Článek
Na Zambezi se dá zvyknout. Široká hladina, pomalý proud, občasné šplouchnutí a vzdálené hlasy ptáků. Turisté se dívají po březích, čekají krokodýla, čekají slona u vody, čekají prostě divokou Afriku, jak ji znají z dokumentů. A průvodce mezitím hlídá úplně jiné věci. Vítr, směr proudu, vzdálenost od břehu, stíny v rákosí a případné nebezpečí. Paul Templer patřil k lidem, kteří se na téhle řece cítili jako doma. Živil se jako říční safari průvodce. Roky vozil skupiny v kánoích a věděl, co se na vodě vyplácí nepodcenit. Věděl i to, co si spousta lidí nechce připustit, že zvíře, které vypadá líně a těžkopádně, může být v jediném okamžiku rychlé a brutální. U hrochů to platí dvojnásob.
Paul Templer
Útok, který se mu stal 9. března 1996 na Zambezi v Zimbabwe nedaleko Viktoriiných vodopádů, se dodnes připomíná jako jeden z nejznámějších případů přežití napadení hrochem. Nešlo pouze o nejšílenější historku, šlo hlavně o dobře doložený, opakovaně popsaný případ v médiích a Templer o něm mluvil i s odstupem let v rozhovorech i ve své knize What’s Left of Me. Ten den byli na řece i s dalšími průvodci a turisty. V průběhu plavby došlo k tomu, že velký samec hrocha převrátil jednu z kánoí. V ní byli turisté a také Evans Namasango, mladý průvodce, který byl u Templera na zaučení.
Když se někdo převrátí na velké řece mezi hrochy a krokodýly, není moc času na přemýšlení. Voda se najednou stane prostředím, kde se špatně orientuje, špatně dýchá a ještě hůř utíká. Templer se podle dostupných popisů otočil a jel jim pomoct. A v tu chvíli se hroch zaměřil i na něj. Většina lidí má hrocha v hlavě jako zvíře, které jen zívá v bahně a je líné. Jenže ve vodě je hroch jako doma. Umí zrychlit a zaútočit tak rychle, že člověk pochopí co se děje, až když je většinou pozdě. Templer později popsal, že ho hroch chytil a vtáhl do tlamy, doslova. V jednom ze zdrojů mluví o tom, jak si uvědomil, že je ve vodě, sevřený v něčem slizkém. Co se děje si pořádně uvědomil, až když cítil štětiny na hroší tlamě.
Hroch se ho pokusil spolknout, jenže Templer byl příliš velký. Zvíře ho vyplivlo, a potom se vrátilo znovu. A znovu a znovu se to opakovalo. Útok nebyl jeden krátký výpad. Byla to série několika opakovaných útoků, což je u hrocha trochu nezvyklé. Nestává se často, že zvíře zaútočí, člověk se snaží vymanit, ale zvíře ho stáhne zpátky pod hladinu. Templer popsal, že nikdy předtím neslyšel o hrochovi, který by útočil opakovaně takhle vytrvale, a že měl pocit, že ho chce zabít.
Z popisů vyplývá, že Templer byl hrochem zasažen několikrát a utrpěl mnoho bodných a tržných ran. Guardian později citoval jeho vzpomínku na pocit tlaku na hrudníku, zápach a moment, kdy viděl světlo skrz vodu a došlo mu, že je na dně a že tohle může být konec. Tato tvrzení potvrzují i starší zpravodajské texty z roku 1996, které mluví o tom, že byl napaden třikrát a že měl desítky ran. V chaosu té chvíle se zároveň odehrávala druhá tragédie. Evans Namasango, mladý průvodce, zmizel. Podle pozdějších zpráv byl nalezen až o dva dny později zhruba kilometr od místa incidentu. Utopil se.
Když hroch konečně ustoupil, Templer nebyl vůbec v pořádku. Byl těžce zraněný, ale při vědomí. Podle popisů ho pomohl vytáhnout jiný průvodce jménem Mike, který mu poskytl první pomoc. Templer měl podle zdrojů mimo jiné propíchnutou plíci, vytrženou achilovku a devastující poranění levé paže, kdy měl kůži a měkké tkáně doslova stržené. Celkem mu lékaři napočítali 38 vážných zranění. V jednom z archivních článků se popisuje, že v době útoku se několikrát snažil dostat ke zbrani, kterou průvodci standardně nosili, ale nedokázal se k ní během útoku dostat. Při třetím útoku mu ji hroch dokonce urval z těla.
Po útoku šlo především o čas. Podle dostupných údajů trvalo přibližně osm hodin dostat Templera do nemocnice, která mohla řešit tak rozsáhlá zranění. Byl transportován do zařízení poblíž Bulawaya. Osm hodin je dlouhá doba i pro zdravého člověka. Pro někoho s desítkami ran a masivní krevní ztrátou je to celá věčnost. V Templerově případě bylo klíčové rozhodnutí hlavně jedno. Co s jeho levou rukou? Poranění bylo tak rozsáhlé, že lékaři nakonec přistoupili k amputaci. Templer sám později mluvil o tom, že byl po útoku v šoku, fyzicky i psychicky na dně, a že mu trvalo, než vůbec začal přemýšlet o tom, jak bude dál fungovat. Z říčního průvodce se postupně stal člověk, který musel změnit celý svůj život.
Starší reportáž z Washington Post zachycuje, že byl schopen o útoku mluvit s jistým odstupem a dokonce humorem. V takových chvílích se humor často objevuje proto, aby byl člověk schopen o hrůze, která se mu stala vůbec mluvit. Později svůj příběh zpracoval i knižně. Oficiální stránka jeho knihy popisuje, že po útoku prošel osobní krizí, ale s podporou okolí se postupně znovu postavil na nohy a jeho život se vyvinul jiným směrem, než by čekal.
Na jeho příběhu je důležité i to, jak moc se liší od obvyklé představy útočícího zvířete. Hroch nebývá v lidských hlavách predátorem. Jenže útoky hrochů nejsou rarita. Jsou dokonce nejčastějším smrtelným útokem v této lokalitě. Jde o střety kvůli teritoriu, strachu, instinktu a prostoru, do kterého člověk vstoupí. A ve vodě je člověk vůči velkému zvířeti prostě zranitelný. To neznamená, že by se lidé neměli pohybovat v přírodě. Znamená to jen, že některá zvířata se nedají číst podle vzhledu. A že respekt je víc než na místě. I na první pohled klidné a milé zvíře může být pro člověka smrtelným rizikem.
Zdroje:
https://www.paultempler.com/whats-left-of-me
https://www.thesun.co.uk/news/32392492/paul-templer-hippo-attack/
https://edition.cnn.com/travel/article/hippo-attack-avoid-survive-paul-templer
https://archive.seattletimes.com/archive/19960524/2330965/guide-survives-harrowing-attack-by-persistent-hippo––4000–pounder-struck-3-times
https://www.ladbible.com/community/weird/paul-templer-1996-hippo-attack-survival-story-036747-20250823
https://www.theguardian.com/lifeandstyle/2013/may/04/i-was-swallowed-by-a-hippo?utm_source
https://en.wikipedia.org/wiki/1996_Zambezi_River_hippopotamus_attack
