Článek
Považuji se za celkem klidnou, vyrovnanou, ohleduplnou a tolerantní řidičku. Bez nehody jezdím dvaadvacet let. Na silnicích člověk potká nejednoho blázna či hazardéra. Máte pocit, že už vás nemůže nikdo překvapit. To je ale velký omyl. Vždy vás něco může překvapit. Je mi celkem jedno, v jakém autě sedím. Zda je dlouhé, velké, staré či nové. Prostě sednu, vše si upravím dle svého, chvilku si auto oťukám a jedu. Mám docela dobré reakce a myslím si, že umím i předvídat. Je tu ale jedna věc, kterou je těžké předvídat. A to je chování chodce.
Je to pár dní zpátky, kdy jsem se domluvila s kamarádkou, že společně pojedeme na malý výlet. Mám bezpečnější auto, a tak většinou řídím já. Zrovna noc předtím docela pěkně sněžilo a mrzlo. Silnice v našich končinách nejsou zas tak dobře udržované a s tím i člověk počítá. Kamarádka si potřebovala vybrat hotovost a tak jsem navrhla vesnici, která byla vzdálená pouze pár kilometrů a nebyla to velká zajížďka. Ve vesnici bylo vidět, že některá místa nebyla moc protažená. Auto si s tím ale poradilo docela dobře. Zaparkovala jsem poblíž bankomatu a doprovodila kamarádku k němu.
Už když člověk vystoupil z auta, cítil, že to docela klouže. Nejdřív nás to docela pobavilo. Znáte ten pocit, když nevíte, kdy se natáhnete. Ono je to většinou vtipné pouze do okamžiku, než se tomu tak stane. Tak jsme se společně s úsměvem doklouzaly k bankomatu. Koukaly jsme okolo a hodnotily, zda někdo chodník posolil, nebo ne. Někdo rozhazuje štěrk, ale tady nebyl nikde moc vidět. Tam, kde byl sníh ve větším nánosu, tam to ani tolik neklouzalo. Ovšem místa, přes která prošlo více lidí, byla klouzavá.
Společně s kamarádkou jsme se vrátily k autu. Než vyjedu z parkoviště, vždy mi oči jedou, abych si prověřila všechny strany, zda tam někdo nejede nebo nejde. Protože jsme měla trochu ucpaný nos, otevřela jsem si na chvilku okénko. A pomalu couvám a stále mi oči tikají do všech stran. Ve zpětném zrcátku na straně řidiče vidím pohyb někoho, kdo šel po chodníku. Díky tomu, že jsem měla stažené okénko, jsem najednou uslyšela hlasy. Bylo to tak blízko, že jsem se až lekla a instinktivně šlápla na brzdu.
Najednou koukám, jak kousek od zadní části auta na straně stojí paní a kouká směrem dolů na zem. V ten moment se najednou zastavil čas. Necítila jsem, že bych do někoho narazila. Vůbec nic, ale vidím na zemi chlapa. Okamžitě jsem se ho začala ptát, zda je v pořádku. Paní mu pomohla na nohy a já jenom koukám. Ptám se obou, co se stalo? A paní mi odpovídá, že pán chtěl přejít, ale uklouznul na ledu. A najednou to člověku došlo. Přecházel? Vždyť je přechod o dvacet metrů dál, tak jak mohl přecházet? A proč přecházel u couvajícího auta z parkovacího místa? Vždyť ho musel vidět.
Když mi došlo, že mohl taky uklouznout, ale spadnout rovnou pod zadní kola, naskočila mi žíla. Když jsem viděla, že je v pořádku, trochu jsem se do něj pustila. Možná byl pán i lehce pod vlivem, protože jeho styl komunikace a skleněné oči by tomu odpovídaly. Ukazuju mu na přechod, který byl vzdálený opravdu maximálně dvacet metrů. A on na to, že přece nepůjde až na konec chodníku, když potřebuje k onomu bankomatu, u kterého jsem byla s kamarádkou. Chápu, asi každý někdy přejde jinde, než na místě tomu určeném. Pán se začal vztekat, že to klouže, ale když jsme po chvíli s kamarádkou projížděly přes přechod pro chodce, tak zrovna ten byl celý posypaný štěrkem.
Nikomu bych nepřála ten pocit, kdy chyběl kousek a někdo vám skončil pod autem a ne vašim přičiněním. Nicméně tady je jasná ukázka toho, že chodec může být pro řidiče velkou hrozbou. V jedné jediné vteřině může být všechno jinak. Nejsem za volantem člověk ve stresu. Během chvíle jsem byla opět klidná a vyrovnaná, ale pán by zasloužil pár facek. Měl štěstí, že si při svém uklouznutí něco nezlomil. Nikomu nikdy nepřeji nic zlého, ale doufám, že si alespoň silně narazil zadek a tuto situaci, která mohla skončit zcela jinak, si dobře zapamatuje.
Ani na přechodu pro chodce si člověk nikdy nemůže být jistý chováním chodce. Když se přibližuje k přechodu, někdy se ani nerozhlédnou a prostě vkročí rovnou do silnice. Je ale důležité, aby si chodci uvědomili, že zebra neznamená, že mohou přejít kdykoliv. V okamžiku, kdy je již auto před přechodem pro chodce v bezprostřední blízkosti, nesmí chodec na přechod vstupovat. Zastavit vozidlo nějakou chvilku trvá a to je třeba si uvědomit. Řidič si zase musí uvědomit, že pokud se na přechod chodec blíží, má vždy přednost a řidič musí umožnit chodci bezpečně přejít.
Nejhorší je situace, kdy má chodec v rukou mobil a kouká přímo do něj, než aby se věnoval bezpečnému přecházení.
