Článek
Jsem závislá na slunečních paprscích. Jakmile nebe pokryje deka šedých mraků, jsem bez energie. Ale snažím se mít slunce v duši, jak říkával Jan Zákopčaník.
Budiž mu země lehká.
A tak mě jednoho dne napadlo, že poletím na Maledivy.
Už jsem tam kdysi byla. Jako baťůžkář, což, upřímně, není úplně to pravý ořechový.
Maledivy jsou muslimská země, nic proti ničemu, ale znamená to pár omezení:
na lokálních ostrovech se nesmíte koupat v plavkách jinde než na „Bikini beach“,
alkohol neseženete, na si nezajdete, protože ženy tu zkrátka nepracují.
Ano, uvidíte ráj na zemi – tyrkysové moře, bílé písky, palmy kývající se v teplém větru. Jen ty služby občas pokulhávají. Pokud máte rádi full servis, baťůžkářský styl tady úplně nefunguje.
A tady přichází na scénu cestovka. Srdcem jsem sice batůžkářka a s CK jsem jela v životě jen třikrát, ale někdy je dobré přehodnotit poměr cena – výkon.
A v tom Maledivy s cestovkou vyhrávají na plné čáře.
CK nabízí jiný zážitek: nebydlíte mezi místními, ale na ostrově, který celý patří resortu. Tudíž se můžete koupat, kde chcete, dát si drink, a klidně i tu masáž,
která sice stojí majlant, ale proti gustu žádný dišputát.
Zájezd jsem koupila pár dní před odletem, asi za třicet pět tisíc. All inclusive soft.
No neber to. Přímý let, dvacet minut rychlým člunem a byla jsem v ráji.
A Maledivy jsou ráj. Aspoň pro mě.
Nejsem typ, který by uměl jen tak ležet a nic nedělat. Ale tady to jde.
Ráno se probudíte, vyjdete bosí po jemném bílém písku, a před vámi se otevře moře v několika odstínech modré, které nejde popsat. Jen stojíte a nemůžete se nabažit. Jsem na místě, na které jsem jako malá koukala na plakátu ve výloze cestovky.
Musela jsem ujít dlouhou cestu, abych tu mohla stát. Nebyla vždycky jednoduchá.
Ale rozhodně stála za to.
Mějte se famfárově!
V.
