Článek
Na počátku třetihor se tvorům, kteří se specializovali na lov masité stravy, začal postupně měnit chrup. Chrup se měnil dle toho, jakým způsobem měla být kořist usmrcena. K tomu sloužily velmi dlouhé, silné a rostoucí špičáky, které velmi snadno probodly kořist.
Protože se šelmy živí lovem, musí být velmi chytré, obratné, rychlé a silné. Jejich kořistí jsou býložravci, proto musí být mnohem chytřejší. Mají velice rozvinuté smysly. Při lovu nejvíce využívají sluch a čich a méně pak zrak. Při útoku na kořist musí obratně manévrovat. Pro zadržení kořisti využívají drápy na nohách. Pětiprstá končetina se postupně přeměnila na končetinu čtyřprstou.
Když paleontologové naleznou zuby, dokáží z nich přečíst více informací, než se může obyčejnému člověku zdát. Lebka šelem byla obrovská, a to hlavně z důvodu mozkovny, která byla opravdu veliká. Chrup byl silný a připomínal spíš čelist dnešních hyen. Těmto tvorům se velmi dařilo, neboť se postupně rozšířili do celé Evropy, Asie až do Afriky a na severoamerický subkontinent. Některé pozůstatky byly nalezeny i v Čechách.
Postupně některé druhy díky své specializaci vyhynuly a zůstaly pouze ty druhy, které byly schopné se přizpůsobit. Prodloužily se a zesílily jim špičáky a hrany trháků se staly ostřejšími. Celkově se měnila i stavba těla. Psovitá šelma lovila spíše štvaním zvěře. Naproti tomu, kočkovitá šelma útočila rychlým útokem ze zálohy. Jejich tělo se muselo stát ohebnějším a pružnějším. Takovým přizpůsobením se ze šelem stal dokonalý stroj na zabíjení.
Někdy na přelomu třetihor a čtvrtohor se začala skupina kočkovitých šelem dělit na dvě větve. Jednu tvořila skupina aktivních, rychle se pohybujících šelem, které směřovali k dnešním lvům, tygrům a také obyčejným kočkám. A druhou skupinou byla šelma, která byla pomalá, těžkopádnější a se zvláštním chrupem. Jejich špičáky se protáhly, byly velmi ostré a s lehkým ohnutím připomínaly šavle. Takovým se začalo říkat „šavlozubí tygři“. Sice se jim říkalo tygři, ale s tygrem toho moc společného neměli.
Někdy kolem čtvrtohorní éry se začali objevovat jedinci, kteří měli špičáky dlouhé až 14 cm a byly to velmi účinné bodné zbraně. Hrany špičáků byly velmi ostré a jejich tvar byl pilovitý. Když si představíme žraloky, jaké mají pilovité zuby, tak takové měli tygři šavlozubí. Tlamu dokázal otevřít v úhlu až 90° a díky tomu si bez větších problémů troufnul na mnohem větší kořist, jako byl třeba mamut nebo slon.
Jak už jsem zmiňovala, v době čtvrtohorní na našem území v jeskyních Moravského krasu žila šelma , která byla velká asi jako levhart. Byla řádně šavlozubá (říkalo se i dýkozubá). Díky místu objevení se šelmě začalo říkat „dýkozubec moravský (Homotherium moravicum)“. Chrup této šelmy ale nebyl přizpůsoben na žvýkání masa. Proto mohli z kořisti spotřebovat pouze vnitřnosti a krev. Jeho zmizení se traduje někdy zhruba před více než 300 000 lety.
Největší kočkovitou šelmou, nešavlozubou, byl lev jeskynní. Jeho zkamenělé kosti byly objeveny i nedaleko Prahy, v Koněpruských jeskyních. Je fascinující představa, že se tady pohybovala taková šelma. Byl to větší příbuzný dnešního lva afrického. Jak vypadal jeskynní lev, zaznamenal člověk prehistorický malbou v jeskyních. Neměl ani hřívu, jako současný lev, ani chlupatou šťopku na konci ocasu.
Doba, ve které tato fascinující zvířata žila, musela být velmi zajímavá. Díky paleontologům tak můžeme mít alespoň představu, jaká zvířata tu žila. Díky zkamenělinám a zubům dokáží říct, jak zvíře pravděpodobně vypadalo. Je to opravdu VELKÁ VĚDA.
Zdoje:
Pravěké obludárium od Bořivoje Záruby
