Článek
Když Jennifer Anne, později známá jako Jacky Trevane, poprvé vystoupila z letadla v Káhiře, bylo to prý, jako by se jí otevřel jiný svět. Vzduch byl těžký, prosycený pískem a vůní kadidla, lidé mluvili nahlas, rychle a gestikulovali. Bylo to všechno tak jiné než Anglie, odkud přijela. A právě ta jinakost ji přitahovala. Vypadalo to jako dobrodružství, které člověk zažije jednou za život a zůstane v něm navždy.
Jacky Trevane
Zpočátku to byl sen. Setkala se s mužem, který byl charismatický, sebevědomý, zdvořilý a tak odlišný od mužů, které znala doma. Láska přišla rychle, možná příliš rychle. Jacky uvěřila, že když dva lidé chtějí, zvládnou překonat všechno. Vždyť přece nezáleží na náboženství, původu nebo barvě pleti. To byl její pohled, evropsky romantický a upřímný. A možná i tak trochu naivní. Vzali se a ona se rozhodla přijmout jeho víru, jeho jazyk a celý jeho svět. Zvenčí to působilo jako důkaz, že láska skutečně nemá hranice. Jenže každá kultura má své zákony, psané i nepsané. A ty si člověk často uvědomí až tehdy, když je pozdě.
Jacky se ocitla ve společnosti, kde bylo všechno jiné. Ženy tu nežily tak svobodně, jak byla zvyklá. Očekávalo se od nich, že budou tiché, pokorné a zcela oddané rodině. To, co ona považovala za samozřejmost, vyjít ven sama, říct vlastní názor, rozhodovat o běžných věcech, najednou působilo nepatřičně. Zpočátku se snažila přizpůsobit. Chtěla být dobrá manželka, přijmout pravidla nové země, prostě nevyčnívat. Ale někde uvnitř se v ní začal hromadit tichý neklid.
Jak roky ubíhaly, rozdíly mezi nimi se prohlubovaly. Manžel, který byl kdysi pozorný a láskyplný, se začal měnit. Chtěl mít kontrolu. Nejdřív to působilo nenápadně. Otázky, s kým mluví nebo kam jde. Pak příkazy, zákazy. Nakonec strach. Jacky popisuje, že se bála už i nadechnout bez svolení. Nemohla se svobodně pohybovat, psát dopisy a navštěvovat cizince. Všechny nitky jejího života držel v rukou on. Když se jí narodily děti, doufala, že se věci zlepší. Jenže tehdy pochopila, že má o důvod víc se bát. V Egyptě patřily děti otci, ne matce. To znamenalo, že pokud by se pokusila odejít, mohla by o ně navždy přijít. A tak mlčela, snášela a přetvařovala se. Navenek klid, uvnitř zoufalství.
V knize Fatwa: Living with a Death Threat píše o tom, jak se její svět postupně rozpadal. Popisuje, jak se cítila jako cizinka ve vlastním domě, jak se bála mluvit anglicky, aby nevyvolala hněv. Byly to roky ticha a opatrnosti. A pak přišel okamžik, kdy se rozhodla, že už to dál nejde. Riskovala úplně vše, manželovu pomstu, hněv společnosti, i život. Utekla se svými dětmi zpátky do Británie. Jenže i tam ji pronásledoval strach. Tvrdila, že na ni byla vyhlášena fatwa – rozsudek smrti. Možná to byla pravda, možná přehnaný pocit ohrožení, ale jisté je, že žila s vědomím, že ji někdo může sledovat, že už nikdy nebude úplně v bezpečí.
Její příběh rozdělil veřejnost. Jedni ji obdivovali za odvahu, druzí zpochybňovali její verzi. V každém případě se stal symbolem toho, co může znamenat střet dvou světů, když láska naráží na hluboce zakořeněné tradice. Podobných příběhů je víc, než by se zdálo. Ženy, které odejdou za láskou do jiné kultury, často zpočátku vidí jen exotiku, teplo a rodinné hodnoty. Teprve později pochopí, že v těchto hodnotách není prostor pro jejich vlastní svobodu. A když chtějí odejít, zjistí, že už to není jen o nich. Zákony, které chrání muže, jim berou možnost volby. V zemích, kde má žena svoji roli, své postavení a svoji vlastní svobodu rozhodování, je to něco, co se těžko chápe.
To neznamená, že všechny takové vztahy končí tragicky. Mnoho žen žije v zahraničí spokojeně. Ale existují i ty, které se staly vězni lásky, která se proměnila v klec. Jacky se po útěku pokusila začít znovu. Psala, přednášela, varovala jiné ženy, aby si dvakrát rozmyslely, do čeho jdou. Nechtěla, aby někdo další prožil to, co ona. Její texty jsou upřímné, občas drsné a bez romantického pozlátka. A přesto z nich cítíš, že to byla žena, která kdysi věřila v sílu lásky. Není těžké ji pochopit. Každý, kdo se někdy zamiloval, ví, jak snadné je přehlédnout varovné signály. Jacky nešla do Egypta s úmyslem vzdát se sebe sama. Chtěla žít, milovat a poznávat. Jenže realita byla silnější než její sny. Láska, která měla být mostem, se stala propastí.
Dnes se její jméno objevuje v knihách, článcích i dokumentech. Někteří tvrdí, že přeháněla, jiní jí věří každé slovo. Pravda je možná někde uprostřed. Ale podstata zůstává stejná. Když žena vstoupí do cizí kultury, kde má muž výsadní postavení, ztrácí část ochrany, na kterou byla zvyklá. A pokud se věci obrátí proti ní, může být zcela bezmocná nebo dokonce v nebezpečí. Jacky Trevane se stala symbolem varování, ale také důkazem lidské houževnatosti. Dokázala se zvednout z popela života, který ji málem zničil. A i když se bála, nezůstala zticha a jednala. Možná právě proto její příběh rezonuje dodnes protože ukazuje, že někdy nestačí jen milovat. Je třeba rozumět, kam člověk vstupuje, jaké hodnoty přijímá a co všechno může ztratit.
Její příběh není o vině a trestu, spíš o zaslepenosti a procitnutí. O tom, jak snadno se dá ztratit vlastní identita, když člověk chce být něčím, čím není. A především o tom, že i z největší tmy se dá utéct, pokud si člověk zachová kousek odvahy.
Zdroje:
https://euroweeklynews.com/2022/11/28/exclusive-interview-with-jacky-trevane-author-of-fatwa/
https://storywrite.com/story/7823781-jacky-trevane-is-lier-woman-.iam-her-husband-by-eltafesh
https://en.wikipedia.org/wiki/Jacky_Trevane
https://czechkid.fhs.cuni.cz/si1130.html
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/rozhovor-o-postaveni-zen-v-islamu-sophia-pandya.A160519_143202_domaci_zt
https://www.shekel.cz/1736/co-bychom-meli-vedet-kdyz-se-zamilujeme-do-muslima
