Článek
Většinu lidí predátoři fascinují. Možná je to díky jejich síle, rychlosti, agresivitě, obratnosti a nebo také inteligenci. Většina z nás může takové predátory vidět pouze v zoologických zahradách nebo dokumentech. Někdo má možnost taková zvířata ve volné divočině pozorovat či fotografovat. A někteří se s nimi bohužel setkají tváří v tvář. Pojďme nahlédnout do života jedné takové jedinečné šelmy.
Puma americká (Puma concolor)
Domovina této šelmy je poměrně značná. Táhne se od Yukonu až do jižních And ve státě Chile. V Severní Americe ji nalezneme ve státě Florida. Pochopitelně je možné, pokud se jí bude dařit, že se opět rozšíří i do jiných zemí. Dle výskytu se mění také oblasti, ve kterých se pohybuje. Je to velmi přizpůsobivá kočkovitá šelma. Může se pohybovat po strmých skalách a srázech stejně dobře jako třeba v lesích či na různých plantážích.
Zbarvení pumy se liší podle místa výskytu. Některé mají hnědočervené, jiné šedé zbarvení nebo zbarvení se skvrnami na spodní části těla. I jejich velikost se liší místem výskytu. Jejich tělo je svalnaté, štíhlé, s výškou ramen okolo 60 až 90 cm. Samci mohou být vyšší a se svojí váhou mezi 53 až 72 kg i těžší, než jsou samice. Samice váží od 34 do 48 kg. Pokud by si však někdo myslel, že při takové váze se jedná o méně nebezpečné zvíře, tak by se mýlil.
Pumy patří mezi kočkovité šelmy, které mají zatahovací drápy. Na jejich silných a velkých předních tlapách jich mají pět. Na zadních pouze čtyři. Jejich hlava je kulatějšího typu a na ní jsou postavené uši. Zadní nohy pumy jsou největší z čeledi Felidae. Je to proto, aby mohla puma dobře skákat a rychleji běhat. Při běhu se jí zadní nohy dostávají téměř před přední, což jí umožňuje opravdu velmi rychlý běh. Jedním skokem dokáže překonat úctyhodných 12 metrů a do výšky dokáže vyskočit i 5,5 metru.
Ke své kořisti se dokáží přikrást téměř nepozorovaně a kořist nemá do poslední chvíle vůbec ponětí, že ji někdo pozoruje. Je to jednak díky zbarvení srsti, které má maskující účinek, ale také díky tichosti a opatrnému našlapování, které puma činí, když si svoji oběť vybere. Snaží se dostat na co nejkratší vzdálenost a pak vyrazí. Nemá problém lovit i mnohonásobně větší kořist. Snaží se jít po krku. Většinou spoléhá na svůj skok, kterým se dostává na záda své kořisti. Takový náraz většinou oběť zpomalí a pak se snaží se rychle dostat ke krku.
Na jejím jídelníčku jsou většinou větší savci jako jsou jeleni, losi, ovce tlustorohé nebo třeba kozy horské. Pumy na Floridě se specializují více na lov divokých prasat nebo pásovců. Loví však i menší kořist jako jsou zajíci, menší hlodavci, ptáci či jiní masožravci. Nepohrdne však mršinou a v případě možnosti uloví i domácího mazlíčka či zaútočí na člověka. V minulosti nebyl útok pumy ničím nenormálním. Bylo to hlavně z toho důvodu, že se napadený člověk pohyboval v jejím teritoriu. Většinou se však jednalo o nemocná či zraněná zvířata, pro která byl člověk snadnou kořistí.
Puma je lovec solitér a krom období páření žije samotářsky. Jako většina kočkovitých šelem, i pumy si vyčleňují svá teritoria. Dělají to hrabáním, drápáním stromů, močí a výkaly. Dávají tak ostatním pumám najevo, že se s nimi musí počítat. Samice pak díky tomu ví o pohybu samců. Když dojde k úspěšnému páření, je samice březí něco mezi 82-103 dny. Může se však pářit s více samci a tak není neobvyklé, že v jednom vrhu jsou mláďata více otců. Před porodem si samice najde bezpečné doupě, aby se k jejím mláďatům nedostal jiný predátor.
Ve vrhu jsou většinou dvě koťata. Samice však může porodit až šest mláďat. Rodí se slepá a bezbranná. Až do tří měsíců věku sají mateřské mléko a jsou závislá na své matce. Později je matka bere k místu, kde zabila kořist. Seznamují se s masem, ale stále nejsou schopna lovu. Matka je během dalších následujících měsíců vše naučí. Když jsou větší, začínají s matkou chodit na lov a učit se strategii lovu. Dospělosti se většinou dožije jedno kotě z vrhu. Některá nejsou schopna sama lovit, některá napadne jiný predátor. Většinou jiná puma. Dominantní samci jsou největším rizikem pro mláďata. Ještě v útlém věku je matka musí často přenášet a měnit doupata.
Jenom od roku 1890 do roku 2004 bylo zaznamenáno 88 napadení lidí, a z toho bylo dvacet útoků smrtelných. Při útoku pumy není moc žádné rady. Když před ní budete utíkat, vyvoláte v ní silný instinkt lovce a stejně nemáte šanci uniknout. Když po ní budete házet předměty, je možnost, že ji zasáhnete, ale můžete ji ještě více vyprovokovat. Nehybně ležet a předstírat mrtvolu většinou pumu nedonutí odejít. A zůstat nehybně stát v ní zase vyvolá pocit, že jste pro ni velmi snadnou kořistí. Je dobré si pamatovat, že puma vždy útočí na krk oběti a snaží se přetnout míchu. Jak se však úspěšně bránit před predátorem jako je puma, to asi nikdo neví.
I lidé, kteří se rozhodnou vlastnit pumu jako domácího mazlíčka, musí být na pozoru. I když je určitě roztomilé vlastnit takové velké koťátko, pořád se jedná o divoké zvíře, které může své instinkty potlačovat, ale jednoho dne se mohou probudit. Pro člověka je každé divoké zvíře nebezpečné. Divoká zvířata patří do divoké přírody a ne na gauč k lidem.
Nutno podotknout, že všichni predátoři nejsou na vrcholu potravního řetězce jen tak bezdůvodně. Starají se o to, aby se nepřemnožila zvířata, která spásají rostliny nebo jsou nemocná. Tím zamezí jednak zlikvidování všechny zeleně a v případě usmrcení nemocných zvířat, šíření případné nemoci.
Zdroje:
https://www.nationalgeographic.com/animals/mammals/facts/cougar
https://animalfactguide.com/animal-facts/cougar/
https://www.stoplusjednicka.cz/puma-americka-prizpusobivy-univerzalni-skokan
https://zoom.iprima.cz/priroda/puma-lov-video-112748
https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/22931/puma-mala-velka-kocka.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Cougar
