Článek
Vlastně ani nevím, kde začít. Jsem milovník všech živých zvířat, když nebudu počítat pavouky, komáry a jiný bodavý či krev sající hmyz. Osud tomu tak chtěl a jednoho krásného dne jsem potkala mého nyní úžasného, až dokonalého muže. I on je velkým milovníkem zvířat a přírody, tak jako já. Asi nemusím říkat, co taková kombinace může způsobit. Někdo by o nás řekl, že jsme blázni. A možná i jsme.
Žijeme na venkově v krásné velké chalupě, která celá prošla rekonstrukcí. Z předchozího domečku jsme se stěhovali blíže za prací. Hledání samotné bylo celkem náročné. Věděli jsme přesně, co chceme. Dá se říci, že jsme to našli. Jen co se týče pozemku, bychom byli klidně méně skromní. A tak si žijeme v krásné krajině, v naší uličce máme pouze dva sousedské domy, kde bydlí stejní milovníci zvířat. Co víc si přát? Když čas od času slýchám nebo čtu zprávy o nepřátelství mezi sousedy a jaké si umí dělat problémy, jsem šťastná, že jsme tam, kde jsme. Člověk ale nikdy neví, kam ho budoucnost zase posune.
V naší rodině má prostor mnoho zvířátek. Máme kočičky, ve velké voliéře nám dělají radost papoušci, pejsek a také naše mini stádečko oveček. O tom, jak jsem se stala matkou ovce, se můžete dočíst v mém článku zde. Péče o malé jehňátko způsobila, že si naše fenka zvykla na jeho společnost a když se jehňátko vrátilo zpět do stáda, byla smutná. A já v podstatě taky. A tak jsme přemýšleli, co s tím uděláme. A po nějaké době koukání, informování se a studování, přišlo rozhodnutí, že v naší rodině uvítáme nového člena.
Při rozhodování, jaké psí plemeno vybrat, by si měl každý položit mnoho otázek. A náš výběr padnul na sheltii. Sheltie patří mezi deset nejinteligentnějších psích plemen. Jsou spíše menšího vzrůstu a často velmi aktivní. Říká se o nich, že se často přizpůsobí aktivitě svého pána, ale energie mají opravdu dost a je vždy potřeba jim dopřát dostatek pohybu a zároveň jim zaměstnat hlavu. Jejich energii může majitel využít jak při práci s naháněním stád oveček, tak i třeba v agillity či dog dancingu. Někdy jsou velmi šikovné ve stopování. Jako každé plemeno má i sheltie své horší stránky. Pokud se s ní nepracuje správně, dokáže svého majitele pěkně potrápit. Jsou velmi hlasité a svůj názor většinou sdělují štěkáním. A jako mnoho psů má i toto plemeno určité predispozice k různým onemocněním.
Sheltie
Je to v podstatě zmenšená verze dlouhosrsté kolie. Ovšem najít dobrého chovatele, který vám sdělí veškeré informace, je pomálu. Nám se takovou chovatelku povedlo najít. Představila nám svůj vrh a poslala fotky holčiček, které jsou volné k zamluvení. Bylo to velmi těžké rozhodování. Té jedné však v očích běhali čertíci. Tak padla volba právě na ni. Postupně rostla a dá se říct, že z takového „káčátka“ se vyklubala nádherná psí slečna. Pak přišel den „D“, kdy jsme si pro ni jeli.
Výbavička pro malou byla připravená a cesta k paní chovatelce byla klidná. Když jsme konečně dorazili na místo, zazvonili jsme a v tu chvíli nás vítala smečka čiré radosti. Kdo alespoň trochu sheltie zná, tak ví, že je to poměrně dost hlasité plemeno. Tak jsme s paní chovatelkou poseděli, ona se rozloučila se svým odchovaným miminkem. A my jako rodina mohli jet domů. Malá chlupatá kulička, která přišla o svoji maminku, sourozence a hlavní mámu, byla taková přepadlá.
Doma se jí vše ukázalo, seznámila se s naší fenečkou a kočičákama. První dny ji v podstatě nezajímalo nic jiného. Pořadí bylo jasné. Na prvním místě byla starší fenka, následovaná kočičákama, pak dlouho nic a tam někde úplně v pozadí já a můj manžel. Bylo to takové zvláštní. Chcete se mazlit, ale milované štěňátko dává přednost někomu jinému. V takový moment musí člověk své raněné ego odložit. Je to v podstatě normální. A po pár dnech, kdy si na vše zvykla, přišla změna. Najednou uviděla ty dvě lidské bytosti a vzala je na milost.
Když se tak stalo, vzniklo mezi námi nádherné pouto. Učit sheltii je poměrně snadné. Jsou to velmi inteligentní psi. Nicméně je jedna věc, která se na nich moc aplikovat nedá. Jsou velmi citlivé a špatně snáší hrubší chování. Tím je myšleno zvyšování hlasu. O nějakém plácnutí snad ani nebudu mluvit. U některých plemen třeba funguje, ale u této malé citlivé dušičky by došlo k velké křivdě. Mohlo by dojít k narušení pouta a hlavně důvěry. Takže pokud jste člověk výbušný, toto plemeno si nepořizujte. Musím říct, že i mou maličkost velmi učí a trénuje, a to hlavně v posouvání tolerance a trpělivosti.
U sheltií je známo, že jsou k lidem nedůvěřivé. Chvílemi přemýšlím, co tedy vlastně máme doma? Naše malá láska je s námi téměř všude, a to od štěňátka. A protože máme skvělého šéfa, může být s námi občas i v práci. A to je ta nejlepší socializace. Takže naše malá nepatří do té větší populace. Miluje všechny, obzvlášť děti a pomazlí se s každým. Tady bych jen dodala, že by měla být vždy slušnost těch na druhé straně, že by se měl před pohlazením každý dotázat majitele, zda si smí pejska hladit. A to i v případě, že se k vám žene roztomilé štěňátko. Majitel zrovna mohl vydat povel a tím, že se začnete s pejskem mazlit, v jeho výchově moc nepomáháte.
To jsem ale trochu odbočila. No, každopádně s postupným růstem štěňátka najednou zjišťujete, že se jeho pastevecké vlohy nezapřou. Nejdřív začala pást naše nohy. Když s námi postupně začala chodit k ovečkám, naprosto v euforii ovečky obíhala dokola. Nutno podotknout, že toto plemeno se neustále směje. Tak vám trochu přijde, že kolem oveček běhá něco, co má vyloženě ADHD. Všechny strany ovšem spokojené. Ovečky ji neřeší, ona se vyběhá a rodiče (já a manžel), si budou moct chvilku odpočinout. Nebo si to aspoň mysleli. To, co naběhala, by unavilo nejednoho staršího pejska. U štěňátka by člověk čekal, že ihned odpadne.
Dvacet minut. Dvacet minut byla doba jejího odpočinku. Ten totiž skončil v momentě, kdy se manžel odebral do koupelny. Nutně ho musela sledovat a tak šla za ním. Jaké zklamání bylo, když se před ní zavřely dveře. Ležela za dveřmi a čekala. Když se vrátil, šla za ním. Ospalá, unavená, ale šla. Po nějaké chvíli jsem do koupelny šla já. To jsem si ale nevšimla, že se za mnou ta naše malá chlupatá kulička sune. Zavřela jsem dveře a šla na toaletu. A najednou koukám, že před sebou vidím to nebožátko. Je úplně jedno, kam se pohnete. Ona je pořád za vámi. A takhle je to každý den a dokonce i v noci. Pořád musí mít přehled a hlídat si své páníčky. V noci je to někdy nebezpečné, tedy alespoň pro nás. Je překvapivé, že raději obětuje svůj spánek, než aby nás ztratila z dohledu. Ovšem je to lepší varianta, než neustále svého psa hledat. Jak říká většina majitelů tohoto úžasného psa. Jsou jako chipsy-nikdy jich nemáte dost.
Zdroje:
Vlastní příběh autorky
https://en.wikipedia.org/wiki/Shetland_Sheepdog
