Článek
Ačkoli si většina lidí při slově naháč vybaví exotického psa bez srsti, ve skutečnosti jde o plnohodnotné, prastaré plemeno ze skupiny primitivních a špicovitých plemen. V klasifikaci FCI spadá peruánský naháč do V. skupiny. Společným jmenovatelem této skupiny je rustikální stavba těla, výrazný přirozený instinkt a především minimální zásahy člověka do původní povahy. Peruánský naháč je přesně takový. Atletický, úsporný v gestech, citlivý a překvapivě všestranný společník.
Peruánský naháč
Stopy peruánského naháče vedou hluboko do předkolumbovské éry. Archeologové nacházejí jeho vyobrazení na keramice a textiliích kultur Moche, Chimú či Chancay. Dlouhonosí psi s velkýma ušima a holou kůží se objevují vedle vysoce stylizovaných motivů vládců i každodenních scén. Španělští kronikáři později zaznamenali přítomnost bezzsrstých psů v pobřežních oblastech dnešního Peru a severu Chile, kde byli chováni především jako domácí společníci, hlídači a podle tehdejší víry i jako léčitelé bolestí kloubů díky své tělesné teplotě a přímému kontaktu s kůží člověka.
Kolonizace, proměna způsobu života i příliv evropských plemen způsobil pokles populace, ale naháči v odlehlejších komunitách přežívali dál. Ve 20. století se o ně začali cíleně zajímat peruánští badatelé a chovatelén. Následovalo mezinárodní uznání a postupné šíření do Evropy i Severní Ameriky. Dnes je plemeno vzácné, ale stabilně zastoupené v domovské zemi, v některých státech EU (včetně Česka) i v menších chovech po celém světě. Přesto zůstává vzácným plemenem, bez masového boomu, spíše pro milovníky, kteří dokážou ocenit jeho specifika.
Peruánský naháč existuje ve třech velikostních varietách. Malé, střední a velké. To, co je spojuje, je elegantní, suchá, ale dobře osvalená stavba těla, dlouhé končetiny a vyvážené proporce. Linie hřbetu je rovná, hrudník dosahuje k loktům, pánev je lehce skloněná a kříž pevný, což dává psovi pružný a prostorný krok. Tělo působí na první pohled trochu jako socha. Je to spíš atlet typu vytrvalec než sprinter s mohutnými svaly.
Nejvýraznější znak plemene je samozřejmě absence srsti. V praxi to znamená hladkou, na dotek teplou kůži, která může být jednobarevná (od břidlicové, čokoládové, černé až po světlejší odstíny) nebo skvrnitá s různým množstvím pigmentu. U mnoha jedinců se objevuje jemná čupřina na hlavě (na temeni či čele), někdy i pár chloupků na tlapkách a na špičce ocasu. To je pro plemeno typické a esteticky ceněné. Oči jsou mandlové, v odstínu ladícím s pigmentem kůže. Výraz bývá bystrý. Uši jsou vzpřímené, trojúhelníkové, nesené vysoko a dodávají hlavě charakteristickou siluetu. Ocas je spíš tenčí, v klidu nesený nízko, v akci může jít do oblouku, ale neměl by se stáčet nad hřbet.
Při detailním pohledu zaujmou zajícovité tlapky. Pprsty jsou delší, uzpůsobené přirozeně rychlému, pružnému pohybu v různém terénu. Kůže sama o sobě není hrubá, ale je elastická a vyžaduje rozumnou péči (k tomu se ještě dostaneme). U nahé variety je běžná částečná absence některých zubů (zejména premolárů), což souvisí s genetickým základem bezsrstosti. Existuje i osrstěná varieta, která má krátkou, jemnou srst a plnou dentici. V chovech se vyskytuje přirozeně a je součástí zodpovědného šlechtění.
Povahově jde o mimořádně citlivé plemeno. Peruánský naháč si vytváří úzký vztah ke své rodině a je loajální do té míry, že bývá označován za „stín“ svého člověka. Není to hlučný pes, zbytečně neštěká, ale jako hlídač funguje překvapivě dobře. Je pozorný, ale k cizím lidem spíše rezervovaný. Potřebuje důslednou socializaci od štěněte. Zvykání na různé povrchy, ruch města, klidný kontakt s cizinci i s dětmi. V rodině bývá něžný, mazlivý a velmi komunikativní. Spoustu věcí vyřídí pohledem a postojem těla, nepotřebuje si vynucovat pozornost hlasitým projevem.
Je to takový tichý pozorovatel , který rychle chápe, co po něm chcete. Nicméně přímý, tvrdý tlak ho spíš zavře do sebe. Pozitivní posilování a krátké, zábavné tréninky fungují skvěle. Někdy se o něm říká, že je jako kočka. Vybere si své místo na slunci, přimhouří oči a je dokonale spokojený. Slunce má skutečně rád. Jen je třeba pobyt na slunci s rozumem. Sice se na něm prohřeje a je pak krásně uvolněný, ale hrozí mu spálení kůže. Na zimu reaguje negativně. Bez srsti je mu zkrátka zima, proto ocení svetr, pláštěnku a doma teplý pelíšek.
Zajímavostí je, že díky teplé kůži při kontaktu lidé tradičně věřili v jeho „léčivý“ efekt na bolavé klouby či břicho. V moderní době tomu říkáme jen příjemné teplo, ale kdo někdy ležel na gauči s naháčem, potvrdí, že je to hřejivý termofor s tlukoucím srdcem. Další příjemný bonus je, že pes téměř nelíná a nedrží se v něm klasický psí odér. To ale neznamená, že by byl vhodný pro všechny alergiky. Reakce na alergeny (kůže, sliny, lupy) je individuální. Zájemce o toto plemeno potěší i jeho čistotnost. Spousta peruánů má přirozeně tendenci uklízet si pelíšek. Milují pohyb i rychlé svižné procházky, volný pohyb v bezpečném prostoru, stopování i různé hry. Někteří vynikají v noseworku či dogtrackingu, jiní si užijí canicross.
Historicky byl peruánský naháč společenským a strážním psem domácností. Upozorňoval na návštěvy, držel se u lidí a žil s nimi v těsném kontaktu. V chrámech a sídlech bohatých mohl mít i symbolickou roli, ale jeho denní profese byla prostá. Doprovázet, hřát a hlídat své pány. Malé a střední variety se snadno vešly do omezených prostor, velká varieta dodávala více autority a respektu.
V současnosti je plemeno především rodinným společníkem nebo parťákem do lehkého sportu. Jeho přirozená vytrvalost se hodí pro delší túry a orientační pochody. Jemný nos zvládne pachové práce stejně dobře jako hlavolamy. Díky rezervovanosti k cizím lidem není typickým terapeutickým psem do rušných zařízení, ale v klidném prostředí umí být neobyčejně empatický, kontaktní a vnímavý k náladě majitele. Některé chovy se prezentují i v kruzích výstav, kde peruáni patří k atraktivním, ale stále vzácným psům.
Zdravotní specifika peruánského naháče se točí hlavně kolem dvou oblastí. Genetické bezsrstosti a kůže. Gen bezsrstosti je dominantní, přičemž jeho homozygotní podoba je neslučitelná se životem. Embrya s dvojitou dávkou genu se nevyvíjejí. Krytí naháč × naháč (oba heterozygotní) dává statisticky méně životaschopných embryí než spojení naháč × osrstěný jedinec. Zároveň je u nahé variety častější problém chybějících premolárů. Nejde o tragédii, ale je dobré s tím počítat. Kousací komfort v běžném životě obvykle neomezuje, jen je třeba volit vhodnou stravu a nepřetěžovat chrup hrami na přetahovanou o klacek. Osrstění jedinci mívají dentici úplnější a do chovu vnášejí užitečnou rovnováhu.
Kůže bez ochranné srsti znamená jiný režim péče. Základ je prevence proti spálení. V létě se vyhýbat ostrému polednímu slunci, venčit dřív ráno a později večer. U světlejších jedinců je dokonce nutné používat opalovací krém na exponovaná místa (hřbet, uši, nosní hřbet). Kůži je také dobré hydratovat. Občasné jemné promazání neparfémovaným přípravkem pomáhá proti vysychání a mikropopraskání. Naopak přehnané koupání vysušuje; stačí šetrná koupel jednou za několik týdnů, podle potřeby. Pozor na mechanické oděrky (hrubé povrchy, ostré hrany), které se bez srsti snáz stanou. Běžné drobnosti však rychle mizí, kůže se hojí dobře. V zimě je samozřejmě nutná ochrana proti chladu. Pomůže funkční obleček, teplé místo na odpočinek a rozumná délka pobytu venku.
Z ortopedických potíží se jako u lehčích, dlouhonohých plemen může objevit luxace čéšky (u malých a středních variet), výjimečně problémy se zuby v důsledku špatného skusu. Celkově patří peruán k plemenům s dobrou vitalitou a délkou života často mezi 12 až 15 lety. Je vhodné nepřekrmovat, držet kondici, pravidelně provádět preventivní prohlídky, péči o kůži a chrup, a podávat kvalitní, vyváženou stravu. Na kůži se nabízí zařazení omega-3 a omega-6 mastných kyselin, které některým jedincům vyloženě prospívají.
Peruánský naháč vyžaduje respekt, jemný přístup, trpělivost, jasná pravidla a hodně společného času. Odměnou je společník, který umí být současně decentní i oddaný. Pro někoho bude mínusem potřeba kožní péče a zimní „šatník“, pro jiného naopak plus v podobě téměř nulového línání a čistotnosti. Není to pes pro každého, a už vůbec ne jako pouhá dekorace. Je to velká osobnost.
Zdroje:
https://www.thesprucepets.com/peruvian-inca-orchid-dog-breed-profile-4783328
https://www.akc.org/dog-breeds/peruvian-inca-orchid/
https://www.dogster.com/dog-breeds/peruvian-inca-orchid
https://www.dogbreedslist.info/all-dog-breeds/peruvian-inca-orchid.html
https://www.novinky.cz/clanek/bydleni-jak-na-to-nahac-aktivni-pes-ktery-zvladne-i-sportovni-vycvik-40061960
https://primadoma.tv/video-45249-plemeno-psa-peruansky-nahac
