Článek
Často a ráda píšu o kočkovitých šelmách. Jsou to nádherná, ušlechtilá, silná a lovecky velmi zdatná zvířata. Fascinují lidi po celém světě. Většinou je to jejich impozantností a svým způsobem lidi fascinuje i jejich nebezpečnost. Kočkovitých šelem existuje opravdu mnoho, ale ne každá je pro člověka hrozbou. I chovatelé koček mají doma v podstatě kočkovitou šelmičku. My spolu nyní společně nahlédneme do života jedné velmi netypicky vypadající kočkovité šelmy.
Serval stepní (Leptailurus serval)
Jedná se o kočkovitou šelmu pocházející z Afriky, která patří do podčeledi malých koček. Vyskytuje se v subsaharských oblastech Afriky s výjimkou oblastí deštných pralesů. Má velmi rád oblasti, kde se může maskovat ve vysoké trávě. Proto se často pohybuje na pastvinách, v bambusových houštinách, vřesovištích a důležitá je pro něj blízkost vodního toku. Nevadí mu ani mokřady. Tam se může schovat mezi rákosím a vysokou trávou.
Jedná se středně velkou kočkovitou šelmu s velmi štíhlým tělem na dlouhých nohách. Běžně dorůstá výšky mezi 54 až 62 cm s délkou těla do 100 cm. Váha má poměrně velký záběr, a to od 8 do 18 kg. Pro servala je typické tělo připomínající svojí stavbou spíše tělo psa a jejich opravdu velké uši postavené na malé hlavě. Zbarvení servalů se pohybuje od světle zlaté po žlutohnědou. Po srsti má rozmístěné černé skvrny různých rozměrů a také pruhy. Od zadní části hlavy směrem na záda se táhne více černých pruhů, které postupně přechází do skvrn. Barva očí má nádech do lehce zelené nebo lehce hnědé.
Zajímavostí jsou jejich uši, které jsou schopné se otáčet nezávisle na sobě, a to až o 180°.
Jedná se o solitérního predátora, který není aktivní pouze v noci, ale také během dne. V příliš vysokých teplotách však servalové vyhledávají stromy nebo křoviska a v jejich stínu v klidu odpočívají. Jsou to celkem pohodlné kočky a moc toho nenachodí. Mají menší teritoria než jiné kočkovité šelmy. I oni si svá území značí rozstřikováním moči a otíráním tlamy jako jiné kočky. Je to dobrý lezec na stromy, kam je schopen se v případě nebezpečí ukrýt. Serval má široký repertoár dorozumívacích zvuků. Tak jak známe předení u jiných koček, tak stejně to dokáže a praktikuje serval. Můžeme jej také slyšet vrčet, mňoukat, syčet, cvrlikat a vydávat zvuky podobné smíchu.
Servalové jsou masožravci a velmi úspěšní lovci. Jejich úspěšnost je téměř 50 %, což je u kočkovité šelmy rozhodně vysoké číslo. Jejich jídelníček je velmi bohatý. Jeho hlavní součástí jsou drobní savci jako třeba krysy, dále obojživelníci jako jsou například žáby, plazi, některé druhy hmyzu a ptáci, které dokáže velmi dobře chytit i v letu. Dokáží vyskočit klidně až do více jak dvou metrů. Většinou dávají přednost malé drobnější kořisti, ale jsou schopni ulovit i zajíce nebo mláďata kopytníků. Často požírají i traviny, které jim následně umožní nedobrovolně vyvrhnout obsah žaludku. Pomáhá to v trávení a zbavení se zbytků chlupů, které spolykají olizováním a čištěním své srsti.
Jejich taktika lovu spočívá v tom, že lokalizují kořist díky skvělému sluchu, který jim zajišťují velké uši a následným skokem doslova na svoji kořist skočí. Přední nohy na nebohou oběť došlápnou a servalové jí uštědří poslední kousnutí. Pak si na svém úlovku pochutnají. Ptáky loví stejně jako karakal velmi úspěšně. Rozběhne se, vymrští se do vzduchu a ptáka mohutnými tlapkami srazí. Když uloví větší kořist, než je schopen okamžitě sežrat, její zbytky někde zahrabe, a tak může svoji spižírnu opět navštívit. Pokud ji tedy dřív nenavštíví jiné zvíře. Často u nich můžeme pozorovat chování, které nemají rádi i obyčejní chovatelé domácích koček, a to je hraní si s kořistí. Někomu to může přijít až morbidní, ale je to kočičí přirozenost. Toto chování můžeme vídat i u jiných živočišných druhů.
Pokud po velmi krátké říji, která trvá maximálně čtyři dny, samice zabřezne, za zhruba dva až tři měsíce přivádí na svět mláďata. Většina vrhů je do čtyř mláďat, která se rodí slepá a zcela závislá na matce. Zbarvení koťat je proti dospělcům velmi málo výrazné. Poprvé na svět kouknou zhruba až třináctý den po porodu. U servalů zažívají koťata velmi brzké odstavení. Už od jednoho měsíce se začínají krmit kořistí, kterou jim naservíruje jejich matka. Jejich matka s nimi velmi často komunikuje. Když jsou dostatečně silná, vyráží s matkou na lov. To se většinou děje okolo šestého měsíce věku, kdy vymění svůj mléčný chrup za trvalý. S matkou zůstávají mláďata až do jejich jednoho roku. Poté ji opouští a hledají si svá teritoria a v budoucnu založí vlastní rodiny.
Jako mnoho divokých zvířat, i serval se často stává nuceným domácím mazlíčkem, kterého si pořizují lidé, kteří chtějí vlastnit zajímavé zvíře, jakým serval rozhodně je. Nutno říct, že i když se jedná o celkem malou kočkovitou šelmu, pořád je to divoké zvíře, které patří primárně do volné a divoké přírody.
Zdroje:
https://www.nationalgeographic.com/animals/mammals/facts/serval
https://animaldiversity.org/accounts/Leptailurus_serval/
https://ielc.libguides.com/sdzg/factsheets/serval/behavior
https://www.biolib.cz/cz/taxon/id1967/
https://en.wikipedia.org/wiki/Serval
https://www.denik.cz/zvireci-denik/serval-na-gauci-je-fotogenicky-ale-do-mazlicka-na-hrani-ma-daleko-21220923.html
