Stupňovalo se to. Děsivý příběh pražského expolicisty

Když 2. května 2019 vyjížděli pražští policisté k požáru bytu v Hasově ulici, ještě netušili, jak rozsáhlý případ před nimi stojí. V bytě nalezli mrtvou šestapadesátiletou ženu. Zpočátku nebylo jasné, zda zemřela v souvislosti s požárem, nebo se stala obětí násilného trestného činu. Kriminalisté ale brzy zjistili, že byla zavražděna. Ještě větší šok měl přijít v následujících dnech, kdy se začaly objevovat informace o muži, který s obětí bydlel ve stejném domě. Byl jím bývalý policista Martin K.

Martin K. působil u pražské policie několik let. Ze sboru odešel v roce 2014 v souvislosti s korupční kauzou. Následně začal pracovat jako taxikář a podle pozdějších výpovědí a znaleckých posudků se u něj začalo výrazněji projevovat užívání pervitinu. Právě drogy se později staly jedním z klíčových témat celého soudního řízení, protože obhajoba se snažila jeho jednání vysvětlovat stavem toxické psychózy.

Jenže podle obžaloby už v této době začala také série násilných a sexuálně motivovaných skutků. Nešlo tedy o jediný incident, který by se objevil těsně před vraždou. Vyšetřovatelé postupně mapovali období několika let a před soud se dostala obvinění z kuplířství, vydírání, znásilnění, nebezpečného vyhrožování, těžkého ublížení na zdraví, loupeže, obecného ohrožení a nakonec vraždy.

To je důležité pro pochopení celého příběhu. Když se dnes podíváme zpět, můžeme jednotlivé události seřadit do jedné časové osy a vidět v nich postupnou eskalaci. Jednotlivé incidenty se odehrávaly odděleně, některé nebyly oznámeny, jiné byly staženy a další se podařilo kriminalistům spojit s jeho osobou až v rámci pozdějšího vyšetřování.

Podle obžaloby napadl v roce 2015 jako taxikář prostitutku. Měl ji škrtit bezpečnostním pásem, udeřit do obličeje a následně se jí pokusit zmocnit kabelky. V jiném případě měl ženu sexuálně napadnout pod pohrůžkou nože a následně využít její intimní fotografie k vydírání.

Právě způsob, jakým měl některé ženy zastrašovat, je pro celý případ důležitý. Sexuální násilí totiž nekončilo samotným útokem. Podle svědectví měly následovat výhrůžky, pokud by poškozené věc oznámily policii. Strach a obava z toho, co by pachatel mohl udělat, tak mohly hrát významnou roli v tom, že se o některých skutcích policie v době jejich spáchání vůbec nedozvěděla.

Může se zdát nepochopitelné, proč oběti nevyhledaly pomoc, ale právě u sexuálního násilí a vydírání může být strach z pachatele, stud nebo obava ze zveřejnění intimních materiálů velmi silnou překážkou.

Současně je důležité rozlišovat mezi tím, co mu bylo kladeno za vinu, a co soud nakonec pravomocně uznal. Některé informace, které se objevily během vyšetřování a soudního procesu, pocházely z výpovědí poškozených nebo z obžaloby a nelze je automaticky prezentovat jako pravomocně prokázané skutky.

Ještě znepokojivější obraz přineslo svědectví jeho bývalého policejního kolegy. Oba muži se znali z doby, kdy Martin K. sloužil u policie, a kontakt spolu udržovali i později. Kolega během procesu popsal, že od něj dostával zprávy s velmi násilným sexuálním obsahem. Martin K. v nich měl popisovat své fantazie o znásilnění, násilí a zabíjení a podle svědectví se v některých zprávách objevovaly i představy týkající se jeho vlastní matky.

Dnes tyto zprávy působí mimořádně děsivě, protože víme, co se později skutečně stalo. V době, kdy je ale jeho bývalý kolega dostával, byla situace jiná. Věděl o jeho užívání drog a některé zprávy považoval za výplody člověka pod jejich vlivem. Ne všechny proto považoval za věrohodné a některé zprávy dokonce smazal.

Právě tato část případu je zajímavá z psychologického hlediska. Zpětně totiž vidíme určitou podobnost mezi jeho fantaziemi, pozdějším chováním a některými skutky, které mu byly kladeny za vinu. To ale ještě neznamená, že člověk, který má násilné fantazie, automaticky spáchá násilný čin. Stejně tak nelze jeho kolegovi zpětně vyčítat, že nedokázal předvídat vraždu. Zprávy však představovaly další střípek do obrazu jeho postupně se zhoršujícího chování.

V roce 2018 se podle obžaloby situace ještě více vyhrotila. Terčem jeho sexuálně motivovaného a agresivního chování se měla stát vlastní matka. Podle svědectví před ní masturboval, osahával ji a mluvil o tom, že ji chce znásilnit. Později jí měl posílat výhrůžné zprávy a vyhrožovat jí také zabitím.

Matka se nakonec odstěhovala a některé události oznámila policii. Část oznámení ale později stáhla a v samotném soudním řízení nevypovídala. I tady proto nelze vytvořit jednoduchý obraz, v němž by policie dostala kompletní informace o jeho chování a přesto nezasáhla. Informace byly neúplné, jednotlivé události se řešily odděleně a některé se navíc odehrávaly v prostředí, kde hrály roli drogy a psychické problémy.

Přesto je těžké přehlédnout, jak daleko se jeho chování během několika let posunulo. Od násilných představ a útoků na ženy se dostal až k situaci, kdy se podle obžaloby měl sexuálně a násilně chovat k vlastní matce. A to ještě nebyl konec.

V listopadu 2018 měl podle obžaloby napadnout další prostitutku v jejím bytě. Po sexuálním kontaktu ji měl opakovaně udeřit do obličeje a škrtit. Když do místnosti vstoupil její partner, Martin K. utekl. Žena utrpěla zranění v obličeji včetně zlomeného nosu.

Potom přišel den, který celý případ změnil. V noci 2. května 2019 se Martin K. podle dostupných informací pokoušel dostat ke své matce. Ta se ho bála a kontaktovala policii. Ve stejnou dobu už kriminalisté řešili smrt šestapadesátileté ženy z Hasovy ulice, která byla nalezena mrtvá ve svém bytě po požáru a postupně vyšlo najevo, že požár mohl být součástí snahy zakrýt stopy.

Martin K. přitom bydlel ve stejném domě. Podle pozdějších zjištění se se zavražděnou ženou blíže neznal a podle kriminalistů šlo o náhodně vybranou oběť.

Právě tady se jednotlivé střípky začaly spojovat. Matčino oznámení upozornilo policisty na člověka, který byl v kritickém okamžiku v okolí. Další informace poskytli lidé z domu. Objevily se stopy krve a další důkazy, které vedly k jeho zadržení. A pak přišlo něco, co působí téměř absurdně.

Martin K. měl krátce po vraždě kontaktovat svého bývalého policejního kolegu. Podle jeho pozdější výpovědi mu poslal zprávu, ve které se k zabití člověka přiznával. Zmínil také, že původně chtěl zabít svou matku, ale protože se k ní nedostal, zaútočil na jinou osobu.

Kolega zprávě zpočátku nepřikládal žádnou váhu. Teprve později se informace dostala ke kriminalistům, kteří tuto komunikaci použili jako jeden z důkazů.

Martin K. měl navíc kontaktovat advokátku a informovat ji o vraždě krátce po jejím spáchání. Jeho chování po činu se tak stalo jedním z důležitých bodů při posuzování toho, zda skutečně nevěděl, co dělá, nebo zda si naopak byl svého jednání dobře vědom.

Právě otázka jeho duševního stavu se později stala jedním z největších sporů celého soudního řízení. Martin K. tvrdil, že byl v době vraždy pod vlivem pervitinu a trpěl halucinacemi. První znalecké posouzení z Bohnic připustilo možnost toxické psychózy. Tento závěr byl významný také pro první rozsudek, v němž byl odsouzen k trestu 13 let a čtyř měsíců.

Odvolací soud ale nechal jeho duševní stav znovu posoudit. Revizní znalecký posudek dospěl k odlišnému závěru. Podle znalců nebylo možné prokázat, že by v době vraždy trpěl toxickou psychózou. Naopak jeho chování před činem i po něm podle nich vykazovalo známky určité racionality a schopnosti plánovat.

Znalci upozorňovali například na jeho snahu přemýšlet o stopách a vytvořit si alibi. Významné bylo také jeho chování po vraždě a způsob, jakým komunikoval s lidmi kolem sebe. Podle revizního posudku nešlo o člověka, který by vůbec nechápal realitu a netušil, co se kolem něj děje.

Znalecké závěry přitom pracovaly také s jeho osobnostní strukturou, agresivitou a sexuálními rysy. V posudcích se objevila i charakteristika útočného sadismu. Zde je ale nutné být při interpretaci opatrný. Psychiatrická diagnóza ani určitý osobnostní rys samy o sobě nevysvětlují, proč konkrétní člověk spáchá konkrétní trestný čin. Soud však tyto závěry posuzoval společně s dalšími důkazy.

Výsledkem bylo výrazné zpřísnění trestu. Martin K. nakonec dostal 28 let vězení a ústavní sexuologické léčení. Jeho dovolání následně odmítl Nejvyšší soud a v roce 2024 neuspěl ani s ústavní stížností.

Několik let se jeho chování podle zjištění vyšetřovatelů a soudu postupně posouvalo od fantazií a drog k reálnému násilí. Některé ženy se staly oběťmi útoků a vydírání. V jeho okolí se objevovaly zprávy, které popisovaly násilné sexuální představy. Jeho vlastní matka se začala svého syna bát. A přesto trvalo několik let, než se případ dostal do bodu, kdy už nebylo možné jednotlivé události vnímat odděleně.

Dne 2. května 2019 zemřela šestapadesátiletá žena. Ve stejný den se její vrah podle dostupných informací přiznával člověku, který ho znal z dob jeho policejní služby, zatímco jeho vlastní matka se před ním snažila ochránit prostřednictvím policie.

Tím se uzavřel příběh několikaleté eskalace.

A právě proto zůstává jedna otázka, na kterou možná neexistuje jednoduchá odpověď:

Nešlo vraždě zabránit až v poslední chvíli, nebo už dávno předtím existoval okamžik, kdy měl někdo poznat, že jednotlivé varovné signály začínají tvořit nebezpečný celek?

ZDROJE: