Hlavní obsah
Lidé a společnost

Norodom Sihamoni: Kambodžský král, který mluví česky. Od studenta tance až na královský dvůr

Foto: Autor: https://static.pib.gov.in/WriteReadData/Gallery/PhotoGallery//2023/May/H2023, wikimediacommons.org.

Muž, který místo dvorských intrik vyrůstal mezi baletními sály a českým jazykem, dnes stojí v čele země poznamenané těžkou historií. A právě jeho tichá, kulturně formovaná osobnost z něj dělá jednoho z nejneobvyklejších monarchů současnosti.

Článek

Na Norodomu Sihamonim je cosi odzbrojujícího už při prvním setkání s jeho životopisem. Člověk čeká klasický příběh prince, který byl od dětství vedený k moci, diplomatickým hrám a státnickému vystupování. Jenže u něj to dlouho vypadalo jinak. Narodil se 14. května 1953 v Phnompenhu jako syn Norodoma Sihanouka a královny Norodom Monineath, tedy do rodiny, která byla s kambodžským státem spojená tak těsně, že by se zdálo skoro samozřejmé, že jednou převezme vysokou politickou roli. Jenže místo toho ho formovalo především umění. Jeho život se po dlouhá léta neodvíjel v rytmu politických porad, ale v rytmu hudby, tance, disciplíny a studia. Už to samo o sobě z něj dělá mezi dnešními monarchy neobvyklou postavu.

Norodom Sihamoni

Norodom Sihamoni pro nás není vzdálený panovník z jiné civilizace, o kterém víme jen to, že sedí na trůně někde v jihovýchodní Asii. Je to muž, který prožil zásadní část svého mládí v Československu, chodil do školy v Praze, studoval na zdejších uměleckých školách a naučil se česky tak dobře, že při veřejných vystoupeních nepůsobí jako člověk, který si osvojil pár zdvořilostních vět, ale jako někdo, kdo naším jazykem kdysi opravdu žil. Česká televize při jeho návštěvě v roce 2010 připomněla, že v Praze studoval v letech 1962 až 1975 a mluví plynule česky. Česká diplomacie pak později zdůraznila, že jeho studium v Československu patří k důležitým vazbám mezi oběma zeměmi.

Když se dnes mluví o jeho vztahu k Česku, bývá z toho často jen efektní poznámka typu „to je ten kambodžský král, co umí česky“. Jenže skutečnost je mnohem hlubší. Sihamoni nepřijel do Československa na pár měsíců. Nepobýval tu jako host na zdvořilé kulturní výměně. Přijel sem jako chlapec a strávil tu roky, během nichž se z dítěte stal mladý muž. To je přesně ta fáze života, kdy si člověk neosvojuje jen gramatiku a slovní zásobu, ale i způsob přemýšlení, drobné sociální návyky, cit pro jazyk a vztah k místu. Praha pro něj tedy nebyla jen nějaké místo. Bylo to prostředí, ve kterém dospíval.

A právě to dává jeho české stopě úplně jinou váhu. V životě člověka, který se narodil do královské rodiny, znamená dlouhý pobyt v cizí zemi něco víc než jen studijní zkušenost. Znamená vytržení z přirozeného prostředí, střet s jinou mentalitou a se světem, v němž se neurčuje jen původ, ale taky to, jak se chováte, co umíte a jak se v každodennosti pohybujete mezi ostatními. O Norodomu Sihamonim se často píše jako o velmi zdvořilém, klidném a zdrženlivém člověku. Samozřejmě by bylo laciné tvrdit, že za to může právě Praha. Ale stejně tak by bylo krátkozraké předstírat, že třináct let v českém prostředí na jeho osobnosti nezanechalo hlubokou stopu.

Podle českých zdrojů chodil nejprve do základní školy v Praze a později studoval na konzervatoři a na Akademii múzických umění. AMU dnes uvádí, že na HAMU absolvoval v roce 1975 obor pedagogika tance. Tohle je důležité, protože právě tady ve skutečnosti leží klíč k pochopení jeho dalšího života. On nebyl princem, který by umění jen obdivoval z lóže. Umění studoval systematicky a profesionálně. Prošel náročnou průpravou, která vyžaduje přesnost, sebekázeň a vytrvalost.

Kdo někdy viděl prostředí taneční přípravy zblízka, ten ví, že balet a taneční pedagogika jsou obory, v nichž se člověk učí respektu k formě, k řádu, k opakování a k práci, která nebývá navenek moc vidět. Výsledek je elegantní, ale cesta k němu bývá tvrdá a mnohdy i nevděčná. Možná právě odtud se u Sihamoniho bere dojem jisté tiché ukázněnosti, který z něj pozorovatelé často mají. Ne jako u politika, který chce strhnout sál, ale spíš jako u člověka, který se naučil, že největší síla někdy spočívá v přesnosti a v sebeovládání. Tohle už je samozřejmě interpretace, ne holý životopisný údaj, ale je to interpretace, která z jeho doložené cesty přirozeně vyrůstá. Jeho studium tance a pozdější pedagogické i kulturní působení jsou doložené oficiálními zdroji.

Jeho dlouhé působení při UNESCO je důležitá spojka mezi tím, kým byl před nástupem na trůn, a kým se stal později. UNESCO není prostor, kde člověk buduje autoritu křikem nebo demonstrací síly. Je to instituce, kde se mluví jazykem kulturní paměti, vzdělávání, ochrany dědictví a mezinárodní spolupráce. Sihamoni v tomto prostředí působil více než deset let. To znamená, že do role budoucího krále nevstupoval jako neznámá figura vytažená odnikud, ale jako člověk, který už měl zkušenost s reprezentací státu v kulturně-diplomatickém rámci. UNESCO samo uvádí, že byl velvyslancem Kambodže při této organizaci od roku 1993 do roku 2004.

Někdy se o něm píše téměř jako o tichém patronovi kultury a tradic. To zní hezky, ale zase je lepší držet se při zemi. Přesnější je říct, že v jeho veřejném obrazu se kultura nikdy nestala vedlejším doplňkem královské role. Naopak, byla její součástí od samého začátku. Když UNESCO připomíná jeho projevy nebo jeho podporu kambodžského kulturního dědictví, nepůsobí to jako povinný protokol. Dává to smysl i vzhledem k jeho předchozí cestě. Jako by se v jeho osobě spojovala stará monarchická symbolika s modernějším typem autority, která vyrůstá z civilizovanosti, reprezentace a úcty k paměti.

Když Norodom Sihanouk v říjnu 2004 abdikoval, otevřela se otázka nástupnictví. Norodom Sihamoni byl zvolen Královskou trůnní radou 14. října 2004 a korunován 29. října téhož roku. Z dnešního pohledu to vypadá téměř samozřejmě, protože jeho jméno už je s kambodžským trůnem pevně spojené. Jenže tehdy to tak samozřejmé být nemuselo. Byl to muž, který se většinu života nepohyboval v první linii vysoké domácí politiky, ale spíš v prostředí kultury a mezinárodní reprezentace. Právě to ale mohlo být v jistém smyslu jeho výhodou. Země s těžkou minulostí možná spíš než dalšího bojovníka potřebovala symbol klidu, kontinuity a důstojnosti.

Současná kambodžská monarchie navíc není postavená na tom, že by král každodenně řídil vládu. Jeho role je především reprezentativní a symbolická. Moderní agenturní a encyklopedické zdroje se v tomto shodují. Sihamoni zastává převážně ceremoniální postavení. To ale neznamená, že je bez významu. Naopak. V zemích s komplikovanou politickou historií může právě symbolická autorita hrát zvláštní roli. Může připomínat kontinuitu státu, tradice a určitou míru nadstranickosti. Sihamoni není panovník, který by se zapsal do dějin silovými tahy, ale spíš člověk, jehož význam spočívá v tom, že je přítomen bez okázalosti a reprezentuje stát bez potřeby neustále na sebe upozorňovat.

Praha mu dala jazyk, vzdělání i profesní průpravu. Praha byla místem, kde vyrůstal mimo kambodžský dvůr. Praha byla zároveň mostem mezi jeho původem a jeho budoucí kulturní orientací. Česká televize i pražský magistrát připomínají, že patří k naprostým výjimkám mezi světovými monarchy. Patrně jen málokterý panovník moderní doby prožil tak dlouhé a tak osobní období života ve střední Evropě a navíc si z něj odnesl jazyk v prakticky živé podobě. To se ukázalo i při jeho pozdějších návštěvách České republiky. V roce 2006 mu Praha udělila čestné občanství za zásluhy o mezinárodní věhlas města a za přínos k rozvoji vztahů a přátelské spolupráce mezi Českou republikou a Kambodžou. O čtyři roky později mu AMU udělila čestný doktorát. To nejsou jen ceremoniální body do programu návštěvy. V obou případech je v pozadí jasné uznání toho, že jeho vazba na české prostředí není uměle dopěstovaná diplomatická ozdoba, ale reálný, dlouhodobý a oboustranně vnímaný vztah. Praha v něm neviděla jen státníka z ciziny. Viděla také svého někdejšího studenta, který na ni nezapomněl.

Kdyby člověk jeho život chtěl shrnout jednou větou, mohl by říct, že Norodom Sihamoni je panovník, jehož utvářely dvě vzdálené krajiny. Ta první je zřejmá: Kambodža, země jeho rodu, historie a povinnosti. Ta druhá je méně očekávaná, ale pro českého čtenáře mimořádně silná. Praha jako místo dospívání, vzdělání, jazykové paměti a kulturního zrání. Právě díky tomu se jeho příběh tak dobře vzpírá klišé. Není to pohádka o královské krvi. Není to ani jednoduchý příběh o umělci, kterého osud zavál do vysoké funkce. Je to životopis člověka, v němž se zvláštním a skoro nepravděpodobným způsobem potkaly dějiny dvou zemí.

Zdroje:

https://www.britannica.com/biography/Norodom-Sihamoni

https://apnews.com/article/cambodia-king-royalty-prostate-cancer-sihamoni-7b8148e94109459d397de4916200e9fd

https://www.townandcountrymag.com/society/tradition/a71071856/cambodia-king-norodom-sihamoni-prostate-cancer-treatment/

https://www.ucanews.com/news/cambodian-king-recovering-from-prostate-cancer-surgery/112912

https://phnompenhpost.com/national/well-wishes-pour-in-as-king-recovers-from-successful-surgery-in-beijing/

https://www.straitstimes.com/asia/se-asia/cambodias-king-undergoing-treatment-for-prostate-cancer

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz