Článek
Byl červen 1977 a skautský tábor Camp Scott v americké Oklahomě se připravoval na další letní turnus. Desítky dívek přijely strávit týden v přírodě, poznat nové kamarádky a zažít dobrodružství. Pro většinu z nich to byl první pobyt bez rodičů.
Mezi nimi byly i osmiletá Lori Lee Farmerová, devítiletá Michele Guseová a desetiletá Doris Denise Milnerová. Právě Lori podle své matky před odjezdem opakovaně říkala, že na tábor nechce jet. Měla špatný pocit a prosila, aby mohla zůstat doma. Matka ji nakonec přesvědčila, že obavy jsou před prvním táborem normální. Nikdo tehdy nemohl tušit, že to bude jejich poslední společný rozhovor.
První noc se změnila v noční můru
Dívky byly ubytovány ve stanu číslo 8, který stál na okraji tábořiště. Šlo o poslední stan v řadě, nejdále od stanů vedoucích a ostatního zázemí. Právě tato odlehlejší poloha se později stala jedním z nejdiskutovanějších aspektů celého případu.
Večer proběhl zcela běžně. Po programu si dívky vyčistily zuby, převlékly se do pyžam a zalezly do spacáků. V táboře panovala klidná atmosféra a postupně zhasínala poslední světla. Během noci však jedna z instruktorek zaslechla podivné zvuky přicházející z lesa. Podle své pozdější výpovědi ji několikrát probudil tlumený hluk a nejasné výkřiky, ale pokaždé, když se zaposlouchala, vše náhle utichlo. Domnívala se proto, že jde o zvířata nebo o některá z děvčat, která si ještě povídají. Další vedoucí později uvedla, že krátce po půlnoci zaslechla výkřik, který zněl jako slovo „Mami!“. Ani tehdy však nikdo nepředpokládal, že se v táboře odehrává něco mimořádného.
Hrůzný objev přišel až za svítání. Nedaleko stanu číslo 8 byla nalezena těla Lori, Michele a Doris. Vyšetřovatelé později zjistili, že všechny tři byly během noci ze stanu uneseny a zavražděny. Lori byla navíc sexuálně napadena. Zpráva o brutálním činu okamžitě obletěla celé Spojené státy a z poklidného skautského tábora se během jediného dne stalo jedno z nejznámějších míst americké kriminalistiky.
Podezřelý existoval. Přesto odešel od soudu jako nevinný
Vyšetřování se brzy zaměřilo na muže jménem Gene Leroy „Sonny“ Hart, který nebyl pro policii neznámou postavou. Měl za sebou násilnou minulost, v minulosti uprchl z vězení a v době vražd se měl pohybovat v okolí tábora Camp Scott. Pro vyšetřovatele proto brzy patřil mezi hlavní podezřelé.
Policie postupně začala skládat mozaiku nepřímých důkazů, která ukazovala právě na Harta. Jedním z nejzajímavějších nálezů byly fotografie jeho manželky, které vyšetřovatelé objevili v jeskyni nedaleko tábora. Podle policie mohly naznačovat, že se v okolí místa činu pohyboval někdo, kdo měl k oblasti vztah a znal její okolí. Samotné fotografie však nebyly důkazem, který by Harta přímo spojoval s vraždami.
Další důležitou stopou byla lepicí páska nalezená poblíž těl dívek. Vyšetřovatelé se domnívali, že mohla být použita při útoku, a snažili se zjistit, odkud pochází a kdo s ní mohl manipulovat. Ani tato stopa však nepřinesla jednoznačný důkaz, který by pachatele usvědčil.
Prokuratura postavila případ především na kombinaci svědectví a nepřímých důkazů. Někteří svědci tvrdili, že Harta viděli v blízkosti tábora, jiní upozorňovali na jeho minulost a chování. Obhajoba ale poukazovala na to, že vyšetřování mohlo být od začátku příliš zaměřené na jediného muže a že žádný přímý důkaz Harta s vraždami nepropojoval.
Soudní proces v roce 1979 sledovala celá Amerika. Přestože obžaloba předložila řadu okolností, porota nakonec dospěla k závěru, že důkazy nejsou dostatečné pro odsouzení. Gene Leroy „Sonny“ Hart byl osvobozen, o několik let později, v roce 1988, zemřel na infarkt.
Moderní DNA přinesla nové otázky
Po osvobozujícím verdiktu se zdálo, že případ tří zavražděných skautek z Camp Scottu zůstane navždy bez jasného rozuzlení. Vyšetřování se na dlouhé roky zastavilo a mnoho důkazů uložených v archivech čekalo na technologie, které v době vražd ještě neexistovaly.
S rozvojem genetických analýz se ale kriminalisté začali k případu vracet. Staré důkazy, které tehdy nebylo možné detailně prozkoumat, získaly novou hodnotu. Vyšetřovatelé znovu analyzovali například biologické stopy nalezené na místě činu a pokoušeli se zjistit, zda mohou potvrdit nebo vyvrátit podezření vůči Sonnymu Hartovi.
Výsledky DNA testů přinesly další komplikovanou kapitolu případu. Některé genetické stopy byly spojovány s Hartem, což znovu posílilo přesvědčení části veřejnosti, že právě on mohl být za vraždy zodpovědný. Zároveň však odborníci upozorňovali, že samotná genetická shoda nemusí automaticky znamenat důkaz vraždy. Důležitá je především otázka, jak se daná stopa na místo dostala a zda přímo souvisí se zločinem.
Ani moderní věda tak nedokázala odstranit všechny pochybnosti. Pro jedny představují nové analýzy potvrzení, že policie před desítkami let podezírala správného člověka. Pro jiné zůstává případ stále otevřený a upozorňují, že některé otázky kolem důkazů, svědectví i průběhu vyšetřování nebyly nikdy zcela zodpovězeny.
Právě tato nejistota je jedním z hlavních témat dokumentu Keeper of the Ashes: The Oklahoma Girl Scout Murders. Nezaměřuje se pouze na samotný zločin, ale také na to, jak složité může být hledání pravdy v případu, kde uplynuly desítky let a mnoho klíčových aktérů už nežije. Série je dostupná na Disney+.
