Austrálie během pár minut přišla o svého premiéra. Harold Holt si šel zaplavat a nikdy se nevrátil

Nedělní odpoledne 17. prosince 1967 vypadalo jako desítky jiných letních dnů na australském pobřeží. Harold Holt trávil víkend ve svém domě v Portsea, oblíbeném letovisku na poloostrově Mornington nedaleko Melbourne. Po náročném roce si chtěl na chvíli odpočinout od politiky. Dopoledne se s přáteli vydal přivítat britského mořeplavce Aleca Rose, který právě dokončoval svou slavnou sólovou plavbu kolem světa. Cestou zpět navrhl krátkou zastávku na pláži Cheviot Beach. Pro Harolda Holta to nebylo nic výjimečného. Oceán miloval celý život a na toto místo se vracel pravidelně.

Když skupina dorazila na pláž, moře bylo neklidné. Silný vítr zvedal vysoké vlny a pod hladinou pracovaly nebezpečné zpětné proudy, kterými je tato část pobřeží proslulá. Několik přátel se shodlo, že podmínky ke koupání nejsou vhodné. Holt se ale nenechal odradit. Pobřeží znal téměř nazpaměť a věřil svým plaveckým schopnostem. Převlékl se do plavek, obul boty do vody a zamířil k oceánu. Nikdo z přítomných netušil, že právě sleduje poslední okamžiky života australského premiéra

Zpočátku se zdálo, že má vše pod kontrolou. Harold Holt několika tempy překonal první vlny a dostal se dál od břehu. O několik vteřin později ho však zachytil silný proud. Svědci později vypověděli, že se ještě několikrát objevil nad hladinou, jako by se snažil plavat zpět, pak zmizel. Přátelé nejprve nevěřili vlastním očím. Jeden z nich se pokusil vstoupit do vody, ale okamžitě pochopil, že by riskoval vlastní život. Během několika minut už na místo mířili policisté, záchranáři i první vrtulníky.

Příběh Harolda Holta dodnes patří k nejznámějším kapitolám australských dějin. Ne proto, že by vyšetřovatelé neměli žádné vysvětlení. Naopak – většina historiků se dnes shoduje, že zkušený plavec tragicky podlehl mimořádně silným mořským proudům. Přesto se z jeho zmizení stala událost, která dodnes vyvolává otázky. Ani přes jedno z největších pátrání v historii Austrálie se totiž nikdy nepodařilo najít jeho tělo. Právě tato jediná chybějící odpověď dala vzniknout desítkám teorií, které se objevují dodnes.

Na celé události je přitom nejpozoruhodnější, že Harold Holt nebyl žádný dobrodruh, který by zbytečně riskoval. Ve svých devětapadesáti letech patřil mezi nejzkušenější australské politiky a byl známý jako člověk, který dokázal působit klidně i ve vypjatých situacích. V čele vlády stál necelé dva roky, přesto se výrazně zapsal do moderních dějin země. Prosazoval užší spolupráci se Spojenými státy, podporoval australské zapojení do války ve Vietnamu a za jeho vlády proběhlo historické referendum, které významně posílilo postavení původních obyvatel Austrálie. Po dlouhých letech vlády Roberta Menziese představoval novou generaci politiků, méně formální, otevřenější světu a mezi Australany mimořádně oblíbenou. Jen málokdo ale věděl, že jeho největší vášní nebyla politika, ale moře.

Harold Holt vyrůstal na australském pobřeží a oceán ho provázel prakticky celý život. Miloval plavání, podmořský rybolov i potápění a každou volnou chvíli trávil na vodě nebo pod její hladinou. Přátelé později vzpomínali, že právě tam působil nejspokojeněji. Politické debaty střídal za šum vln a místo jednacích sálů vyhledával opuštěné pláže. Cheviot Beach dobře znal a navštěvoval ji opakovaně. Právě tato zkušenost ale mohla sehrát osudovou roli. Pobřeží mu bylo natolik známé, že si možná ani nepřipustil, jak nebezpečné podmínky toho dne panovaly. Moře, které mu celý život přinášelo pocit svobody, se nakonec stalo místem jeho posledních okamžiků.

Harold Holt nikdy nepůsobil jako nedostupný státník. Na rozdíl od mnoha politiků své generace nebyl známý okázalostí ani formálním vystupováním. Novináři o něm psali jako o přátelském a společenském člověku, který se dokázal dát do řeči téměř s kýmkoli. Miloval sport, rád trávil čas s přáteli a po náročných pracovních dnech utíkal z Canberry na pobřeží, kde mohl alespoň na chvíli zapomenout na politiku.

Právě tam poznal i svou druhou manželku Zaru. Vzali se v roce 1960 a společně vytvořili jeden z nejvýraznějších párů australského veřejného života. Zara byla elegantní, sebevědomá a velmi oblíbená mezi veřejností. Na rozdíl od mnoha manželek tehdejších politiků se nebála vystupovat na veřejnosti a svého muže často doprovázela při oficiálních příležitostech. Přesto oba pečlivě oddělovali veřejný život od soukromí. Když měli možnost odjet do Portsea, snažili se žít co nejběžnějším způsobem.

Přátelé později vzpomínali, že právě tam byl Harold nejvíce sám sebou. Chodil na dlouhé procházky, četl, věnoval se podmořskému rybolovu a s nadšením vyprávěl o světě pod hladinou. Oceán pro něj nebyl jen koníčkem. Byl místem, kde nacházel klid po měsících politických sporů a náročných rozhodnutí. Možná právě proto nikdy nepřestal věřit, že ho dobře zná.

Nic nenasvědčovalo tomu, že by se 17. prosinec měl zapsat do historie. Harold Holt se ráno probudil v dobré náladě. Podle svědectví lidí, kteří s ním trávili víkend, byl uvolněný, vtipkoval a těšil se na setkání s britským mořeplavcem Alecem Rosem. Ten právě završoval svou sólovou plavbu kolem světa a Austrálie jeho příjezd sledovala s velkým zájmem. Holt se s přáteli vydal jeho loď přivítat a nic nenasvědčovalo tomu, že by měl jakékoli zdravotní potíže nebo psychické problémy.

Zpočátku to nevypadalo dramaticky. Přátelé předpokládali, že zkušený plavec jednoduše zamíří zpět. Jenže během několika okamžiků bylo zřejmé, že bojuje s mnohem větší silou, než očekával. Jeden ze svědků později vypověděl, že Holt několikrát zvedl hlavu nad hladinu, jako by se snažil najít správný směr. Potom ho zakryla vysoká vlna. Když se převalila, premiér už nebyl vidět.

Několik lidí se rozběhlo podél pobřeží v naději, že se objeví o několik desítek metrů dál. Jiní okamžitě přivolali pomoc. Nikdo z přítomných už Harolda Holta znovu nespatřil.

Během několika minut se na místo začali sjíždět policisté, záchranáři a příslušníci pobřežní hlídky. To, co mělo být poklidným nedělním odpolednem, se změnilo v krizovou situaci, jakou Austrálie dosud nezažila. Jen málokdo si tehdy uvědomoval, že se právě odehrává událost, která bude i po téměř šedesáti letech patřit k nejdiskutovanějším kapitolám australské historie.

ZDROJE: