Článek
Moře a oceány mají zvláštní schopnost uklidňovat. Pohled na hladinu, šumění vln a barvy podmořského světa v člověku vyvolávají pocit bezpečí a harmonie. Jenže právě tenhle pocit bývá klamný. Pod vodou neplatí lidská pravidla a nebezpečí zde často nemá podobu obřích čelistí ani dramatických útoků. Mnohem častěji přichází tiše, nenápadně a bez jakéhokoli varování. Mezi takové případy patří i některé útesové ryby, které na první pohled působí spíš dekorativně než hrozivě. A jednou z nich je krásný, výrazně zbarvený obyvatel mělčin, který si však dokáže své místo v moři bránit s razancí, jež už mnoha lidem zůstala nejen v paměti, ale i na těle.
Bodlok rudomořský (Acanthurus sohal)
Když se evropští přírodovědci v 18. století začali systematicky zajímat o faunu Rudého moře, narazili na rybu, která je zaujala svým vzhledem, ale zároveň znepokojila chováním. Záznamy z této doby popisují prudké výpady vůči jiným rybám i vůči lidem, kteří se příliš přiblížili k útesům. Místní obyvatelé přitom tuto rybu znali dávno předtím. Nebyla lovena pro maso a nepatřila ani mezi ceněné úlovky, zato měla pověst ryby, od které je lepší držet si odstup. Tyto zkušenosti se dlouho braly spíš jako přehánění, dokud se nezačaly objevovat opakované případy zranění potápěčů a těch, kteří si v klidu šnorchlovali.
Z evolučního hlediska patří bodlok mezi chirurgovce, skupinu ryb, které se vyvinuly v těsném prostoru korálových útesů. Právě zde vznikla potřeba účinné obrany. Úkrytů je málo, potrava je lokální a konkurence silná. Místo útěku tak přišla na řadu přímá obrana. Ostrý kostěný trn na kořeni ocasu, který je ostrý jako břitva. Je to nástroj, který se u bodloka stal hlavní zbraní. Evoluce u tohoto druhu upřednostnila sílu, rychlost a ochotu riskovat střet, místo nenápadnosti nebo skrývání.
Bodlok má poměrně omezené rozšíření. Typický je především pro Rudé moře, Perský záliv a přilehlé oblasti severozápadního Indického oceánu. Právě tato koncentrace výskytu znamená, že se s ním lidé setkávají opakovaně na stejných místech. Na rozdíl od jiných chirurgovců netvoří velká hejna rozptýlená po celé oblasti. Jednotliví jedinci obsazují konkrétní úseky útesů a drží se jich dlouhodobě. Potápěči se tak často setkávají se stejnou rybou znovu a znovu, a někdy už při druhém setkání poznají, že si je pamatuje i ona. Tato ryba dává přednost mělčinám, kde je dostatek světla a bohatý porost řas. Nejčastěji se zdržuje v hloubkách, které jsou dostupné i bez potápěčské techniky. Skalnaté útesy, tvrdé korálové plotny a místa s prouděním jsou pro něj ideální. Tato kombinace je zároveň velmi lákavá pro šnorchlisty. Právě zde proto dochází k největšímu počtu konfliktů. Ryba vnímá člověka jako vetřelce, který se pohybuje příliš blízko zdroje jeho potravy.
Tělo bodloka je silné, ze stran zploštělé a stavěné na rychlé obraty. Zbarvení je výrazné a kontrastní, tmavé pruhy se střídají se světlým podkladem, hlava bývá lemována modrými liniemi a ploutve mají jemné barevné okraje. Největší pozornost si však zaslouží ocas. Po jeho stranách se nachází ostrý trn, který může ryba v případě potřeby vysunout. Při rychlém švihu má tento trn účinek břitvy. Zranění nebývají povrchová a často silně krvácejí. Dospělí jedinci mohou dorůst poměrně značné velikosti a působí robustněji, než by se u útesové ryby čekalo.
Je pověstný svou výbušnou povahou. Nečeká, až bude ohrožen přímo, ale reaguje už na přítomnost vetřelce. Útok je rychlý, cílený a překvapivě přesný. Ryba se obvykle přiblíží bokem a udeří ocasem. Zajímavé je, že neútočí bezhlavě. Zdá se, že si vybírá cíle, které vnímá jako hrozbu. Pomalu se pohybující plavec nízko nad dnem je pro ni podezřelejší než někdo, kdo rychle proplave okolo. Tento druh je převážně býložravý. Živí se řasami, které seškrabuje z tvrdého podkladu. Potravu si hledá neustále a tráví tím velkou část dne. Právě proto je pro něj teritorium tak důležité, znamená jistotu obživy. Jakýkoli vetřelec je vnímán jako konkurence. Ať už jde o jinou rybu, nebo člověka.
Rozmnožování probíhá v určitých obdobích roku a bývá spojeno s lunárními cykly. Dospělí jedinci se shromažďují na okrajích útesů, kde uvolňují pohlavní buňky do vody. Oplození probíhá volně a další vývoj už rodiče nijak neovlivňují. Plůdky jsou unášeny proudy a teprve později se vracejí k útesům, kde se usazují. Přestože zde chybí přímá péče o potomstvo, vysoký počet jiker zajišťuje pokračování druhu.
Bodlok není rybou, která by člověka lovila nebo vyhledávala. Přesto patří mezi nejproblematičtější obyvatele korálových útesů. Je krásná, sebevědomá a dokonale přizpůsobená obraně svého prostoru. Kdo ji podcení, může si z moře odnést víc než jen vzpomínku. Setkání s touto rybou je připomínkou, že respekt k moři není přehnanou opatrností. Je to základní podmínka přežití v prostředí, které člověku nikdy nepatřilo a nikdy patřit nebude.
Zdroje:
https://www.aquariumsource.com/sohal-tang/
https://www.saltwateraquariumblog.com/sohal-tang-care-guide/
https://redseacreatures.com/taxon/bony-fishes/surgeonfishes/sohal-surgeonfish
https://www.tfhmagazine.com/articles/saltwater/acanthurus-sohal
https://animalia.bio/sohal-surgeonfish
https://www.redseacreatures.com/taxon/fishes/bony-fishes/surgeonfishes/sohal-surgeonfish
