Článek
Už jsme se mohli dočíst, že důchodci např. bývají někdy nevrlí, umínění, předbíhají ve frontách a neberou ohledy na ostatní. Neumí hospodařit, neví, kdy mají dost. Ve vyšším věku někteří způsobují i dopravní nehody. Svou tvrdohlavostí mohou přispívat k bytové krizi. Mnozí se totiž odmítají stěhovat do menších bytů, raději obývají své prostorné byty a domy, ačkoliv to mívají problém finančně utáhnout.
Skoro jako by se zdálo, že máme na ně potřebu plivat, protože jim závidíme. Je starým lidem co závidět? Lidem, které už často trápí nějaké ty zdravotní neduhy? Mladší generace, zdá se, mají dojem, že ano. Na vině je dle mého názoru vzrůstající nejistota mladé generace, která je v situaci, kdy vidí, že si s velkou pravděpodobností bude muset na své vlastní důstojné důchody naspořit. Současná vláda totiž vysílá jasný signál, že jen na stát, jako dnešní generace důchodců, se spoléhat prostě nemohou. A tak tu bují generační spor.
Anketa
Není to tak dávno, co se tehdejší ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová svého času velmi prala za vyšší penze seniorů. Razila heslo, že penze musí být důstojné, že důchody musí růst a to pořádně. Za covidu prosadila jednorázový příspěvek pro důchodce, tzv. rouškovné. Tehdy se rozčilovala, že debata o příspěvku na důchodce je redukována jen na to, kde se na to vezme. Od té doby, zdá se, se životní úroveň důchodců poměrně vylepšila. Může za to i fakt, že důchodci jsou jedinou skupinou lidí, kteří mají díky valorizaci důchodů zaručený nárůst svého příjmu při růstu inflace. A tak jejich penze rostou tak, že v loňském roce výše průměrného důchodu překročila hranici 20 tisíc korun. A tak se není čemu divit, že mladší ročníky brblají na konto důchodců a přehlížejí jiné, důležité aspekty naší společnosti, např. otázku bezpečnosti.
Nedávno médii prolétla informace, že současná bezpečnostní situace je podle Bezpečnostní informační služby (BIS) nejvážnější od druhé světové války. Žijeme ve složitém světě. Hrozí riziko návratu islámského terorismu do Evropy, potýkáme se se zvyšující se migrací, dotýká se nás také válka na Ukrajině. Agresivní Ruská federace je stále aktuální hrozbou, ačkoliv mnozí již před tím zavírají oči.
Do toho Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) varuje, že naše země není dostatečně připravená na krize a mimořádné události. Dlouhodobě je opomíjen stav ochrany obyvatelstva. Informovanost obyvatel pokulhává, chybějí masky i stálé úkryty, kterými je zabezpečeno jen 3,2 procenta obyvatel. Dle NKÚ ministerstvo obrany neefektivně využívá poskytnuté peníze.
A to je možná jen střípek toho, co nás ohrožuje. Žijeme v sladké nevědomosti, a když už na povrch vyplují nějaké znepokojivé informace stran bezpečnosti, někteří z nás to přecházejí mávnutím rukou. Za poslední roky už toho bylo tolik, že se chceme soustředit na jiné věci. A tak se někteří soustředí na důchodce. Vadí jim, že se současní důchodci mají dobře na úkor důstojné budoucnosti mladší generace.
Dokud řešíme důchodce, řešíme, jak se jednou my budeme mít, až my budeme staří. Se současnými důchodci řešíme zároveň naši budoucnost. Vzhlížíme k tomu, co jednou bude. Máme naději, že se dožijeme stáří a že je třeba to nějak řešit. Pokud bychom tuto naději neměli, měli bychom vážný problém. V návaznosti s tím, by také vzrůstala kriminalita. Jelikož neřešíme, že se možná zítra nemusíme probudit, máme vlastně štěstí, které si mnozí z nás ani neuvědomují.
Zdroje:
