Článek
Za nevychované označuji v tomto článku i děti, které jsou „vychovávané“ volnou výchovou, protože jejich projevy jsou mnohdy ostatními lidmi vnímané velmi podobně jako projevy nevychovaných dětí. V žádném případě tím však nechci říct, že volná výchova je to samé co žádná nebo špatná výchova.
Asi se s tím setkal už každý z nás, ať už v obchodě nebo v restauraci či jinde, kde se setkáváme s ostatními lidmi a jejich dětmi. Myslím, že spousta z nás prošla opravdovou výchovou a tak, jak se chovají dnešní děti a bohužel i někteří rodiče, zcela nechápeme.
Jedním takovým klasickým příkladem je, když rodiče se svými ratolestmi vstoupí do obchodu a dětičky musí na vše sahat a v horším případě i něco rozbít. Většina rodičů pak dělá jakoby nic a nebo přímo odmítá poškozenou věc uhradit. Spousta rodičů se snaží své děti upozorňovat stylem „na nic nesahejte“. To většinou ale vůbec nepomáhá. V naší době se s námi nikdo nepáral. Jednou se řeklo „nesahat“ a pokud se neposlechlo, přišel pohlavek nebo plácnutí na zadek. V dnešní době se však i toto posunulo a fyzické tresty nejsou také ideální cestou.
Přišla doba volné výchovy, což znamená, že rodič a dítě jsou rovnocenným partnerem. Nikdo není na prvním místě a každý má právo projevit svůj názor. Mělo by to pomáhat k dosažení samostatného rozhodování. Rodič by měl být s dítětem spíše kamarád nebo ještě lépe ten zkušený, který dítě vede, ale přirozenou a nenásilnou formou. Takový průvodce. Jenže problém nastává, když se rodič snaží řešit vše v klidu a po dobrém, ale adekvátní a očekávaná reakce nepřichází.
Toto by asi mohlo fungovat, pokud by rodiče svoji interpretaci podali správně. Třeba formou nějaké motivace. Vždy fungovala výchova cukr a bič. Vždyť ten bič nemusí být o fyzickém trestu. Je mnoho možností, jak vysvětlit, že když přijde nežádoucí chování, že to bude mít nějaký následek, který dítě v důsledku nepotěší. A naopak ho podpořit nějakou pozitivní motivací, která funguje nejlépe.
Většina rodičů ovlivňuje chování svých dětí tak velkým způsobem, že si to ani neuvědomují. Takový jasný příklad je, když jdete v nákupním centru, kde je vystavené akvárium. Na akvárium se přece neklepe. Milý rodič však přijde k akváriu a sám začne na nebohé ryby klepat. Dítě to vidí a opakuje. Přijde mu to zcela v pořádku, protože to vidí u svého vlastního rodiče.
Co je ale naprosto nepochopitelné, když rodič nechá dítě v obchodě samotné a jde do jiného obchodu. Uvědomují si rodiče vůbec, že za dítě nesou odpovědnost? Když se něco stane, má to řešit prodavač či obsluha restaurace? U nás se to nestává často, ale je tolik případů ve světě, kdy dítě zmizí nebo je uneseno. Proč to rodiče riskují? Myslí si, že se jich to netýká a že se jim to stát nemůže? Mnohdy je spíše podezřívám z toho, že se jich takto alespoň na chvilku zbaví a mají klid. Kde je ale nějaký strach a pocit zodpovědnosti?
Velmi nepříjemné jsou situace, kdy jsou děti uřvané a vzteklé. Přijdou, něco chtějí, nedostanou to a jsou schopné se vzteky válet na zemi. Rodiče je nechají a řeknou si „tak se vyvztekej“. No jo, ale kdo to má poslouchat? Ani obsluha, ale ani ostatní zákazníci na to nejsou obvykle zvědaví. Kde je nějaký respekt vůči okolí? Všichni by se měli chovat tak, jak chtějí, aby se chovalo okolí k nim. V neposlední řadě musím zmínit základní slušné vychování nebo v takových případech mluvme spíše o nevychování. Pokud někdo vstupuje do obchodu či restaurace, je základní lidskou slušností odpovědět na pozdrav. Opět toto učí rodiče. Pokud již nemá slušné vychování rodič, poznáte to i na jeho dětech. O slovíčkách „prosím a děkuji“ již ani snad hovořit nebudu. Někdy mají děti vše, nač si ukážou, že tato slova ani nejsou v jejich slovníku.
Abych neházela všechny do jednoho pytle, tak opravdu znám velmi slušné a zodpovědné rodiče a před nimi smekám klobouk. Je alespoň vidět, že je to vždy o lidech.
