Článek
Pastevečtí a strážní psi vznikali v jiném světě, než v jakém dnes většina lidí psy vnímá. Nebyli součástí rodiny, nespali v domech a nikdo od nich neočekával bezpodmínečnou poslušnost. Jejich úkolem bylo chránit. A pokud selhali, důsledky byly okamžité. Stádo bylo roztrhané, majetek zničený, někdy šlo i o lidský život. Právě v takovém prostředí se formovala plemena, která dnes působí tvrdě, rezervovaně a pro mnohé nepřístupně. U těchto psů nebylo důležité, zda vypadají hezky nebo jak reagují na povel. Rozhodující bylo, zda dokážou samostatně vyhodnotit situaci. Často v noci, často bez lidské přítomnosti. Pes musel vědět, kdy zasáhnout a kdy naopak zůstat v klidu. To je vlastnost, která se nedá naučit výcvikem během několika měsíců. Musí být hluboko zakořeněná.
Akbash
Akbash pochází z Turecka, z oblastí Anatolie, kde pastevectví po dlouhá staletí určovalo způsob života. Nelze říct, kdy přesně toto plemeno vzniklo, protože se nešlechtilo podle plánů ani chovatelských knih. Formovalo se přirozeně. Psi, kteří byli příliš bázliví, příliš pomalí nebo naopak zbytečně konfliktní, z chovu mizeli. Jednoduše se neosvědčili. Název Akbash se obvykle překládá jako „bílý pes“. Bílá barva měla jasný důvod. Pes díky ní splýval se stádem ovcí a pro predátora nebyl snadno rozeznatelný. Zároveň byl dobře viditelný pro pastevce, což mělo význam hlavně v noci nebo za špatného počasí. Nešlo o estetiku, ale o funkčnost, jako ostatně u všeho, co se Akbashe týká.
Po většinu své historie zůstával Akbash omezený ve své původní zemi. Do zahraničí se začal dostávat až ve 20. století, a to především do Spojených států. Tam se osvědčil jako účinný ochránce dobytka, ale zároveň tam vznikl zmatek v názvosloví. Akbash byl často zařazován pod obecné označení anatolský pastevecký pes, což vedlo k nejasnostem a v některých případech i ke křížení s jinými typy. V Evropě zůstává Akbash dodnes spíše vzácností.
Už na první pohled je Akbash velkým psem. To si člověk uvědomí okamžitě. Teprve při delším pozorování si ale všimne, že nepůsobí těžce ani neohrabaně. Jeho tělo je pevné a dokonale stavěné pro pohyb. Psi dosahují výšky v kohoutku zhruba 75 až 85 centimetrů, feny bývají o něco menší, obvykle mezi 70 a 80 centimetry. Hmotnost se nejčastěji pohybuje v rozmezí 45 až 65 kilogramů. Důležitější než samotná čísla je celkový dojem. Správně stavěný Akbash působí vyváženě. Srst je vždy bílá, někdy čistě, jindy s lehkým krémovým nádechem. Může být kratší nebo středně dlouhá, ale vždy hustá a s podsadou. Ta chrání psa před zimou i letním horkem. Hlava má klínovitý tvar, čenich je poměrně dlouhý a oči tmavé, klidné, ale pozorné. Uši jsou svěšené, ocas dlouhý a v klidu nesený nízko.
Povaha Akbashe bývá často nepochopena. Nejde o psa agresivního, ale ani o psa přátelského tak, jak si to většina lidí představuje. Akbash je ostražitý. Neustále sleduje své okolí a vyhodnocuje, co se děje. Nečeká na pokyny, protože byl po generace veden k samostatnému rozhodování. Ke své rodině bývá klidný. Nevyhledává nutně fyzický kontakt, ale svou přítomností dává najevo, že situaci má pod kontrolou. K dětem může být tolerantní, pokud vyrůstá v jejich blízkosti a pokud jsou vedeny k respektu. Přesto nejde o plemeno vhodné do rodin s malými, hlučnými dětmi. Akbash špatně snáší chaos a nepředvídatelné chování. Cizí lidé jsou pro něj podezřelí, dokud se neprokáže opak. Často neštěká, nevrčí, pouze sleduje. Pokud však pes vyhodnotí situaci jako hrozbu, jedná rychle a bez okázalých varování. Právě v tom spočívá jeho potenciální nebezpečnost.
Historicky byl Akbash využíván téměř výhradně k ochraně stád. Pohyboval se na jejich okraji a vytvářel kolem nich bezpečný prostor. Nebyl veden k nahánění predátorů, ale k jejich odrazení. Pokud bylo třeba, dokázal zasáhnout i fyzicky. V současnosti se jeho role příliš nezměnila. V oblastech, kde se vracejí vlci, nachází Akbash znovu své místo. Pokusy chovat jej čistě jako společenského psa často končí nepochopením, protože jeho povaha se nezměnila.
Akbash patří mezi relativně zdravá plemena, což souvisí s přirozeným výběrem a minimálním přešlechtěním. Přesto se u něj mohou objevit potíže typické pro velké psy, zejména dysplazie kyčelních a loketních kloubů nebo torze žaludku. Důležitá je opatrnost v období růstu. Akbash dospívá pomalu a plné fyzické i psychické vyzrálosti dosahuje poměrně pozdě.
Akbash je plemeno, které si uchovalo svou původní roli i mentalitu. V prostředí, které jeho povahu respektuje, dokáže fungovat klidně a spolehlivě. V prostředí, které se ho snaží změnit, se stává problémem. Než si někdo Akbashe pořídí, měl by si o plemeni zjistit všechny důležité informace.
Zdroje:
https://www.dogbreedslist.info/all-dog-breeds/akbash-dog.html#google_vignette
https://www.thesprucepets.com/akbash-full-profile-history-and-care-5079006
https://www.dogster.com/dog-breeds/Akbash
https://dogtime.com/dog-breeds/akbash
https://dogsinsights.com/breed/akbash/
https://dogacademic.com/akbash-dog-breed/
