Hlavní obsah

Tisíce let v nezměněné podobě. Faraonský pes je žijící historie. Dříve dobrý lovec, dnes rodinný pes

Foto: Veronika Jelínková, AI, ChatGpt

Je rychlý jako vítr, elegantní jako socha a přitom jako jeden z mála psů dokázal projít staletími v takřka nezměněné podobě.

Článek

Když se člověk začne probírat rozličnými psími skupinami, dříve nebo později narazí na tu zvláštní partu ušlechtilých běžců. Chrti, psi, kteří loví očima a mrštným pohybem, ne těžkopádnou silou. Každé plemeno z této skupiny má svou pověst a svůj způsob chování, ale všechny spojuje určitá vznešenost, kterou nelze úplně popsat. A mezi nimi stojí pes, který na první pohled vzbudí dojem, že si ho někdo prostě někdo odnesl ze starověké výstavy umění. Štíhlý, elegantní, s výrazem, který si pamatuje víc, než si pamatujeme my.

Faraonský pes

O faraonském psu se často říká, že je to egyptský pes přeživší tisíce let. Pravda je o něco komplikovanější, ale legenda o jeho starobylém původu přetrvala právě proto, že jeho vzhled připomíná psy na egyptských nástěnných malbách až podezřele věrně. Jenže tam, kde mnoho příběhů stojí na romantice, stojí historie spíš na zdravém rozumu. Dnešní faraonský pes vznikal zejména na Maltě, kde byl dlouho chován prostě proto, že byl neocenitelným lovcem. Nebyl to pes šlechticů, ale pes místních lidí, kteří potřebovali pomocníka při lovu králíků a dalších menších zvířat. A protože ostrovní prostředí bývá tvrdé a neodpouští slabost, udržel se v chovu jen takový pes, který skutečně uměl pracovat.

Teprve v polovině 20. století si plemene začali všímat lidé mimo Maltu. Nejprve Britové, později Američané a nakonec se chov dostal i do zbytku Evropy. V 70. letech bylo plemeno oficiálně uznáno a od té doby se šíří dál, i když pořád velmi pomalu. Je to záměr. Plemeno stále zůstává poměrně vzácné a seriózní chovatelé trvají na tom, aby bylo udržované v dobrém zdraví, bez přehnaných zásahů do exteriéru. Někdy se říká, že faraonský pes je jedním z posledních psů, kteří se opravdu nepokazili přílišnou módností. A něco na tom skutečně je. Dnes je nejvíce chován v Evropě a USA. Jinde se s ním člověk setká spíš ojediněle. Lidé, kteří ho mají, se většinou dobře informují dopředu a vědí, do čeho jdou. A to plemenu prospívá.

Faraonský pes patří mezi ta zvířata, která člověka na ulici zaskočí, hlavně pokud ho vidí poprvé. Jeho tělo je štíhlé, ale ne kostnaté, pevné, ale zároveň nepůsobí těžce. Výška faraona je obvykle něco přes půl metru, s harmonickou stavbou těla. Srst je krátká jako hedvábí, přiléhavá, lesklá a na dotek teplá. Barva srsti má různé odstíny červenohnědé, někdy až do rezava, se světlejšími nebo bílými znaky. Hlava je jemná a má čisté linie. Když se člověk podívá z profilu, vidí plynulý přechod od čela po čenich, nic ostrého ani náhle useknutého.

Oči, to je kapitola sama pro sebe. Mají zvláštní jantarový odstín a výraz, který často vypadá až překvapivě lidsky. A uši? Ty jsou ikonické. Velké, vztyčené, reagující na každý sebemenší pohyb kolem. U faraonského psa nejsou uši nikdy klopené. A když se rozběhne, je to rychlost v té nejčistší podobě. Žádné těžké odrážení, jen lehkost a pružnost, kterou mu jiné skupiny psů mohou jen závidět.

Faraonský pes bývá popisovaný jako citlivý, vnímavý a přirozeně veselý. Je to pes, který má radost z maličkostí, z ranní procházky, z návratu svého člověka, z toho, že si může lehnout na své oblíbené místo. A i když působí vznešeně, dokáže být chvílemi až dětinsky rozpustilý. Ovšem je třeba dodat, že všechno tohle platí, pokud má kolem sebe prostředí, kde se cítí bezpečně. Hrubost nebo nervózní atmosféra mu nesvědčí, dokáže si ji vzít velmi osobně.

K dětem bývá přátelský, ale respekt vyžaduje oboustranně. Divoké zacházení nebo příliš hlučné domácnosti mu mohou být nepříjemné. Je to pes, který ocení rodinu, jež má alespoň trochu klidnější rytmus a nechce po něm, aby byl neustále středem pozornosti. S ostatními psy bývá většinou v pohodě, ale je nutná raná socializace. Lovecký pud je silný, někdy tak silný, že prostě převáží nad poslušností. Na malá zvířata je třeba dávat pozor, pokud s nimi nevyrostl. A pak tu jsou jeho malé zvláštnosti, kvůli kterým si ho lidé často zamilují ještě víc. Třeba to, že se umí opravdu červenat. Ano, nos i uši mu při nadšení nebo radosti zvláštně zrůžoví. Nebo jeho schopnost vyjadřovat celou škálu zvuků, které nejsou ani štěkotem, ani kňučením. Občas jde o jakési vrnění nebo sténání, které působí, jako by se pes snažil mluvit.

Historicky byl faraonský pes hlavně lovcem. Když si člověk představí lov králíků v kamenitém terénu, rychle pochopí, proč se plemeno udrželo tak dlouho bez větších změn. Potřebovalo být rychlé, vytrvalé, chytré a schopné samostatně rozhodovat. To přetrvalo dodnes. V moderním světě se už většinou k lovu nepoužívá, ale jeho přirozené sklony se neztratily. Mnoho majitelů s ním běhá coursing, jiní chodí na dlouhé túry, někdo zkusí sportovní disciplíny, které podněcují chrtí eleganci a rychlost. Poslušnost zvládá dobře, pokud je vedený pozitivně. Tvrdé metody nesnáší a odmítá spolupracovat. Na hlídače se příliš nehodí. Umí upozornit na podezřelý zvuk, to ano, ale není to pes, který by měl potřebu bránit majetek silou. To ostatně odpovídá jeho povaze, není to bojovník, ale pozorovatel a běžec.

V rámci dnešních plemen je faraonský pes relativně zdravý. Jeho stavba těla je přirozená, není přešlechtěný, takže netrpí tolika problémy jako některá jiná plemena. Největší potíž představuje chlad. Krátká srst a minimum podsady znamenají, že zima je pro něj nepříjemná, někdy až bolestivá. Obleček v zimě není luxus, ale nutnost. Dále se mohou objevit určité problémy s kůží, citlivost polštářků, případně dědičné potíže typu luxace pately nebo některé oční vady, ale jejich výskyt je poměrně nízký, zvlášť když člověk vybírá štěně od zodpovědného chovatele. Stejně jako u jiných velkých plemen je dobré dávat pozor na krmení před a po větší námaze, aby se minimalizovalo riziko torze žaludku. Průměrný věk se pohybuje kolem 12 až 14 let, někdy i více. Dobré podmínky a přiměřený pohyb dokážou s délkou a kvalitou života udělat divy.

Faraonský pes je plemeno, kterému musí člověk rozumět, nebo se o to alespoň snažit. Kdo očekává drsného hlídače nebo psa bez emocí, bude zklamaný. Kdo ale hledá čtyřnohého přítele s jemnou duší a tělem sportovce, který dokáže běžet s lehkostí větru, ten v něm může najít ideálního společníka.

Zdroje:

https://www.dogster.com/dog-breeds/pharaoh-hound

https://www.thesprucepets.com/pharaoh-hound-dog-breed-profile-4773904

https://dogtime.com/dog-breeds/pharaoh-hound

https://www.caninejournal.com/pharaoh-hound/

https://www.novinky.cz/clanek/bydleni-jak-na-to-faraonsky-pes-uctivane-i-nenavidene-plemeno-14223

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/nejhezcim-psem-sveta-je-letos-faraonsky-king-ze-svedska-190228

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz