Článek
Kočkovité šelmy patří mezi nejpůsobivější a zároveň nejnebezpečnější predátory na Zemi. Jejich tělo je dokonale přizpůsobeno k lovu – jsou rychlé, obratné, tiché a nesmírně silné. Mají vyvinuté smysly, které jim umožňují sledovat kořist i v náročných podmínkách, a smrtící zuby a drápy, kterými dokážou lovené zvíře zcela bez problémů porazit. Pojďme se nyní společně podívat na jednu z největších a nejimpozantnějších představitelů kočkovitých šelem.
Tygr bengálský (Panthera tigris tigris)
Bengálský tygr, vědecky známý jako Panthera tigris tigris, patří do čeledi kočkovitých (Felidae). Tento poddruh tygra je rozšířen převážně v Indii, ale jeho populace zasahuje i do sousedních zemí jako Nepál, Bangladéš, Bhútán a Myanmar. Bengálský tygr obývá rozmanitá stanoviště, od tropických a subtropických lesů přes mangrovové porosty v Sundarbanech až po horské oblasti Himálaje. Tam se vyskytuje i ve vysokých nadmořských výškách. Díky jeho schopnosti adaptace je schopen přežít v různých podmínkách. Ovšem hlavním faktorem pro jeho přežití je dostatek přirozené kořisti a vhodné útočiště bez lidského zásahu.
Bengálský tygr je mohutná šelma, která dosahuje délky těla včetně ocasu až kolem 3 metrů a váhy u samců přes 250 kilogramů. Samice jsou zpravidla menší a lehčí. Jeho charakteristickým znakem je oranžové až zlatavé zbarvení srsti s výraznými černými pruhy, které jsou u každého jedince unikátní jako otisky prstů u člověka. Břicho, vnitřní strany končetin a tváře jsou bělavé. Tygři bengálští mají mohutnou hlavu s výkonnými čelistmi a ostrými zuby, které jim umožňují překonat i velmi odolnou kořist. Špičáky mohou být dlouhé až deset centimetrů. Výraznou zvláštností je také bílá forma bengálského tygra, tzv. bílý tygr, která vzniká genetickou mutací. V přírodě je však velmi vzácný a spíše se vyskytuje v zajetí.
Tygr bengálský je typický samotář. Každý jedinec má své teritorium, které si důkladně značí pomocí pachových značek, škrábanců na stromech a výkalů. Kontakty mezi jednotlivci jsou omezené na období páření a případnou péči o mláďata. Loví především v noci a za soumraku. Jeho strategie lovu spočívá v tichém a pomalém přibližování ke kořisti, následovaném náhlým a prudkým výpadem. Díky své síle a obratnosti dokáže ulovit i mnohem větší zvířata, přičemž preferuje překvapivý útok zezadu nebo ze strany, aby minimalizoval možnost útěku. Často musí při lovu překonat vodní překážky nebo ve vodě přímo loví, což je mezi kočkovitými poměrně unikátní schopnost.
Bengálský tygr je vrcholový predátor a jeho kořist tvoří převážně velcí býložravci. Nejčastěji loví jeleny axise, sambary, divoká prasata, gaury, ale i další menší savce či ptáky. Na některých místech, jako například v mangrovovém parku Sundarbans, jsou jeho kořistí také krabi a ryby, což podtrhuje jeho schopnost adaptace na různé ekosystémy. V některých případech se může stát, že napadne i domácí dobytek, což často vede ke konfliktům s místními obyvateli. Bengálský tygr je schopen během jednoho dne spořádat kolem 5 až 10 kilogramů masa, ale po ulovení velké kořisti dokáže konzumovat i 30 až 40 kilogramů najednou.
Páření tygra bengálského probíhá po celý rok, ale nejintenzivnější období je od listopadu do dubna. Samice dává samcům v okolí vědět svým řevem a značkováním močí, že je připravena k páření. Samci svoji nevěstu aktivně vyhledávají a v případě, že se potká více samců, o samice intenzivně a celkem drsně bojují. Vítěz má právo se se samicí pářit. Po úspěšném páření čeká samici březost dlouhá přibližně 3,5 měsíce. Rodí 2 až 4 potomky, velmi vzácně i více. Mláďata jsou při narození slepá a bezbranná, a tak je samice pečlivě ukrývá v hustém porostu nebo jeskyních. První měsíce jsou pro ně kritické, závisí zcela na mateřské péči. Samice také často mění úkryty, aby eliminovala případný útok jiného predátora. Největší hrozbou jsou samci, kteří se chtějí pářit. Mláďata zabíjejí, aby u samic vyvolali novou říji. Přenášení mláďat je ale i dobrou ochranou před hmyzem a parazity, kteří se v doupěti velmi snadno množí. Mláďata zůstávají se samicí zhruba 2 až 3 roky, během nichž se učí lovit a orientovat se v teritoriu. Po tomto období se mladí tygři osamostatňují a hledají si vlastní území.
Tento tygr patří k poddruhům, které se mohou stát nebezpečnými i pro člověka. Největší riziko představují oblasti jako mangrovový les Sundarbans, kde těsné soužití lidí a tygrů často vede ke kontaktu a následně i k možnému útoku. Tyto útoky jsou často důsledkem nedostatku přirozené kořisti, zranění nebo stáří šelmy, případně zvyknutí na lidskou kořist. Historicky byly zaznamenány stovky případů ročně. I přes tyto incidenty tygr člověka běžně neloví a většinou se mu vyhýbá. Ochranná opatření a vzdělávání místních komunit pomáhají počet útoků snižovat. Bohužel jsou tygři často loveni člověkem pro zábavu a k získání trofeje.
Bengálský tygr je nejen symbolem síly a divokosti, ale i důležitým článkem ekosystému, který pomáhá udržovat rovnováhu v přírodě. Jeho přežití však závisí na ochraně jeho přirozeného prostředí a na snaze člověka minimalizovat konflikty a pytláctví.
Zdroje:
https://education.nationalgeographic.org/resource/tiger-prey/
https://animaldiversity.org/accounts/Panthera_tigris/
https://animalia.bio/tiger#google_vignette
https://www.britannica.com/animal/Bengal-tiger
https://en.wikipedia.org/wiki/Tiger
