Tisíce internetových obětí, zničená dětství a 77 let vězení. Příběh K. Spitze

Dvanáctiletá dívka sedí před obrazovkou a komunikuje s člověkem, kterému postupně začala důvěřovat. Zpočátku může všechno vypadat jako obyčejné internetové seznámení. Pozornost, lichotky, pocit, že si s ní konečně někdo rozumí. Jenže hranice se začnou posouvat. Z přátelských zpráv se stávají požadavky, z požadavků výhrůžky a z původního pocitu blízkosti past, ze které se zdánlivě nedá uniknout.

Muž na druhé straně obrazovky se jmenoval Kyle William Spitze. Pocházel z Tennessee, bylo mu 27 let a na internetu vystupoval mimo jiné pod přezdívkami Criminal a Crimhn. Podle amerických vyšetřovatelů patřil k násilné online síti známé jako 764 a spravoval její odnož HarmNation.

V srpnu 2026 dostal 77 let federálního vězení. Americké ministerstvo spravedlnosti oznámilo, že byl odsouzen za produkci materiálů zachycujících sexuální zneužívání dětí, napomáhání šíření videí týrání zvířat a držení takových materiálů.

Jeho případ ale není jen příběhem jednoho pachatele. Ukazuje také, jak může internet posloužit k systematickému vydírání dětí, jak se z jejich utrpení může stát prostředek k získání postavení v uzavřených online komunitách a proč se americké úřady začaly zabývat celou sítí podobných skupin.

Podle dokumentů zveřejněných americkým ministerstvem spravedlnosti se vyšetřovatelé začali případem zabývat v prosinci 2023. FBI dostala informace o členech skupiny HarmNation, kteří šířili materiály zachycující sexuální zneužívání nezletilých.

Spitze se následně stal jedním z hlavních podezřelých. Vyšetřovatelé zjistili, že provozoval kanál na sociálních sítích, kde zveřejňoval fotografie a videa nezletilých dívek, které si ubližovaly. Na některých záznamech bylo krví napsané jeho internetové jméno nebo jeho části. Objevovaly se tam také záznamy týrání zvířat.

V únoru 2024 získali vyšetřovatelé povolení k prohlídce jeho telefonu. Našli v něm další podobné materiály, zejména týkající se dvou nezletilých obětí.

Jedna z dívek později FBI popsala, že jí Spitze vyhrožoval a nutil ji vytvářet záznamy, které chtěl následně zveřejňovat na dalších internetových kanálech.

Podle soudních dokumentů se jeho jednání neomezovalo na jediný incident. Z dostupných důkazů vyplynul vzorec, v němž se manipulace postupně měnila v nátlak a ponižování.

Právě to je na podobných případech tak znepokojivé. Pachatel nemusí dítě znát osobně, nemusí bydlet ve stejném městě a nemusí se s ním nikdy setkat. Stačí mu přístup k internetu, schopnost získat důvěru a materiál, kterým může oběť držet pod kontrolou.

Spitze se podle médií chlubil tím, že na internetu zmanipuloval více než 2 600 obětí ve Spojených státech i v zahraničí. Právě toto číslo se následně začalo objevovat v příspěvcích o jeho případu.

Je však nutné rozlišovat mezi tím, čím se pachatel sám chlubil, a počtem obětí, které se podařilo jednotlivě identifikovat a jejichž případy byly doloženy. Číslo 2 600 nelze automaticky vydávat za počet soudně potvrzených obětí.

I bez tohoto tvrzení je ovšem rozsah případu mimořádně závažný. Podle informací zveřejněných prokuraturou Spitze produkoval a šířil takové množství násilného materiálu, že ho označila za jednoho z nejaktivnějších pachatelů v prostředí 764 a HarmNation.

Jeho činnost přitom nebyla jen otázkou soukromé komunikace mezi dvěma lidmi. Záznamy se zveřejňovaly a sdílely v online komunitách, kde mohly sloužit jako nástroj dalšího nátlaku i jako způsob, jak získat uznání ostatních členů.

Utrpení druhého člověka se v takovém prostředí mění v obsah. A čím extrémnější obsah je, tím větší pozornost může přitahovat.

Název 764 označuje jednu z násilných online sítí, na které v posledních letech upozorňují americké bezpečnostní složky. Její původ sahá do roku 2021, kdy ji podle zpravodajských zjištění založil patnáctiletý chlapec z Texasu. Název měl vycházet z prvních tří číslic jeho poštovního směrovacího čísla.

Z původní skupiny se postupně rozrostlo širší prostředí propojených komunit a napodobujících skupin. Některé používaly jiné názvy, ale podobné metody: vyhledávání zranitelných lidí, manipulaci, vydírání a šíření extrémně násilného obsahu.

Americké úřady pro tento typ aktivit používají také označení nihilistický násilný extremismus. Jde o prostředí, v němž pachatelé a jejich komunity oslavují násilí, ponižování a ničení lidských životů. Motivace jednotlivých členů se mohou lišit. U některých hraje roli touha po moci a kontrole, u jiných snaha získat uznání v komunitě nebo šířit chaos.

Nejde tedy o klasickou organizaci s pevnou hierarchií, jasným členstvím a jedním centrem, které by řídilo všechny její aktivity. Spíše jde o proměnlivou síť, v níž se jednotlivci a skupiny propojují, napodobují a přesouvají mezi různými online prostory.

FBI upozorňuje, že původní síť se po zatýkání některých jejích členů rozpadla do řady odnoží. Označení 764 se proto používá také jako širší označení pro podobné násilné online komunity.

Představa internetového predátora může svádět k jednoduchému závěru: děti by si neměly psát s cizími lidmi a rodiče by měli více kontrolovat jejich telefony. Takové opatření může riziko snížit, samo o sobě ale nevysvětluje, proč podobné zločiny fungují.

Pachatelé často nevyhledávají náhodné oběti bez rozdílu. Zaměřují se na zranitelné lidi, kterým může chybět pocit přijetí, bezpečí nebo porozumění. U dospívajících, kteří teprve hledají své místo ve světě, může mít pozornost neznámého člověka velkou váhu.

Zpočátku může komunikace působit přátelsky a důvěrně. Pachatel dává najevo zájem, lichotí, vytváří pocit výjimečného vztahu a postupně zjišťuje, co druhého člověka znejišťuje nebo čeho se bojí.

Pak může přijít požadavek, který je dítěti nepříjemný. Jakmile pachatel získá kompromitující fotografii, video nebo jinou citlivou informaci, může ji využít jako prostředek vydírání. Oběť se začne bát, že se o všem dozvědí rodiče, spolužáci nebo další lidé.

Tím vzniká začarovaný kruh. Dítě může mít pocit, že už nemůže komunikaci ukončit, protože by tím riskovalo zveřejnění materiálů nebo další odvetu. Stud a strach ho navíc mohou přimět, aby se nikomu nesvěřilo.

V prostředí násilných online sítí se tento mechanismus může dál stupňovat. Materiály získané od jedné oběti mohou být sdíleny s dalšími lidmi, kteří je využívají k novým výhrůžkám. Pachatel tak nezískává jen kontrolu nad obětí, ale může si zároveň budovat postavení v komunitě, která jeho jednání oceňuje.

Při čtení podobných případů se nabízí uklidňující představa, že jde o temnou část internetu, kam se běžný člověk nikdy nedostane. Jenže podle FBI tyto sítě nevyhledávají své oběti výhradně na skrytém internetu.

Kontakt může začít na běžně dostupných sociálních sítích nebo herních platformách. Teprve později se komunikace může přesunout do soukromějších či šifrovaných aplikací.

Právě tato skutečnost komplikuje prevenci. Dítě nemusí mít pocit, že vstupuje do nebezpečného prostředí. Může jen odpovědět na zprávu, přijmout žádost o přátelství nebo začít komunikovat s někým, kdo se vydává za vrstevníka.

Americká FBI v březnu 2025 vydala veřejné varování před skupinou 764 a dalšími násilnými online sítěmi. Upozornila, že pachatelé používají manipulaci, výhrůžky a vydírání, aby své oběti přiměli k pořizování sexuálně explicitních materiálů, sebepoškozování nebo násilí vůči zvířatům. Získané záznamy pak mohou dále šířit a využívat k upevňování kontroly.

To je důležitý rozdíl oproti představě náhodného internetového obtěžování. V některých případech nejde o jednorázový útok, ale o opakovaný proces, jehož cílem je oběť postupně připravit o pocit bezpečí a možnost svobodně se rozhodovat.

V srpnu 2026 federální soud v USA uložil Spitzeovi trest 77 let vězení. Po odpykání trestu má navíc podléhat doživotnímu dohledu a povinnostem souvisejícím s registrací sexuálních delikventů.

Jde o mimořádně dlouhý trest. Ministerstvo spravedlnosti ho označilo za nejdelší federální trest dosud uložený v souvislosti s nihilistickým násilným extremismem.

Případ zároveň ukazuje, že vyšetřování podobných sítí vyžaduje spolupráci odborníků na kyberkriminalitu, vyšetřovatelů i institucí, které pracují s oběťmi. Digitální záznamy mohou pomoci propojit jednotlivé incidenty, identifikovat pachatele a doložit, jakým způsobem byl nátlak vyvíjen.

Zatčení jednoho člověka ale neznamená, že zmizí celé prostředí. Pokud se skupina rozpadne, její členové mohou pokračovat pod jinými názvy nebo napodobovat její metody. FBI proto upozorňuje nejen na konkrétní označení 764, ale také na širší fenomén násilných online sítí.

V tom spočívá jeden z největších problémů: podobné komunity nemusí mít stabilní podobu, aby mohly pokračovat v činnosti. Stačí, když se jejich postupy naučí další lidé a začnou je používat jinde.

Žádný rodič nedokáže sledovat každou zprávu, kterou jeho dítě dostane. A samotný zákaz telefonu nemusí být řešením. Důležitější je, aby dítě vědělo, že se může svěřit i ve chvíli, kdy udělalo něco, za co se stydí nebo čeho se bojí.

Varovným signálem může být náhlá úzkost spojená s telefonem, panika při přijetí zprávy, neobvyklé utajování online kontaktů nebo výrazná změna chování. Samotný jeden příznak samozřejmě nic nedokazuje. Pokud se jich však objeví více, je namístě klidný rozhovor bez okamžitého obviňování.

Pokud dítě někdo vydírá, je důležité mu jasně říct, že za zneužívání a výhrůžky odpovídá pachatel, nikoli ono. Rodiče by měli uchovat dostupné důkazy, například zprávy, uživatelská jména a odkazy, a obrátit se na policii. Není vhodné pachatele konfrontovat způsobem, který by mohl zvýšit riziko pro dítě, ani požadovat, aby dítě samo vyjednávalo o ukončení vydírání.

Základem prevence jsou otevřené a opakované rozhovory o online vztazích, soukromí a manipulaci. Děti potřebují vědět, že žádný člověk, který jim skutečně přeje dobro, nemá právo požadovat intimní materiály, nutit je k ubližování sobě či ostatním nebo vyhrožovat zveřejněním jejich soukromí.

A především musí vědět, že mohou požádat o pomoc, aniž by se musely nejprve obhajovat.

Případ Kylea Spitze je děsivý nejen kvůli délce trestu nebo množství materiálů, které vyšetřovatelé zajistili. Ukazuje také, jak snadno může internet vytvořit prostředí, v němž se utrpení druhého člověka přestane vnímat jako skutečná bolest.

Na obrazovce je jen video, fotografie nebo zpráva. Oběť se může změnit v anonymní účet a její strach v další příspěvek, který někdo sdílí, komentuje nebo používá k vlastnímu prospěchu.

Za každým takovým záznamem je ale skutečný člověk. Dítě, které může mít pocit, že nemá kam utéct, že mu nikdo neuvěří nebo že už nikdy nebude moci žít jako dřív.

Sedmasedmdesát let vězení je trestem pro jednoho pachatele. Samo o sobě však neodstraní prostředí, v němž se podobné jednání může opakovat. K tomu je potřeba vyšetřování, spolupráce platforem, důsledná ochrana obětí a především schopnost včas rozpoznat, že za zdánlivě obyčejnou online komunikací může být něco mnohem nebezpečnějšího.

Internet dokáže lidi spojovat přes tisíce kilometrů. Právě proto může být tak účinným nástrojem i pro ty, kteří chtějí druhé ovládat. A právě proto nesmí být digitální bezpečí dětí považováno za okrajové téma, které se týká jen několika nešťastných rodin.