A pak je tu hlava. Krátká, zaoblená, zbarvená tak, že to opravdu vypadá, jako by někdo usekl malou větvičku. Když motýl sedí na stromě, splyne s kůrou natolik, že si ho všimne snad jen člověk, který ví přesně, co hledá. Zajímavé je i to, že tento motýl v noci létá potichu. Nechce být viděn ani slyšen. A možná i to je důvod, proč působí tak zvláštně, jako by se bál rušit klid lesa.
Zatímco dospělec je ztělesněním nenápadnosti, housenka je pravý opak.
Dorůstá až 7 centimetrů a zbarvením připomíná malý pruhovaný prapor. Žluté, černé a bílé pruhy, na některých místech oranžový odstín, a velká, tmavá hlava. Už z dálky působí dojmem „nedotýkej se mě“. A to je přesně to, čeho chce dosáhnout. Její barvy jsou výstražné. V přírodě to znamená „jsem nepoživatelná, nech mě být.“ Ptáci si to pamatují a většinou se jí vyhnou. Když se přece jen cítí ohrožená, dokáže se prudce stočit, ohnout tělo a ukázat hlavu jako obranné gesto. Vypadá pak větší a hrozivější. Mladé housenky žijí v menších skupinkách, často společně na jednom listu nebo větvi. Jak rostou, rozlézají se po okolí, až se z nich stanou samotáři. Je to přirozený proces, čím jsou větší, tím víc listů potřebují.
Housenky vztyčnořitky lipové mají pestrý jídelníček. Nejsou vybíravé, bříza, lípa, dub, habr, líska, jabloň, topol, to vše jim chutná. Zajímavé je, že se často objevují i v městských parcích, kde je člověk snadno přehlédne. Když se dosyta najedí a dosáhnou plné velikosti, slezou k zemi a zahrabou se do půdy. Tam vytvoří hnědý kokon, ve kterém přezimují jako kukly. V této podobě přečkají mrazy i dlouhé zimní měsíce. Když se jaro znovu probudí, přemění se v dospělého motýla a začíná nový cyklus. Dospělci už se přejídat nepotřebují. Nezajímají je květy ani nektar. Žijí jen z toho, co si naspořili jako housenky. Jejich jediným cílem je najít partnera, spářit se a zajistit pokračování rodu. Je to krátký, ale naplněný život.
Pokud by existovala kategorie nejlepší maskování v říši hmyzu, vztyčnořitka by byla jasným favoritem. Její tělo napodobuje praskliny, barvy i strukturu dřeva. V přírodě, kde je tolik predátorů, to není luxus, ale nutnost. Na rozdíl od mnoha jiných druhů nemá žádný jed, žádné štětinky, které by způsobovaly podráždění. Její jedinou obranou je dokonalá neviditelnost. Když se cítí ohrožená, prostě se přestane hýbat. Člověk ji může pozorovat z pár centimetrů a stejně si nebude jistý, jestli se dívá na živého tvora. Housenka naopak vsadila na opak, na viditelnost. Její výstražné barvy fungují jako štít. Dva úplně odlišné přístupy, ale oba stejně účinné.
Když nadejde čas páření, samci vyhledávají samice podle vůně. Ty vypouštějí feromony, které dokážou nalákat samečka i na desítky metrů. Po páření samice klade drobná vajíčka na spodní stranu listů, většinou ve skupinkách. Z nich se líhnou malé housenky, které žijí první týdny spolu. Postupně se oddělují, rostou, a každá si najde svůj vlastní kus stromu. Po několika týdnech slezou dolů, zakuklí se, a tak zůstávají až do příštího jara. Je to kruh života, který běží tiše, nenápadně, většinou mimo pozornost lidí. Přitom v sobě má vše, proměnu, přežití a přizpůsobení.
Tento živočich nepůsobí člověku škody, i když její housenky někdy okusují listy ovocných stromů. Není to ale hromadný škůdce. V přírodě má své místo, je součástí potravního řetězce, který drží rovnováhu. Zároveň je oblíbená mezi entomology a fotografy. Kdo se zajímá o hmyz, dřív nebo později narazí na její snímek, ten slavný moment, kdy si lidé uvědomí, že ta větvička, je ve skutečnosti motýl. Z ekologického pohledu je bekyně ukazatelem zdravého prostředí. Tam, kde se vyskytuje, obvykle bývá i pestrá vegetace a málo chemie. A to je pro přírodu dobré znamení. Pro lidi není nebezpečná. Neštípe, nezpůsobuje alergické reakce ani nepřenáší choroby. Její obrana je pouze vizuální. Jediné, co jí hrozí, je člověk samotný. Pesticidy, noční světla, která matou její orientaci, a kácení listnatých stromů. Přesto se zatím drží. Její schopnost přizpůsobit se je obdivuhodná.
Vztyčnořitka lipová (Phalera bucephala) není motýl, který by chtěl být obdivován. Přesto je zajímavá a krásná. Příště, až půjdete lesem a zahlédnete na větvi kousek suchého dřeva, podívejte se pozorně. Možná se na vás bude dívat tento úžasný živočich.
Zdroje:
https://butterfly-conservation.org/moths/buff-tip
https://www.wildlifeinsight.com/buff-tip-moth-phalera-bucephala/
http://www.pyrgus.de/Phalera_bucephala_en.html
https://animalia.bio/buff-tip
https://www.waivio.com/@horalka/the-buff-tip-phalera-bucephala
