Velký bílý žralok je nejobávanějším vrcholovým predátorem oceánů. Pouhé kousnutí může člověka zabít

Nekonečné pláže, sluníčko a dokonale fascinující a záhadné moře. Kdo by se netěšil na dovolenou, trávenou v zemi, kde panuje nádherné počasí a je možnost ochladit své tělo v nádherném moři? Někdo je ale z jeho hlubin spíše vyděšený. Není čemu se divit. Když se jdeme do moře vykoupat, vstupujeme do neznámého území. Často bez potápěčského vybavení čili nevidíme, co se děje tam dole. Určitě nejednomu člověku proběhlo hlavou "co když je tam někde dole žralok"? Pojďme se nyní společně podívat na jednoho z těch nejznámějších a nejnebezpečnějších žraloků.

Tomuto druhu se často říká také „velký bílý“ nebo třeba „žralok lidožravý“. Tato velká paryba patří do čeledi lamnovití. Domovinou velkého bílého žraloka jsou moře a oceány, které se teplotně pohybují mezi 14°C až 24° C. Jsou ovšem schopni se poměrně dobře přizpůsobit a nedělá jim problém ani o něco teplejší voda. Dlouho se považoval za spíše pobřežní druh, který se pohybuje do maximální hloubky 200 metrů. Ovšem vědci zaznamenali velkého bílého i v hloubce okolo 1200 metrů. Jak je vidět, i druhy mohou své zvyklosti měnit či nám pouze ukazují, že o nich nikdy nevíme vše.

Nedá se jednoznačně říct, co je na tomto druhu nejděsivější či naopak fascinující . Někoho může děsit či fascinovat jeho velikost. Samice žraloka bílého jsou větší než samci a mohou dosahovat délky téměř pěti metrů. Nejdelší zaznamenaná samice byla dlouhá 6,4 metru. Délka samců se většinou pohybuje okolo 3,4-4 metrů. Průměrná váha se pohybuje v rozmezí 522-1110 kg. Ovšem ty největší samice mohou vážit až téměř 3000 kg. Žralok bílý má mohutné tělo, kterému dominuje jeho hlava s obří čelistí. V těch mají svoji největší zbraň, a tou jsou zuby, které jsou trojúhelníkovitého tvaru s vroubkováním. Jsou velmi ostré a přizpůsobené k porcování masa. Žralok má něco, po čem by toužil snad každý člověk. Zuby se mu totiž nahrazují. Když zub vypadne, za ním je již připravený zub nový. Oči žraloka bílého jsou opatřeny takzvanou mžurkou, která brání poškození oka.

Jejich zbarvení je naprosto dokonalé. Horní část těla je tmavší a tak při pohledu shora splývá s tmavou vodou. Oproti tomu spodní část těla žraloka je světlejší. Při pohledu z hlubiny pak žralok splývá se světlejší hladinou. Je tak dokonale maskován proti případnému útoku jiného predátora, ale především je dokonale skryt pro svoji potencionální kořist. Může tak kdykoliv zaútočit, aniž by byl předem prozrazen. O jeho přítomnosti u hladiny ho prozrazuje jeho velká hřbetní ploutev. Ta je trojúhelníkového tvaru a je na konci lehce vykrojená. Jeho prsní ploutve jsou opravdu velké a poměrně široké a pomáhají mu velmi dobře manévrovat. Ocasní ploutev je v podstatě symetrická. Jen horní část je o něco delší než spodní. Ocas je žralokovým skvělým kormidlem.

Žralok velký bílý je schopen za potravou migrovat na opravdu velké vzdálenosti. Jídelníček žraloka je opravdu náramný. Je to samotářský predátor. I když v některých situacích je možné vidět i více jedinců najednou. Mezi jeho běžnou kořist patří různé druhy ryb, ale přednost dává tuňákům. Mezi oblíbenou kořist patří také tuleň, lachtan, různé druhy kytovců, mořské želvy, ptáci i jiné druhy žraloků. Nepohrdne mršinou, která je pro žraloka snadným zdrojem potravy. Nebojí se napadnout rypouše, a to i přesto, že dospělý samec může být mnohem těžší a mohutnější než samotný žralok. Většinou stačí pouze kousnout a čekat, než oběť vykrvácí. Když loví, někdy si pro svoji kořist vyskočí i nad hladinu. Tyto výskoky jsou naprosto famózní a ukazují sílu a razanci, se kterou žralok útočí.

Žraloci jsou známi tím, že ochutnávají kousnutím. Koušou do různých předmětů jen proto, aby vyhodnotili, zda je objekt k jídlu. Člověk sám o sobě nepatří do jejich běžného jídelníčku. Často si ho pletou s jinou kořistí. Bohužel takové kousnutí může být pro člověka fatální. Většinou dojde k rychlé ztrátě krve a pokud se napadený nedostane včas na břeh a do rukou lékařů, hrozí mu utonutí. Člověk je pro žraloka bílého snadnou kořistí a pokud se už rozhodne útok opakovat, bohužel končí smrtí člověka.

Žralok však není krvelačná příšera, kterou takto prezentoval například film „Čelisti“. Ten udělal ze žraloka bestii, která na člověka útočí cíleně. Jak někdy ukazují záběry z dronů, někdy si žraloci v poklidu plavou v těsné blízkosti plavců a nemají žádnou tendenci zaútočit. Když vezmeme v potaz, kolik takových útoků proběhne a kolik lidí se každoročně v mořích koupe, je to číslo opravdu zanedbatelné. Když vstupujeme do domova vrcholových predátorů, musíme si uvědomit, že vždy existuje riziko, že se něco může stát. Často k útokům dochází v místech, kde rybáři vyhazují mrtvé ryby či jejich zbytky zpět z lodi do vody. To přiláká žraloky a může tak dojít k náhodnému útoku. Často také lidé plavou do míst, která jsou označena varováním či je tam dokonce zakázáno plavat.

Odborníci radí, pokud už vás žralok napadne, zkuste i přes obrovský strach a šok, nepanikařit. Bojujte a zkuste žraloka zasáhnout do jeho citlivých míst jako jsou oči či žábry. Pokud se vám podaří žraloka odehnat, zkuste se rychle dostat z vody. Někdy je možné, že žralok bude svůj útok opakovat.

Zdroje:

https://www.nationalgeographic.com/animals/fish/facts/great-white-shark

https://www.britannica.com/animal/white-shark

https://animaldiversity.org/accounts/Carcharodon_carcharias/

https://factanimal.com/great-white-shark/

https://en.wikipedia.org/wiki/Great_white_shark