Článek
Správná funkce střev může ovlivnit celý organismus. Pokud máte nějaké potíže, vyhledejte lékaře. Když základní vyšetření nic neobjeví, nedejte se tím ukonejšit a hledejte možnosti, jak zjistit, co se ve vašem těle děje.
Začalo to už před nějakým časem. Občasné bolesti v podbřišku, spíše na pravé straně. První co by každou ženu napadlo je, že se jedná o gynekologický problém. Mužské pohlaví by si mohlo myslet, že je to třeba slepé střevo nebo že umírají (nadsázka). Pro člověka, který trpí na záněty močové měchýře, by to mohl být tento problém, ovšem bez dalšího příznaku pálení při močení. No, možností může být stále více, ale to už je na doktorech.
Začalo tedy takové malé kolečko po doktorech. Než se někam dostanete na vyšetření, musíte vždy navštívit svého obvodního lékaře, který situaci vyhodnotí a následně rozhodne, na jaké vyšetření vás vlastně poslat. Ženy se mohou ještě bez řešení svého praktika objednat do gynekologické ambulance. A Jitka vyřešila obě možnosti. Aby vyloučila gynekologické problémy, objednala se tedy nejdřív tam. V minulosti měla problémy se srůsty a tak ji napadlo, zda se problém nevrátil. Bolest byla celkem podobná té, kterou měla právě při srůstech.
Gynekolog však nic zásadního, krom nějakého zánětu nenašel. Dostala tedy léky a myslela si, že to byl ten problém. A nepatrnou chvíli se zdálo, že je po problému. Možná antibiotika utlumila i tu bolest. Za nějakou dobu však problém přišel znovu a ve větší síle. Opět si myslela, že se zánět vrátil či se nedostatečně vyléčil. Kontrola na gynekologii však nic neobjevila a tak přišel čas na praktického doktora. V době postcovidové si někteří lékaři ponechali možnost si pacienty předem objednávat. Tak se Jitka objednala. Za poměrně krátkou dobu navštívila svoji lékařku.
Jak už to bývá, první příznaky a popsání situace asi nevyznělo nějak dramaticky. Tak odešla s informací o podrážděném zažívání a probiotikách. Jitka nasadila probiotika a čekala, co se bude dít. Nezdálo se, že by nějak fungovala. Nicméně Jitka nerada chodí k lékaři a tak se snažila poměrně dlouhou dobu tyto bolesti trpět. Jenže bolesti začaly být častější a intenzivní hlavně po návštěvě toalety. Budilo ji to v noci a nemohla kvůli nim dlouho usnout. Chtěla od té bolesti ulevit a tak se opět objednala ke své obvodní lékařce. Popsala jí situaci a informovala, že se to zhoršuje a že měla v minulosti srůsty, zda by nemohl být tedy opravdu problém v nich.
Jitka dostala žádanku na sonografické vyšetření břicha a doufala, že se konečně najde onen problém, který ji tak intenzivně zlobí. Doktorka na sonu jí sdělila, že na sonu nic není, ale pokud by se jednalo o srůsty, tak na sonu vidět nebudou. Doporučila tedy CT či magnetickou rezonanci. Na nich se prý zobrazí lépe, pokud tam jsou. A tak otrávená Jitka musela k obvodní pro žádanku na CT. Světe div se, na toto vyšetření naštěstí nečekala dlouho a termín byl již za čtrnáct dní.
CT vyšetření není nějak nepříjemné, jen vpíchnutí kontrastní látky není úplně příjemné. Jitka měla pocit, že neudržela moč a že se počůrala. Sestřička jí řekla, že je to normální pocit a že ho má spousta pacientů. Vyšetření bylo za ní a výsledky budou k dispozici u obvodní lékařky do tří dnů. Za tři dny si Jitka volala a čekala informaci, že tam srůsty opravdu jsou. Informaci však dostala zcela jinou. Nějaké nespecifikovatelné bubliny v tlustém střevě. A přišla velmi obávaná věta „musíte na kolonoskopické vyšetření“. Jitka jediné, na co se do telefonu zmohla, bylo „néé, tam néé“. „Ano“, řekla lékařka a už připravovala žádanku.
Tak se Jitka chtě nechtě musela objednat. Termín přišel také velmi rychle. Domluvila se na jedné velmi dobré klinice. Nejvíc se bála té přípravy na ni. Když mluvila s někým, kdo to podstoupil, tak z toho každý udělal obrovského strašáka. Dostala tedy roztoky na přípravu a pak už hurá se kamarádit s toaletou. Opravdu to nebylo nic příjemného, ale dalo se to vydržet. Vyšetření jako takové podstoupila v analgosedaci a o ničem vůbec nevěděla. Personál byl velmi milý a tak to bylo snesitelnější. Po vyšetření ji navštívil primář a sdělil jí výsledek. V tlustém střevě jsou nějaké cysty, které jsou naplněné plynem. Také jí řekl, že toto ještě nikdy neviděl. Teoreticky by to mohl být Crohn (Crohnova nemoc), ale moc si to nemyslel. Udělal si prý z vyšetření fotografie a bude konzultovat s někým jiným. Také se rovnou odebraly vzorky, aby se vyloučilo nádorové onemocnění.
Výsledky si jela Jitka vyslechnout osobně za dvanáct dní. Pan primář na ni vytasil název choroby, kterou má a také informaci, že odběry vzorků na přítomnost rakoviny jsou negativní. Uf. Jitce spadl kámen ze srdce. Jen čekala na verdikt, jak se to bude léčit. Jenže ten nepřišel. Pan primář ji informoval, že se jedná o raritní onemocnění a že ji posílá ke specialistům přes střevní choroby. Termín už jí pan primář ochotně domluvil a byl již za týden. A tak Jitka za týden jela ke specialistům a čekala, že tam už konečně nasadí nějakou léčbu a všem problémům bude konec.
Dostala se do těch nejlepších rukou pana profesora a specialisty přes střevní choroby. Bohužel však uslyšela opět tu nemilou větu, kterou prostě nechcete slyšet tak krátce po té první zkušenosti: „Budete muset ještě jednou na kolonoskopii“. „Nééé“, křičela si pro sebe Jitka. Jenže jinak to nešlo. Na první kolonoskopii nebyla vidět určitá místa a tak byla potřeba ještě jedna. Čili opět příprava, která byla strašák. Nejhorší na ní je opravdu to, že musíte vypít obrovské množství tekutiny, která opravdu není dobrá, a to v krátkém čase. To je na tom opravdu to nejhorší. To, že se proběhnete na toaletu, je to nejmenší. Jitka to však zvládla a mohla absolvovat druhé kolo.
Po vyšetření jí paní doktorka, která vyšetření prováděla, ukázala fotografie pořízené z vyšetření. No hezký pohled to pro Jitku nebyl. Lékařka poděkovala, že toto mohla vidět, protože se tady s tím nikdo nesetkal a určitě jí to bude přínosem. Pan profesor výsledky vyšetření viděl a informoval Jitku, že se bude účastnit semináře, kde její problém probere s kolegy. Bude tedy měsíc čekat na vyjádření, co se s tím vlastně bude dělat. Toto onemocnění je známo pouze u pár pacientů a většinou v cizině. Jitka si sama načetla, že někteří z nich podstoupili léčbu a za několik měsíců bylo po problému.
Jediné, co Jitka ví, že určitě nechce podstoupit, je operace a bude doufat, že se najdou léky, které vyřeší problémy a bolesti, které má. I když ví, že jsou u nás lékaři opravdu erudovaní, nechce být takovým „pokusným králíkem“ a podstoupit něco, o čem se tak málo ví. Na druhou stranu doufá, že třeba pomůže i jiným lidem se stejným problémem. Protože není nad to, když necítíte bolest a jste prostě v pohodě. Tato nemoc se jmenuje Pneumatosis cystoides intestinalis coli.
Příběh je mé známé a s jejím svolením jsem pouze změnila jméno.
