Článek
Pastevečtí psi byli odjakživa zvláštní kategorie. Ne ti, co čekají na povel, ale ti, co přemýšlejí sami za sebe. Žili po boku lidí, ale vlastně trochu mimo ně. Hlídali stáda, často celé dny a noci bez přítomnosti člověka. Věděli, že musí rozhodovat sami, a to je formovalo. Z téhle skupiny pochází i komondor, pes, kterého si s žádným jiným nespletete. Vypadá trochu jako obrovský mop, ale kdo ho zná, ví, že pod těmi provazci srsti se skrývá klidná síla a nečekaná moudrost.
Komondor
Komondor je plemeno, které si nese minulost v krvi. Odborníci se shodují, že jeho předci přišli do Evropy s kočovnými Maďary někdy v 9. století. Ti s sebou přiváděli svá stáda a hledali psa, který se nebojí ničeho, zejména pak vlků, ale také samoty. Není to plemeno vytvořené člověkem, spíš přírodou. Tvrdý život v maďarských pustinách vybral jen ty nejsilnější, nejodvážnější a nejvěrnější.
První písemné zmínky se objevují v 16. století, ale podle lidových legend komondor existoval dávno předtím. Pastevci o něm říkali, že „slyší trávu růst“ a že dokáže rozeznat vlka dřív, než ho spatří. Po staletí se vzhled ani povaha plemene téměř nezměnily. Jen druhá světová válka jeho populaci málem vyhladila. Mnoho psů bylo zabito, jiní se ztratili. Teprve po válce se chov v Maďarsku obnovil a díky několika oddaným chovatelům se komondor znovu postavil na nohy. Dnes už ho najdeme i mimo Evropu, hlavně v Americe, ale pořád zůstává spíš vzácností než módním plemenem.
Když člověk uvidí komondora poprvé, často si není jistý, jestli je to pes nebo umělecké dílo. Jeho srst tvoří dlouhé bílé provazce, dredovité prameny, které mohou dosahovat délky až třicet centimetrů. Celé tělo je jimi pokryté, od hlavy až po tlapy. Když se pohybuje, vlna se houpe a tiše šustí, jako by se hýbal živý koberec. Tohle všechno ale má svůj smysl. Srst ho chránila před počasím i šelmami. V létě ho nepřehřála a v zimě zase udržela teplo.
A když se na něj vrhl vlk, zuby se často zapletly do pramenů, takže měl pes čas na vzniklou situaci reagovat. Byla to jeho přirozená zbroj. Komondor je mohutný pes. Samec mívá klidně i 80 centimetrů v kohoutku a váží přes 50 kilo. Přesto se pohybuje tiše a s překvapivou lehkostí. V očích má zvláštní klid, někdy až výraz moudrého starce. Když se zastaví a rozhlíží, působí dojmem, že přesně ví, co se kolem děje, a že ho nemůže nic překvapit.
Jeho srst je krásná, ale zároveň tak trochu past. Každý, kdo si komondora pořídí, musí počítat s tím, že s péčí o ni stráví hodně času. Hřeben tady nehraje žádnou roli a moc práce s ním neuděláte. Štěně má nejdřív měkkou vlnitou srst, která se postupně spojuje do pramenů. Kolem jednoho roku je potřeba začít srst ručně rozdělovat mezi prsty, pomalu, aby se nezacuchala. Není to těžké, ale vyžaduje to trpělivost a hlavně čas. Koupání je kapitola sama pro sebe. Provazce drží vodu a schnou klidně celý den. Proto se pes koupe jen výjimečně. Naštěstí má srst samočisticí schopnost. Když například na srsti uschne bahno, většinou samo odpadne. Zní to možná zvláštně, ale tenhle pes prostě patří ven, a čím víc ho necháš žít přirozeně, tím lépe vypadá.
Komondor není pes pro každého. Nepotřebuje neustálé povely, nečeká na pohlazení po každém úkonu. Má vlastní hlavu a silný instinkt hlídače. Když cítí, že něco není v pořádku, okamžitě zpozorní. Když má pocit, že je jeho rodina v nebezpečí, promění se z klidného obra v bleskově reagujícího ochránce. Zároveň má v sobě zvláštní něhu. K lidem, které miluje, se chová klidně a respektem. S dětmi bývá opatrný a shovívavý. K cizím lidem ale přistupuje zdrženlivě, někdy až podezíravě. Někteří lidé říkají, že komondor se k člověku chová spíš jako k rovnocennému partnerovi než jako k pánovi. A možná na tom něco je. Když cítí respekt, vrátí ho dvojnásob. Ale kdo by ho chtěl zlomit, narazí.
Po staletí byl komondor neodmyslitelnou součástí maďarských plání. Hlídal ovce, dobytek a statky. Byl schopen sám rozeznat, kdy je situace nebezpečná. V noci stál nehnutě u stáda, ale ve chvíli, kdy se objevil vetřelec, jednal bez váhání. To z něj dělalo psa, kterému pastýři věřili víc než zbraním. Dnes už komondor nepotřebuje bojovat s vlky, ale jeho instinkt nezmizel. Stále slouží jako hlídač, a to výborný. Na venkovských usedlostech nebo velkých pozemcích je nenahraditelný. Ve městě by trpěl. Potřebuje prostor, klid a pocit, že má pod kontrolou své území. Lidé, kteří ho chovají, často říkají, že komondor je pes, který si na nic nehraje. Není to mazel, který se vnucuje. Ale když si k někomu vytvoří vztah, stává se z něj přítel na život a na smrt.
Díky přirozenému výběru je komondor odolný a zdravý. Přesto má jako každé velké plemeno svá rizika. Především dysplazii kyčlí nebo torzi žaludku. Důležitá je správná výživa, klid po jídle a přiměřený pohyb. Není to pes, který potřebuje běhat kilometry denně. Stačí mu mít prostor a možnost být venku. Jeho srst ho chrání před mrazem i větrem, takže zimu zvládá s přehledem. Horko mu ale nesvědčí, proto potřebuje stín a dostatek vody. Při dobré péči se dožívá zhruba 10–12 let, někdy i déle. Což není na velkého psa zrovna málo.
Komondor není pes, který by snadno zapadl mezi ostatní. Má v sobě něco, co připomíná dávné časy, kdy mezi člověkem a psem neexistoval rozdíl mezi příkazem a porozuměním. Je to tichý ochránce, který nepotřebuje hluk, ani slávu. Stačí mu vědět, že všechno, co má chránit, je v bezpečí. Toto plemeno vyžaduje respekt, trpělivost a klid. Ale kdo mu rozumí, zjistí, že v jeho očích je klid stepí, moudrost věků a síla, kterou člověk jen těžko popíše. Komondor si člověka nevybírá podle slov, ale podle srdce. A když tě jednou přijme za svého, už tě nikdy nepustí.
Zdroje:
https://www.dogster.com/dog-breeds/Komondor
https://www.thesprucepets.com/komondor-dog-breed-profile-4684512
https://www.caninejournal.com/komondor/
https://www.101dogbreeds.com/komondor.asp#gsc.tab=0
https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/predstavujeme-komondora-a-knirace-prirustky-do-atlasu-psu.A081008_135035_hobby-mazlicci_tyn
https://www.denik.cz/zvireci-denik/psi-ktere-jste-jeste-nevideli-vypadaji-i-jako-mop-na-podlahu-21221111.html
