Článek
O tom, co vše žije v oceánech, nemáme ani zdaleka ponětí. Někde tam dole v hlubinách žije určitě ještě mnoho zajímavých neprozkoumaných tvorů. Tam, kam se člověk jen tak snadno nepodívá. My se ale nyní společně podíváme na živočicha, na kterého je snadné v oceánu narazit a který je znám především svým vzhledem. O jeho inteligenci však mnoho lidí nemá ani tušení.
Chobotnice velká (Enteroctopus dofleini)
Živočich, který rád žije ve větších hloubkách Tichého oceánu, a to od Japonska přes Aleutské ostrovy až po oblast Kalifornie. Preferuje studenější vodu, která je bohatá na živiny a více kyslíku. Je největší chobotnicí z rodu Enteroctopus. Tento druh většinou dorůstá v průměru 5 metrů, a to od hlavy po konec chapadel. Mluví se i o větší délce, ale nejsou o tom žádné záznamy. Tyto chobotnice je někdy možné vidět v mořských světech. Emeritní profesor biologie Geoffrey Alan Parker na jedné chobotnici velké naměřil přísavky o velikosti 6,4 cm.
Chobotnice velká může mít různé zbarvení a tak jako mnoho druhů chobotnic dokáže měnit svoji barvu. Tu mění v případě, že se chce maskovat, ať už s cílem lovu nebo v pocitu ohrožení. Když se cítí ohrožena, využívá ještě jiné metody ochrany. Nejznámější u některých druhů chobotnic je jejich inkoustový mrak. Vypustí zabarvenou tekutinu, která vytvoří tmavý oblak a chobotnice tak může velmi rychle uniknout a někde se schovat. Jejich pohyb je umožněn díky nasávání vody do dutiny ústní, kterou následně vytlačí. Díky tomu vznikne síla, která ji popožene kupředu. Když se však chobotnice pohybuje při dně, používá k pohybu svá chapadla. Vypadá to pak spíše jako plazení.
Chobotnice velká má široký záběr jídelníčku. Loví hřebenatky, mušle, škeble, ryby, krevety, humry a další malé mořské živočichy. Zvláštností tohoto druhu je, že často loví i jiné chobotnice či dokonce malé žraloky. Existují však fotografické důkazy, že velká chobotnice dokáže ulovit i racka, který se pohybuje u hladiny. Své kořisti se zmocní chapadly, které jsou pokryté celou řadou přísavek. Těmi si pak oběť přisune blíže ke své ústní dutině, které se u chobotnic říká zobák. Ulovenou kořist si většinou odtáhne do bezpečí jeskyní, děr v podmořských skalách nebo třeba ve starých potopených sudech. Tam si v klidu a před útokem predátorů schovaná chobotnice na své kořisti pochutnává. Veškeré skořápky z kořisti však hrne na jedno místo.
Chobotnice velké žijí solitérně a druží se pouze v době rozmnožování. Když se dá pár dohromady, samec svým chapadlem, které je k tomu určené, dopraví své sperma do speciální dutiny samice, kde dojde k oplození. Samice si pak hledá vhodné místo, kam naklade vajíčka. Většinou si vybere místo, kde je dostatečně krytá před případným útokem predátorů. Když naklade všechna vajíčka, kterých můžou být až 400 000, musí je po celou dobu, než se vylíhnou, hlídat. To může trvat neuvěřitelných 5 až 8 měsíců. Vajíčka musí neustále opečovávat. Chapadla slouží jako kartáček, kterým z nich otírá řasu a případné parazity. Musí kolem nich také dostatečně a neustále pumpovat vodu, kterou vždy nasaje a následně vypustí.
Bohužel na konci líhnutí samice umírá. Po celou dobu využívá tukovou zásobu. Ta však není nekonečná. Je to jeden z druhů, který se narodil proto, aby ihned po stvoření nového života uhynul. Ihned po vylíhnutí se maličké chobotničky vydávají k hladině. Několik měsíců se budou živit planktonem. Když jsou připravené, stejně tak jako generace před nimi, sestupují na dno, kde budou trávit velkou část svého života. Chobotnice se dožívají v průměru okolo čtyř let. Což je velmi krátký život. Mnoho malých chobotniček padne jako kořist jiných predátorů. Dospělosti se dožije jen malé procento šťastlivců.
V zajetí jsou chobotnice pozorovány a zkoumány. Jejich inteligence je nesmírná. Bez větších problémů poznají člověka, který je chodí krmit. Umí si poradit s předměty a hlavolamy, které je potřeba vyřešit. Dle vědců jsou schopny si i hrát, což ukazuje, že mají jistou osobnost. Pro člověka většinou žádnou větší hrozbu nepředstavují, ale občas se stane, že jeví zájem o potápěče. Pro ně je jistým rizikem to, že jim svou silou chapadel mohou poškodit výstroj.
Bohužel jsou chobotnice loveny nejen svým přirozeným predátorem, kterým může být lachtan nebo třeba vorvaň, ale hlavně a především člověkem. V některých restauracích jsou často podávána jejich chapadla a maso jako delikatesa. Pochopitelně je jejich život ovlivněn i znečišťováním oceánu a klimatickými změnami. I když nejsou vedené jako ohrožený druh, stejně jako u mnoha jiných druhů se i toto jednou může změnit.
Zdroje:
https://www.nationalgeographic.com/animals/invertebrates/facts/giant-pacific-octopus
https://zoom.iprima.cz/priroda/chobotnice-lov-435710
https://www.abicko.cz/clanek/video/13798/obr-zaseknuty-na-hacek.html
https://www.stoplusjednicka.cz/slozity-ukol-je-nezaskoci-jemny-hmat-chobotnic
https://en.wikipedia.org/wiki/Giant_Pacific_octopus
