Článek
I když to nevidíme, všude okolo nás to žije. Když se na chvilku zastavíme, je možné vidět i to, čeho si ve svém uspěchaném životě nevšímáme. Většinu toho uvidíme v období, kdy se vše probouzí či během teplých měsíců. Někdy najdeme i takové druhy, které nám z nějakého důvodu nahání strach. Ano, jedná se o pavouky. Někdo je má rád, nevadí mu nebo mu dokonce přijdou zajímaví. Jiní se jich doslova štítí a připadají jim odporní. A co teprve ti největší z nich? Pojďme společně nahlédnout do života jednoho takové pavoučího obra.
Sklípkan největší (Theraphosa blondi)
Druh patřící do čeledi sklípkanovití je jedním z největších pavouků světa, co se týče hmotnosti, a druhý, co se jeho rozpětí nohou týče. To může dosahovat až 28 cm, což je velikost menšího talíře. Prvenství si ponechává maloočka (Heteropoda maxima). Domovinou tohoto velkého sklípkana jsou severní oblasti Jižní Ameriky, jako například Brazílie či Venezuela. Preferuje horské oblasti deštných pralesů, které mu poskytují dostatek kořisti i úkrytu.
Jejich samotné tělo není vůbec malé. Jeho délka dosahuje 12 cm, což z něj činí skutečného obra mezi pavouky. Rozhodně nic pro ty, co se pavouků bojí. Zbarvení těla je od tříslové, zlatavé, světle hnědé až po černou. Jako mnoho jiných druhů se také svlékají. Většina svleček je tak dokonalých, že máte pocit, že vidíte skutečného pavouka. Již těsně před svlekem neloví a není schopný se dobře pohybovat. Když se svlečky zbaví, jeho tělo je velmi měkké a křehké. Trvá dokonce několik hodin, než opět zcela ztvrdne.
Sklípkan největší je skvělým lovcem. Jejich aktivita směřuje spíše na noční hodiny. V některých překladech se mu říká „ptáčník“ neboť se má za to, že loví i ptáky. Nicméně byl zaznamenán pouze jeden případ, kdy konzumoval kolibříka. Mezi jeho nejčastější kořist patří hmyz, jiní členovci, hadi, ještěrky či drobní hlodavci. Na svoji kořist v tichosti číhá většinou u své nory. I když je jeho tělo velké, je tento pavouk velmi mrštný. Rychlé chňapnutí po kořisti mu dovolí použít své 2 cm dlouhé zuby, kterými do své oběti vypustí směs tekutiny, která oběť paralyzuje a její vnitřnosti promění ve výživnou kašičku, kterou pavouk následně vysaje.
Samice se dožívají poměrně dost vysokého věku, a to mezi 15 až 25 lety. Samci mají život mnohem kratší a trvá mezi třemi až šesti lety. Mají ale na rozdíl od jiných druhů velké štěstí, že je samice během páření a ani po něm nezabije a nesežere. Po úspěšném páření snese samice větší množství vajec. Většinou je jich mezi 100 až 200 kusy. Pokud samice vše uhlídá, zhruba po 6 až 8 týdnech se maličcí pavouci vylíhnou. Mladí pavouci jsou od vylíhnutí samostatné jednotky. Někteří mohou padnout za oběť jiným zvířatům, a tak se dospělosti dožije pouze menší procento.
I když je pavouk poměrně agresivní, na člověka útočí pouze v okamžiku, kdy se cítí v ohrožení. Kůži díky svým dlouhým zubům dokáže snadno prokousnout, ale většina kousnutí je tzv. na sucho. Jed se snaží pavouk šetřit pro svou kořist. Jed pro člověka není ani nijak zvlášť nebezpečný. Jeho kousnutí lidé přirovnávají spíše k bodnutí vosou. Je velmi nepříjemné a částečně bolestivé. Ovšem alergikům může způsobit o něco větší nepříjemnosti. Jeho největší a mnohem více nebezpečnější zbraní je jeho ochlupení. V případě nebezpečí či pocitu ohrožení začne tyto malé žahavé chloupky vyčesávat a ty se pak šíří vzduchem. Mohou pak ulpět na kůži či se dostat do dýchacích cest či očí. Mají na sobě háčky a tak není vůbec snadné se jich zbavit. Zaháknuté chloupky působí nepříjemnou bolest a v dýchacích cestách mohou vést k velmi silnému dráždění a kašli.
Některé lidi sklípkani tak ohromují, že je dokonce chovají doma v teráriích. Na to je třeba mít terárium s vhodnou velikostí a snažit se jim co nejvíce simulovat jejich přirozené prostředí. V zajetí jsou pak krmeni nejčastěji hmyzem jako je cvrček či saranče. I když ve volné přírodě konzumují i menší hlodavce, v zajetí to mnoho chovatelů nedoporučuje, a to kvůli vyššímu obsahu vápníku. Ten pavouky ve větším množství může postupně zabít. I chovatelé musí být při manipulaci s tímto gigantem opatrní. Pavouk je vždy připraven na vyčesání svých žahavých chloupků.
Začátečníci by měli vždy začít s co nejméně agresivním druhem a dostatečně se poučit u zkušenějších chovatelů.
Zdroje:
https://www.nationalgeographic.com/animals/article/goliath-birdeater-tarantula-worlds-biggest-spider-science
https://animalia.bio/goliath-birdeater
https://www.everythingreptiles.com/goliath-birdeater-tarantula/
https://zoom.iprima.cz/priroda/nejvetsi-pavouk-sveta-utok-video-185900
https://zoom.iprima.cz/priroda/nejvetsi-pavouk-423879
https://en.wikipedia.org/wiki/Goliath_birdeater
