Článek
S každým příchodem zimy, a to ji nemám ráda, se těším na jedinou věc. Nebudou komáři, nebudou štípance a konečně mi nebude nic bzučet u ucha. Nejraději bych si zpětně při takové radosti nafackovala. Ano, je zima a venku mrzne. Ovšem počasí si dělá co chce a v době, kdy očekávám, že nebude nad nulou, je větší teplo, než při přechodu zimy do jara.
V krbu topím jak blbá, aby bylo v domě teplíčko a manžel a všechna zvířecí havěť byla spokojená. Ano, všechna havěť je spokojená. Bohužel i ten komár, který byl někde zalezlý v kousku špalku, začíná být spokojený. Potichu se zotavuje v bedně u krbu a já nic netušící ležím v posteli a čtu knihu. Nevím o tom, co se děje v bedně a už vůbec ne o tom, že si komár suší křídla.
Otáčím další stránku knihy a oči už se klíží. Najednou mé oko zaznamenává nějaký nepatrný pohyb. Jéé, nějaká muška. Na chvilku to člověka probere a říkám si, že dokončím alespoň kapitolu. Oči opět padají a už mám pocit, že nedočtu ani řádek. Něco si sedá na stránku. To máte najednou pocit, že už spíte a je to hororový sen o komárech. Mrknete, mrknete podruhé a kde ni, tu nic. Oddechnu si a pousměju se, že už jsem asi blázen. Venku mrzne, co by tu dělal komár.
Odkládám knihu a jdu zhasnout. Všichni doma už spokojeně spí. Oči jsou unavené, to se bude spát, říkám si, já hloupá. Znáte ten pocit, když už usínáte, už, už jdete do hlubšího spánku a najednou ten odporný, bzučivý zvuk u ucha, který musí být slyšet po celé místnosti? Hlasitě zařvu „no, to snad není pravda!“. Manžel se probudí a ptá se, co se proboha stalo? Odpovídám s naprostým znechucením a stoprocentně probraná, že je tu komár. Na to se manžel otočí, podívá se a odpoví jasně „prosím tě, kde by se tu asi vzal komár, spi prosím tě“.
Tak jako blázen se jdu pokusit opět usnout. Opět přichází ta sladká chvíle, kdy už cítíte, že to bude tvrdý spánek. A do toho krásného ticha přijde „no, on tady opravdu je!“ Manžel do naprostého ticha utrousí informaci, která byla před chvilkou naprostá hloupost. Bere baterku a kouká po okolí, zda si někde ta krvelačná bestie nesedla na stěnu. Nikde nic není. No nebudu tady hodinu hledat komára přeci. Manžel vzdává hledání komára a snaží se usnout. Za chvilku slyším takové slabé spokojené chrápání. Svým způsobem to uspává.
Konečně usínám a nevím, co se dělo, do okamžiku, kdy se ráno probouzím. Byla to nakonec příjemná noc a ten komár, ten tam určitě nebyl. Něco se nám zdálo. Za necelou hodinu začínám mít pocit, že tam byl a ne jeden. Začínám se drbat. Informuju muže, že jsem pokousaná a že ta bestie tam někde je. Držím v hlavě myšlenku, nezapomenout něco koupit do zásuvky.
Za další hodinu po cestě do práce dostávám textovku od manžela, že má dva kousance. Neubráním se smíchu, že má víc kousanců než já. Je to podlé, vím. Odpovídám, že musíme koupit něco do zásuvky. Normální lidi si po práci, když se sejdou doma, povídají o tom, jak bylo v práci, co děti a tak. Náš rozhovor byl o bodavé bestii. V tu chvilku mi prolétlo hlavou, že jsem nekoupila odpuzovač. Ptám se tedy manžela, zda náhodou nekoupil on. Odpověď je jasná „já myslel, že koupíš ty“. Má odpověď byla stejně jasná „já myslela, že koupíš ty“. Z toho je jasný závěr, musím koupit já.
V noci se opakuje stejný scénář. Komár byl někde v úkrytu a brousil si sosák, až ti dva pitomci, co nemají žádný odpuzovač, usnou. Ano, ráno máme nové kousance. Nenávidím je. Nechápu tento hmyz a ani ho pochopit nehodlám. Jedeme do práce a drbeme se jak kočka se svrabem. Má to výhodu, nikdo si k vám nestoupne, protože určitě máte blechy.
Po cestě z práce nezapomínám koupit odpuzovač a jsem natěšená, jako malé dítě, až ho zapojím do zásuvky. Jaká náhoda, že najednou máme odpuzovače dva. Krása. Dáme do jedné místnosti a do druhé místnosti. Pro jistotu, protože už nechci další kousanec a drbat se celý den, oblékám si tričko s dlouhý rukávem. Jsem zahalená a pro jistotu si utemuju peřinu, aby se pod ní nedostal ani chlup.
Ráno se probouzím spokojená, že jsem byla celá zahalená a trochu doufám, že se odpuzovač krásně dostal do celé místnosti. Trochu škodolibě se koukám na manžela. Je spokojený a nehlásí žádný kousanec. Začínám se drbat. Mám další dva kousance a začínám být lehce vzteklá. Po cestě do práce si v lékárně kupuju gel na kousance. Lékárnice se kouká se zvláštním pohledem, proč teď kupuju gel na štípance od komárů.
Ano, komár neumírá ani po extrémních mrazech. A ano, jakmile se dostane do tepla a prožije svoje „Maledivy“, chystá se na svůj oblíbený drink. Kdo je při ruce, nemá šanci. Obdivuju lidi, na které nelezou. Ráda bych znala jejich složení krve a vůbec všeho, co je snad i odpuzuje. Vím, že pokud budu v místnosti a já budu zahalená a všichni ostatní budou v plavkách, tak ráno jsou všichni v pořádku, bez štípance. A já, já se budu drbat. Komáři by se neměli ženit a už vůbec ne plodit další komáry.
