Bryan Kohberger studoval zločin. Sám se stal chladnokrevným vrahem

Přesný průběh vražd zná pouze jediný člověk – Bryan Kohberger. Ten se však nikdy veřejně nerozpovídal o tom, co se v domě na King Road odehrálo. Vyšetřovatelé proto skládali události z kamerových záznamů, digitálních stop a forenzních důkazů.

Podle všeho přijel Kohberger 13. listopadu 2022 krátce po čtvrté hodině ráno k domu ve městě Moscow ve státě Idaho. Telefon měl vypnutý nebo v režimu letadla a několikrát projel kolem, než zastavil. Vyšetřovatelé se domnívají, že dům znal velmi dobře a že jej před vraždami opakovaně sledoval. První kroky pravděpodobně vedly do třetího patra.

Tam spaly nejlepší kamarádky Kaylee Goncalves a Madison Mogen. Kaylee byla v domě pouze na víkend a ve svém pokoji měla i svého psa Murphyho, který útok přežil. Policie se domnívá, že obě mladé ženy byly napadeny jako první. Vedle Madison bylo později nalezeno pouzdro od nože, na níž se našla DNA spojující Kohbergera s místem činu. Po útoku ve třetím patře se pachatel podle vyšetřovatelů přesunul do druhého patra, kde se příběh začíná komplikovat.

Xana Kernodle byla v tu dobu pravděpodobně vzhůru. Krátce před vraždami si objednala jídlo a používala telefon. Vyšetřovatelé se domnívají, že mohla slyšet neobvyklý hluk z horního patra, případně zahlédnout pachatele. Někteří odborníci se domnívají, že mohla vyjít z pokoje zjistit, co se děje. To však nebylo nikdy oficiálně potvrzeno. V pokoji byl také její přítel Ethan Chapin. Podle všeho spal nebo byl po večerní oslavě v polospánku. Vyšetřovatelé se domnívají, že útok byl tak rychlý a brutální, že neměl reálnou možnost Xaně pomoci ani se účinně bránit. Přesný průběh jejich posledních minut však není veřejně znám. Celý útok trval jen několik minut.

Ve stejném domě byly ještě dvě další studentky – Dylan Mortensen a Bethany Funke. Právě jejich příběh vyvolal po celém světě obrovské debaty. Dylan později uvedla, že ji probudily neobvyklé zvuky. Několikrát otevřela dveře pokoje a nakonec spatřila muže oblečeného v černém, který procházel domem směrem k východu. Zapamatovala si především jeho výrazné obočí.

Nově zveřejněné textové zprávy ukázaly, že obě přeživší byly vzhůru a krátce po vraždách si psaly zprávy. Dylan své spolubydlící napsala, že je vyděšená a že v domě viděla maskovaného muže. Poté přeběhla do pokoje Bethany, kde společně zůstaly. To, proč okamžitě nezavolaly policii, je otázka, která veřejnost fascinuje dodnes.

Podle odborníků mohly být zmatené, vystrašené nebo nemusely chápat, co přesně se stalo. Z textových zpráv je patrné, že se snažily kontaktovat své spolubydlící a nerozuměly tomu, proč nikdo neodpovídá. Teprve kolem poledne se situace změnila. Do domu dorazili další přátelé studentů a krátce před dvanáctou hodinou byla přivolána záchranná služba kvůli „osobě v bezvědomí“. Až po příjezdu policie vyšlo najevo, že uvnitř domu leží čtyři zavraždění studenti.

Když policie několik týdnů po vraždách oznámila jméno hlavního podezřelého, mnohé to šokovalo. Bryan Kohberger nebyl známý násilník ani člověk s bohatou kriminální minulostí, naopak. Byl doktorandem kriminologie na Washington State University a studoval chování pachatelů, forenzní psychologii a metody vyšetřování zločinů. Právě tento paradox se stal jedním z důvodů, proč případ přitáhl tak obrovskou pozornost. Muž, který se profesně zabýval zločinem, se najednou ocitl na druhé straně vyšetřování.

Lidé, kteří ho znali, ho popisovali jako inteligentního, ale uzavřeného člověka. Už během dospívání údajně bojoval s pocity izolace a měl potíže navazovat vztahy. Někteří bývalí spolužáci vzpomínali, že působil odtažitě a často nezapadal mezi ostatní. Jiní naopak tvrdili, že se snažil být součástí kolektivu, ale působil společensky neobratně. Podle dostupných informací měl jen velmi úzký okruh známých. Vyšetřovatelé po jeho zatčení zjistili, že v telefonu měl uložený malý počet kontaktů a nepatřil mezi lidi s bohatým společenským životem.

Jeho rodina žila v Pensylvánii. Otec pracoval jako údržbář, matka jako školní zaměstnankyně. Sousedé i známí rodinu popisovali jako obyčejnou, nenápadnou a bez jakýchkoli známek problémů. Po zatčení vyšlo najevo, že rodiče o podezření vůči synovi neměli podle všeho ani tušení.

Zvláštní pozornost vzbudily také informace o jeho životním stylu. Kohberger byl známý tím, že striktně dodržoval veganskou stravu a býval velmi precizní až obsesivní v některých každodenních návycích. Někteří bývalí známí ho popisovali jako člověka, který měl rád kontrolu a obtížně přijímal kritiku.

Po zatčení byl umístěn do věznice s vysokým stupněm ostrahy. V médiích se objevily informace, že většinu času tráví v samostatné cele, oddělený od ostatních vězňů. Důvodem byla nejen jeho bezpečnost, ale i mimořádný mediální zájem, který případ vyvolal.

Přestože vyšetřovatelé dokázali spojit Kohbergera s místem činu pomocí DNA, digitálních stop a dalších důkazů, mnoho otázek kolem jeho osobnosti zůstává nezodpovězených. Ti, kteří ho znali, se dodnes rozcházejí v názoru, zda šlo o osamělého introverta fascinovaného kriminalistikou, nebo o člověka, u něhož byly varovné signály patrné už dlouho před tragickou nocí v Idahu.

Zpočátku se případ zdál téměř neřešitelný. V domě nebyly známky násilného vniknutí, pachatel po sobě nezanechal mnoho stop a několik týdnů neměla policie žádného veřejně známého podezřelého. Klíčovým důkazem se stalo kožené pouzdro od vojenského nože Ka-Bar ležící vedle jedné z obětí, na jehož patentu byla objevena jediná stopa DNA. Právě ta se později ukázala jako nejdůležitější důkaz celého případu.

Současně policie analyzovala stovky hodin kamerových záznamů z okolí. Na nich se opakovaně objevovalo bílé vozidlo Hyundai Elantra, které se v době vražd pohybovalo kolem domu na King Road. Vyšetřovatelé následně zjistili, že podobný vůz vlastní Bryan Kohberger, tehdy doktorand kriminologie na Washington State University. V té chvíli však ještě neměli dostatek důkazů k zatčení. Policie proto začala Kohbergera diskrétně sledovat.

Když krátce před Vánoci odjel do Pensylvánie a sledování pokračovalo i tam. Vyšetřovatelé monitorovali dům jeho rodičů a snažili se získat vzorek DNA, který by mohli porovnat se stopou nalezenou na pouzdře nože. Podle médií si Kohberger dával mimořádný pozor. Agenti FBI si během sledování všimli neobvyklého chování. Měl například nosit odpadky ven v pozdních nočních hodinách nebo brzy ráno, tedy mimo běžnou dobu, kdy domácnosti vyhazují odpad. Některé zprávy uváděly, že se snažil třídit svůj odpad odděleně od ostatních členů rodiny a vyhazovat jej do sousedních kontejnerů. Tyto informace sice nebyly nikdy oficiálně potvrzeny u soudu, ale opakovaně se objevily ve vyšetřovacích materiálech a mediálních rekonstrukcích.

Nakonec se však policii podařilo získat genetický materiál z odpadu pocházejícího z domu jeho rodičů. Následná analýza ukázala, že DNA patřící muži z odpadu je s vysokou pravděpodobností otcem osoby, jejíž genetická stopa byla nalezena na pouzdře nože vedle jedné z obětí. Vyšetřovatelé tak získali přesně to, co potřebovali. Když spojili genetické důkazy s kamerovými záznamy, údaji o pohybu mobilního telefonu a informacemi o bílém Hyundai Elantra, začal se obraz skládat dohromady.

Dne 30. prosince 2022 byl Bryan Kohberger zatčen v domě svých rodičů v Pensylvánii. Během soudního řízení následně přistoupil na dohodu o vině a trestu. K vraždám se přiznal, čímž se vyhnul možnému trestu smrti a byl odsouzen ke čtyřem po sobě jdoucím doživotním trestům bez možnosti podmíněného propuštění. Přestože byl formálně usvědčen a odsouzen, nikdy se veřejně nerozpovídal o tom, co se v osudnou noc stalo. Motiv činu ani jeho vlastní vysvětlení jeho jednání tak dodnes zůstávají neznámé a rodiny obětí nadále žijí bez odpovědi na otázku, proč k tragédii došlo.

Pokud vás případ zaujal a chcete se o něm dozvědět více, stojí za pozornost zejména dokumentární série Idaho 4 (na Disney+). Série se věnuje vraždě čtyř studentů University of Idaho, průběhu vyšetřování i otázkám, které zůstaly nezodpovězené. Vystupují v ní investigativní novináři, bývalí vyšetřovatelé a odborníci na kriminalistiku, kteří rozebírají jednotlivé stopy a možné motivy pachatele.

Velmi silně působí také čtyřdílná série One Night in Idaho: The College Murders (na Prime Video), která se nesoustředí jen na samotný zločin, ale především na životy Kaylee, Madison, Xany a Ethana a na to, jak tragédie zasáhla jejich rodiny a přátele. Mnozí diváci i kritici ji považují za nejcitlivější a nejlidštější zpracování celého případu.

Na rozdíl od většiny true crime dokumentů se tyto série nesnaží pouze hledat odpověď na otázku, kdo vraždil. Připomínají také, že za titulky novin byli čtyři mladí lidé, kteří přišli během jediné noci o život a jejich rodiny o budoucnost, kterou si pro ně představovaly.

Kaylee Goncalves byla podle přátel člověk, který „rozsvítil každou místnost, do které vstoupil“. Energická a společenská mladá žena studovala komunikaci a marketing. Připravovala se na stěhování do Texasu, kde měla nastoupit do nové práce, a těšila se na novou životní kapitolu. Pocházela z početné a velmi soudržné rodiny. Měla několik sourozenců, se kterými byla v blízkém kontaktu, a její rodina po její smrti opakovaně vystupovala v médiích a veřejně volala po odpovědích v případu.

Madison Mogen byla jedináček a od dětství nejlepší kamarádka Kaylee. Studovala marketing a byla považována za empatickou a velmi oblíbenou studentku. Přátelé ji popisovali jako člověka, který byl vždy loajální a měl přirozenou schopnost pečovat o ostatní. Pocházela z milující rodiny a měla blízký vztah se svou matkou, která se po tragédii stala jednou z hlavních tváří rodin obětí.

Xana Kernodle byla známá svou otevřeností, energií a smyslem pro humor. Podle přátel patřila mezi lidi, kteří dokážou odlehčit i náročné situace a snadno si získají okolí, díky čemuž byla velmi oblíbená. Studovala marketing, užívala si vztah s Ethanem Chapinem a plánovala pokračování ve studiu i další směřování své kariéry.

Ethan Chapin byl studentem prvního ročníku University of Idaho a členem univerzitního bratrstva. V domě na King Road nebydlel, ale občas přespával u své přítelkyně Xany Kernodle. Pocházel z trojčat, měl bratra a sestru, a mimořádně soudržnou rodinu. Všichni sourozenci studovali na stejné univerzitě, což ještě prohlubovalo jejich vztah. Přátelé ho popisovali jako veselého, přirozeně oblíbeného mladého muže, který dokázal všechny rozesmát a snadno navazoval vztahy.