Největší námořní katastrofa dějin. O lodi Wilhelm Gustloff se téměř nemluví

Když se řekne největší námořní katastrofa historie, většina lidí si vybaví Titanic. Jeho příběh inspiroval filmy, knihy i dokumenty. Jen málokdo ale ví, že existuje loď, jejíž potopení si vyžádalo přibližně šestkrát více obětí. Jmenovala se Wilhelm Gustloff a během jediné lednové noci roku 1945 na jejích palubách zahynulo odhadem kolem 9 000 lidí.

K vraku této lodi se po desetiletích opakovaně potápěl také český technický potápěč a badatel Jindřich Böhm, který se dlouhodobě věnuje výzkumu nejvýznamnějších vraků světových dějin.

Wilhelm Gustloff byla spuštěna na vodu v roce 1937. Původně nešlo o vojenskou loď, ale o luxusní výletní parník nacistického programu Kraft durch Freude (Síla díky radosti), jehož cílem bylo zpřístupnit rekreační plavby běžným německým dělníkům.

S vypuknutím druhé světové války však její role skončila. Loď nejprve sloužila jako nemocniční plavidlo a později jako plovoucí kasárna pro výcvik posádek německých ponorek.

Na konci války ji čekal zcela jiný úkol.

Na začátku roku 1945 se východní Prusko hroutilo pod postupem Rudé armády. Tisíce civilistů prchaly před frontou směrem k Baltskému moři v naději, že se dostanou do bezpečí.

Dne 30. ledna 1945 opustila Wilhelm Gustloff přístav v Gdyni. Na její palubu nastoupily ženy, děti, ranění vojáci, příslušníci námořnictva i civilní uprchlíci. Přesný počet lidí dodnes neznáme. Odhady se pohybují kolem 10 000 osob, přestože loď byla původně navržena pro necelé dva tisíce cestujících.

Přístavy byly v chaosu, evidence téměř neexistovala a lidé nastupovali v naději, že uniknou válce.

Jen málokdo tušil, že plují vstříc jedné z největších tragédií moderních dějin.

Krátce po deváté hodině večer loď zpozorovala sovětská ponorka S-13 pod velením kapitána Alexandra Marineska.

Následoval útok.

Tři torpéda zasáhla Wilhelm Gustloff na levoboku. Výbuchy během několika minut ochromily loď a způsobily rozsáhlé zaplavení.

Baltské moře mělo teplotu jen několik stupňů pod bodem mrazu. Mnoho lidí zemřelo ještě dříve, než se loď potopila – uvězněni v útrobách plavidla nebo při marné snaze dostat se na zamrzlé paluby. Ti, kterým se podařilo skočit do vody, často podlehli podchlazení během několika minut.

Přestože záchranné lodě zachránily přibližně tisíc lidí, odhaduje se, že kolem 9 000 osob zahynulo.

Žádná jiná jednotlivá námořní katastrofa si nevyžádala více lidských životů.

Je to otázka, kterou si kladou historici dodnes.

Na rozdíl od Titaniku se tragédie odehrála v samotném závěru druhé světové války. Svět tehdy sledoval pád nacistického Německa a další dramatické události.

Navíc většinu obětí tvořili němečtí uprchlíci. Jejich příběh dlouhá desetiletí zůstával ve stínu válečných zločinů nacistického režimu.

Teprve v posledních desetiletích začali historici více připomínat, že mezi tisíci obětí byly především ženy a děti, které se staly oběťmi války stejně jako miliony dalších civilistů.

Jedním z lidí, kteří se rozhodli připomenout osud této lodi, je český vrakový potápěč Jindřich Böhm.

Wilhelm Gustloff patří mezi vraky, jimž věnoval významnou část svého výzkumu. Účastnil se expedic, při nichž byla loď dokumentována a fotografována. Jeho cílem nebylo hledání senzací, ale zachycení skutečného stavu vraku a připomenutí lidských příběhů, které s ním navždy zůstaly spojeny.

Ve svých knihách i přednáškách opakovaně zdůrazňuje, že každý vrak představuje především místo lidské tragédie.

Vrak Wilhelm Gustloff dnes leží přibližně 45 metrů pod hladinou Baltského moře v polských vodách.

Přestože hloubka není pro zkušené technické potápěče nepřekonatelná, nejde o běžnou potápěčskou lokalitu.

Loď je považována za válečný hrob. Uvnitř se stále nacházejí ostatky tisíců lidí a místo je chráněno polskými předpisy. Jakékoli neoprávněné zásahy nebo vynášení předmětů z vraku jsou zakázány.

Právě pieta je důvodem, proč většina odborných expedic – včetně těch, kterých se účastnil Jindřich Böhm – přistupuje k průzkumu s mimořádným respektem.

Titanic se stal symbolem námořních katastrof. Wilhelm Gustloff však připomíná jiný příběh – příběh války, která pohltila miliony civilních životů bez ohledu na národnost.

Díky práci historiků, dokumentaristů a badatelů, mezi nimiž nechybí ani český potápěč Jindřich Böhm, se dnes daří tuto téměř zapomenutou tragédii znovu připomínat.

Ne proto, abychom přepisovali historii. Ale proto, že za číslem devět tisíc se skrývají konkrétní lidské osudy. A ty by neměly zmizet v hlubinách Baltského moře spolu s lodí, která se stala největší námořní katastrofou dějin.

Příběh lodi Wilhelm Gustloff není jedinou historickou událostí, které se český vrakový potápěč Jindřich Böhm dlouhodobě věnuje. Opakovaně se potápěl také k vraku trajektu Estonia, jedné z největších námořních katastrof moderní Evropy. Proč ani po více než třiceti letech vyvolává její potopení nové otázky a v čem se jeho závěry rozcházejí s oficiálním vyšetřováním? O tom se dočtete v dalším článku této série.

ZDROJE: