Článek
Když se řekne pes, většina lidí si vybaví ovčáka, retrívra, labradora, yorka, jezevčíka, zkrátka klasické a nejznámější plemena. Prostě běžný vzhled, který nikoho jen tak nepřekvapí. Jenže do psí rodiny patří i zástupci, co vypadají úplně jinak, a přesto jsou to naši společníci už celé věky. Existuje skupina plemen, která vznikla v Asii, a ta se od evropských psů liší nejen vzhledem, ale i povahou. Patří sem mnoho zajímavých plemen. A právě o jednom takovém plemeni bude tento článek. Shar-pei, pes, který je tak zvláštní, že si ho lidé buď hned zamilují, nebo jim přijde skoro až podivný či dokonce ošklivý.
Shar-Pei
Shar-pei je Číňan, a to doslova. Jeho kořeny sahají stovky let zpět, někteří odborníci říkají i tisíce. Vznikl na jihu Číny, kde měl prostý úkol. Hlídat, pomoct na poli a někdy i lovit. Nebyl to žádný rozmazlovaný pejsek, ale tvrdý vesnický pracovník. Díky zvláštní kůži se hodil i k zápasům, i když to není ta část historie, na kterou by byli chovatelé zrovna hrdí. Ta vrásčitá kůže totiž psovi poskytovala výhodu, když se do něj jiný pes zakousl. Shar-pei se dokázal ve své volné kůži otočit a uvolnit se z případného sevření. Kruté časy, ale realita. Ve 20. století málem zmizel úplně. Kulturní revoluce v Číně skoro zničila všechno, co se týkalo tradic, a psi na tom byli hodně špatně. V 70. letech se o Shar-peie psalo jako o nejvzácnějším psovi světa. Byl dokonce v Guinnessově knize rekordů. Díky tomu se o něj začali zajímat lidé v Americe, Hongkongu a Evropě. A vlastně jen díky tomu se dožil dnešní doby, jinak by možná skončil jako několik jiných zapomenutých plemen.
Tady není možné si ho splést s jiným plemenem. Pokud uvidíte na ulici psa, co vypadá, jako by ho někdo pomačkal a nechal tak, je to s největší pravděpodobností Shar-pei. Má střední velikost, není to žádný obr, ale také to není prcek. Váží kolem dvaceti kilo a měří něco přes čtyřicet centimetrů v kohoutku. Srst má krátkou, drsnou a odstávající, což působí zajímavě na dotek. Barvy jsou různé, od krémové po černou, ale vždy jednobarevné. Nejvíc fascinující je samozřejmě jeho kůže. U štěňat tvoří obrovské záhyby po celém těle, takže vypadají jako plyšové hračky. U dospělých se kůže trochu napne, ale na hlavě, krku a ramenou tyty vrásky zůstávají. Hlava je široká, s malýma, trojúhelníkovýma ušima, co vypadají skoro nepřiměřeně. Oči jsou tmavé, mandlového tvaru a často působí, jako by se pes na svět mračil. Ocas je nasazený vysoko, stočený přes hřbet. Je to další znak, který k Shar-pei neodmyslitelně patří.
Teď se dostáváme k tomu, proč si někdo Shar-peie zamiluje, a někdo po první zkušenosti řekne nikdy víc. Tenhle pes má tvrdohlavou a svébytnou povahu. Umí být neuvěřitelně věrný, oddaný, ale také velmi nedůvěřivý k cizím lidem. Je to dobrý hlídač, ne takový, co štěká na všechno, spíš typ, co mlčky sleduje a zasáhne, až když cítí hrozbu. Ve výchově není snadný. Poslouchat se mu nechce jen proto, že mu někdo něco řekne. Musí vidět smysl, nebo cítit respekt k majiteli. Proto se nehodí úplně pro začátečníky. Kdo ale ví, jak na psy, a dokáže být důsledný, získá parťáka, který se na něj bude spoléhat a chránit ho. Jeho vztah k dětem bývá dobrý, pokud je na ně zvyklý od malička. Jiným psům moc nevěří, občas se snaží být dominantní. A hravost? Tu má menší než spousta jiných plemen. Shar-pei má rád klid, svůj řád a pohodu. Možná právě proto se hodí i do bytu, pokud má dost procházek a pohybu.
V minulosti to byl strážce a pomocník. Hlídal domy, dvory, někdy doprovázel na lov. Bohužel se zapojil i do zápasů, což už dnes naštěstí neplatí. V dnešní době je hlavně společníkem. Přesto si zachoval přirozený hlídací instinkt, takže není potřeba ho to cíleně učit. Někteří Shar-pei se objevují i v psích sportech, ale není to typ psa, co by toužil po závodění. Jeho největší prací a smyslem života, je být nablízku svému člověku.
Kdo si pořídí Shar-peie, musí počítat s tím, že to není zrovna nejzdravější plemeno. Jeho vrásky s sebou nesou problémy. Nejznámější je entropium, kdy se víčka stáčí dovnitř a dráždí oči. To bývá dost bolestivé a často se řeší operací. Kůže sama o sobě je náchylná na různé infekce, protože ve vráskách se drží vlhkost a špína. Je potřeba ji hlídat, čistit a pravidelně kontrolovat. Další věc, o které se mezi chovateli mluví, je tzv. Shar-pei horečka. To je dědičné onemocnění, které se projevuje horečkami a otoky kloubů. Proto je opravdu důležité vybírat štěně od prověřeného chovatele. Pochopitelně je velmi důležité zjistit si o plemeni předem veškeré možné dostupné informace. Sama znám dva majitele, kteří jsou někdy z plemene doslova nešťastní. Jejich psi trpí ekzémy nebo alergiemi. Léčby jsou náročné a dlouhodobé. O finanční náročnosti není třeba ani mluvit. Průměrný věk se pohybuje kolem 9 až 11 let. Když má pes štěstí na dobrý chov a pečlivého majitele, může se dožít i víc. Ale určitě je to plemeno, které potřebuje nadstandardní péči.
Shar-pei je pes, co vypadá jinak, chová se jinak a má svou hlavu. Ten kdo se do něj zamiluje a přijme jeho zvláštnosti, toho odmění naprosto výjimečným vztahem. Je v něm kus čínské historie, která se málem ztratila, ale díky lidem, co ho milovali, přežil. A dnes je symbolem originality, síly a věrnosti. Shar-pei možná není pro každého, ale kdo mu porozumí, už jiného psa chtít nebude.
Zdroje:
https://www.thesprucepets.com/shar-pei-dog-breed-profile-4689505
https://www.petmd.com/dog/breeds/shar-pei
https://www.chewy.com/education/dog-breeds/shar-pei
https://www.dogster.com/dog-breeds/chinese-shar-pei
https://primanapady.cz/clanek-30313-sarpej-psi-hrosik-v-zaplave-volne-kuze-0
https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/modry-sarpej-rarita-pro-fajnsmekry.A081209_184407_hobby-mazlicci_lud
