Článek
Vrcholný představitel vládnoucí Komunistické strany Československa a osmý prezident Československa se do našich dějin zapsal jako symbol normalizace, přitom sám nejprve patřil mezi oběti komunistických čistek. Jeho život byl plný zvratů, které uměl ustát.
Gustav Husák
Politik, podle něhož je pojmenovaná generace lidí, jež se narodila v první polovině 70. let, se svému rodinnému životu moc nevěnoval. Intelektuál, který neuznával autority měl velké ambice. Těm byl ochoten obětovat i svůj osobní život.
O jeho soukromí se niky moc nemluvilo. A tak to, že byl prezident ženatý, se mnozí dozvěděli až po zveřejnění manželčiny tragické smrti při havárii vrtulníku. Krátce poté si veřejnost začala více všímat jeho soukromého života, a dokonce vznikly klepy o prezidentově milostném poměru s komunistickou funkcionářkou Jiřinou Švorcovou, kterou si mnozí pamatují jako Annu Holubovou ze seriálu Žena za pultem. Někteří dokonce rozhlásili, že chystají svatbu v Novém Městě nad Metují. Údajně se tam i někteří rozjeli. „Asi někdo řekl vtip: Žena za pultem, Muž na radnici a další seriál bude Žena na hradě. A už to jelo. Navíc to bylo v době, kdy jsem ovdověla a Husákova manželka, která byla novinářkou a dramaturgyní, tragicky zahynula. Takže nějaká dobrá duše to dala k dobru jako fór, druhá dobrá duše tomu uvěřila a fáma byla na světě. A byla nevyvratitelná,“ popsala s úsměvem herečka v knize Jiřina Švorcová osobně.
Jiřina Švorcová nebyla typem ženy, který by Husák vyhledával. Potřeboval vedle sebe přizpůsobivou intelektuálku, která bude jednak reprezentativní, oddaná a jednak nebude mít politické ambice. Zastával názor, že ženy do politiky ani jiných zodpovědných funkcí zkrátka nepatří. Když se u něj doma konaly večírky, ženy obvykle do debat o politice připuštěny nebyly. Slovenský rodák vyrůstal v patriarchální společnosti. Byl zvyklý na to, že muž má mít doma jasnou převahu.
Jeho postoj k ženám nejspíše ovlivnilo i to, že svou maminku nepoznal, neboť zemřela na tuberkulózu, když mu byl pouhý jeden rok. Následně vyrůstal v prostředí dvou starších sester, vychovávala jej babička. Jeho start do života tedy rozhodně nebyl jednoduchý. Přesto chlapec z chudé dělnické rodiny dokázal vystudovat gymnázium a následně také práva. Byl prvním, kdo v jeho rodné vesnici Dúbravka dosáhl vysokoškolského vzdělání.
Už během jeho studií se projevoval jako schopný a ambiciózní muž. Vedl významnou studentskou organizaci, přispíval do levicově zaměřené revue DAV, od dvaceti let byl členem komunistické strany. Byl považován za brilantního řečníka. Jeho výřečnost a inteligence zaujala také jeho budoucí ženu Magdu. Po jedné jeho přednášce v roce 1935 si sedli v menším kruhu přátel, kde si padli do oka. Husák v mladé studentce práv našel rovnocennou partnerku, která sdílela jeho ambice. Velmi jej podporovala, vstoupila kvůli němu do komunistické strany. To tehdy vadilo jejímu tatínkovi, který byl sociálně demokraticky orientovaný masarykovec. Jenže srdci neporučíš, Magda si prosadila svou. Vzali se 1. září 1938.
Po úspěšném dokončení studia se Husák živil jako advokátní koncipient u Vladimíra Clementise, pozdějšího ministra zahraničních věcí, který byl v roce 1950 obviněn ze „slovenského buržoazního nacionalismu“ a posléze uznán vinným z velezrady a vyzvědačství. Díky vykonstruovanému politickému procesu byl odsouzen k trestu smrti. Podobný osud čekal i Husáka.
V době, kdy Husák pracoval u Clementise, pojilo tyto muže přátelství. Husák jej obdivoval, považoval jej za největšího žijícího Slováka. Magda zase vnímala paní Clementisovou jako svůj vzor. Po uzavření Clementisovy advokátní kanceláře pracoval Husák jako úředník, věnoval se komunistické ilegalitě a jeho žena začala studovat na bratislavské Státní konzervatoři. Jejím snem bylo věnovat se divadlu, což se jí také splnilo.
Času na rodinný život moc nebylo. Oba pohltily jejich ambice. V domě, kde žili, si vytvořili jakousi levicovou komunu s dalšími nájemníky. Magda domů vodila různé umělce i politiky a Husák si vybudoval pozici autority.
Když se v roce 1944 blížilo Slovenského národního povstání, na kterém se Husák podílel, Magda čekala jejich prvního potomka. Husák se tehdy rozhodl evakuovat svou těhotnou ženu do Sovětského svazu, kde porodila syna Vladimíra. Tehdy Magda z Moskvy získala rozporuplné dojmy. Šokovala ji bídná životní úroveň místních lidí. Když se na jaře 1945 vrátila, velmi se jí ulevilo.
Husáka přírůstek do rodiny zastihl v době, kdy měl plnou hlavu politiky. V dubnu 1945 se stal místopředsedou Slovenské národní rady a pověřencem pro vnitřní věci. Od jara 1946 se stal jednou z hlavních politických osobností na Slovensku. Jeho činnost se v té době pojila s určitou kontroverzí. „Dlouhé roky se v období komunistického režimu tajilo, že Husák byl autorem memoranda adresovaného sovětským místům. Navrhovalo, aby se československá otázka řešila tím, že Slovensko bude jako svazová republika připojeno k SSSR,“ uvedl historik Zdeněk Doskočil.
Husák v té době hodně cestoval, občas podlehl i svodům něžného pohlaví. I tak se Magda snažila manželství zachránit. V roce 1946 se jim narodil druhý syn Ján. V tom samém roce se začala naplno věnovat herecké a režisérské dráze na Nové scéně Národního divadla. Je tedy zřejmé, že rodinný život šel přeci jen nakonec stranou.
Husák se doma zdržoval minimálně. Jeho avantýry nebraly konce, a tak Magda navázala vztah s o čtyři roky mladším kolegou z divadla Ctiborem Filčíkem. Husákovi se začal bortit nejen soukromý život, ale také ten pracovní. Když byl Vladimír Clementis v roce 1950 na zasedání předsednictva ÚV KSČ a KSS obviněn z buržoazního nacionalismu, celé předsednictvo ÚV KSS se připojilo k jeho kritice, včetně Husáka. Ten možná doufal, že se tím zachrání. Spletl se. I on byl odvolán se svých funkcí a zbaven členství ve straně.
Vladimír Clementis
Byl obviněn z buržoazního nacionalismu stejně jako Clementis. Čekaly jej výslechy, mučení a následný soud. „Momentem, který toto obvinění spustil, byla roztržka Stalina s Jugoslávií. Stalin začal být velmi podezřívavý k osobám, které byly za války v domácím odboji. Měl obavu, že by se tito lidé mohli zachovat podobně jako Jugoslávie, jako Tito, začít se chovat samostatně,“ uvedl historik Zdeněk Doskočil.
Husák skončil ve vyšetřovací vazbě. Zezačátku se sice pod tlakem doznával, vždy ale přiznání odvolal a vyšetřování muselo začít nanovo. „Trvalo asi rok, než vyšetřovatelé pochopili, že Husák nebude ten, kterého by do scénářů vykonstruovaných procesů mohli použít, jak si představovali,“ dodal Doskočil. Prodlužovací taktika Husákovi vyšla, nečekalo jej popraviště jako jeho někdejšího přítele Clementise. V roce 1954 byl odsouzen na doživotí.
Ačkoliv bylo již Husákovo manželství spíše jen formalitou, jeho žena Magda při něm stála. Snažila se jej dostat z vězení, psala různé žádosti, aby jej mohla alespoň navštívit. Snažila se být Husákovi oporou alespoň na dálku. A to i přesto, že měla poměr s Filčíkem.
Musela čelit řadě problémů. Nesměla se vrátit do svého bytu, který StB zabavila, a tak se s dětmi nastěhovala ke svému bratrovi. Zároveň se už nesměla vrátit do divadla. Čelila také vydírání příslušníků StB, kteří po ní chtěli spolupráci. Nutili ji k rozvodu, aby tak zlomili Husáka. Nabízeli jí, že když se svého muže veřejně zřekne, bude se moci vrátit ke své milované profesi. Ona však odmítla. Nějaký čas tedy byla bez zaměstnání. Naštěstí ji byla v roce 1952 nabídnuta práce ve Slovenském národním muzeu.
„S Husákem, když byl ve vězení, se ani přes velké naléhání nerozvedla. Naopak vedla chlapce k tomu, aby měli otce rádi, využívala každou možnost, aby mu psala a posílala fotografie. Podle vzpomínek spoluvězňů si je dával do rámečku, který si vyráběl z chleba. Bachaři mu ho rozbíjeli a on ho pravidelně opravoval,“ popsal historik Michal Macháček. Pragmatického Husáka vězení silně ovlivnilo. „V jednom dopisu z vězení se manželce a synům omlouvá, že jim nikdy neřekl, jak je má rád, protože na to není ze své rodiny zvyklý,“ dodal Macháček.
Husák strávil za mřížemi téměř deset let, než jej díky amnestii prezidenta Antonína Novotného v květnu 1960 propustili. Léta za mřížemi jej ještě více zatvrdily v jeho komunistických postojích. Upínal se k tomu, že jednou dokáže svou pravdu. Byl přesvědčen, že chybami není vinen režim, ale jednotlivci, kteří špatně točí kormidlem.
Když se po propuštění vrátil ke své ženě, už nebyl tím, kým býval dřív. Očekával, že se Magda po jeho propuštění automaticky rozejde se svým milencem, nicméně ona si postavila hlavu. Cítil se být uražen. Manželství se jim už nepodařilo obnovit, koncem roku 1960 se rozvedli. O šest let později Magda náhle zemřela. Jednoho dne ráno před zrcadlem upadla a ztratila vědomí. Na jejím zdraví se podepsalo dlouhodobé kouření a pití černé kávy. Trpěla arteriosklerózu, tedy vážným kornatěním tepen.
I když už s Husákem nebyli manželi, její smrt ho zasáhla. A to i přesto, že míval období, kdy o ní nechtěl ani slyšet. V době jejího pohřbu se už pozvolna rýsoval vztah s jeho druhou budoucí ženou Vierou. I ona měla právnické vzdělání. Právnická profese ji však nenaplňovala, tudíž ji velmi brzy vyměnila za žurnalistiku.
S Husákem se nejspíše blíže seznámila v roce, kdy byl propuštěn z vězení. Ona tehdy pracovala jako redaktorka časopisu Kulturní život, kam Husák začal přispívat. Tehdy měl Husák ještě stále zraněnou duši nevěrou Magdy, jejich vztah se proto rodil pozvolna. Poté, co byl Husák v roce 1963 rehabilitován a byla mu vrácena stranická legitimace, začal si opět budovat politickou kariéru.
Během Pražského jara v roce 1968 vystupoval Husák jako stoupenec reformního proudu v komunistické straně, Viera jeho reformní politiku podporovala. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 jej tehdejší prezident Svoboda vybral na jednání československé delegace v Moskvě, kde svým vystupováním zaujal Leonida Brežněva. Husák údajně patřil k těm, kteří tlačili na podepsání moskevského protokolu. Vždy uměl o své pravdě sebe i druhé přesvědčit.
Ludvík Svoboda, Gustav Husák, 1969
Jeho taktika se mu vyplatila. V dubnu 1969 se dostal s podporou Sovětského svazu do čela KSČ a svůj vzestup završil v roce 1975, kdy na postu prezidenta vystřídal těžce nemocného Ludvíka Svobodu.
Viera k němu neustále oddaně vzhlížela, dokonce kvůli němu opustila v šedesátých letech řadu přátel, kteří byli „politicky nevhodní“. Změnila i styl své práce. Postupně začala přecházet od reportáží o dětech z dětských domovů k politické propagandě. Stala se mu ideální partnerkou. Měla talent na jazyky, tudíž tlumočila při státních návštěvách. Jejího dobrého reprezentativního vystupování si všiml nejvyšší představitel Sovětského svazu Leonid Brežněv, který pošťouchl Husáka, aby se oženil. A tak se po více než desetileté známosti vzali. Svatební obřad se konal v utajení v roce 1973.
Ani po svatbě nehodlal Husák na svém životním stylu nic měnit. Manželé žili odděleně. Viera se odmítla odstěhovat do Prahy a vzdát se své práce v redakci, což nejspíše Husákovi vyhovovalo. Manželé se vídali jen o víkendech. Když Husák přiletěl za ženou do Bratislavy, doprovodil Vieru z letiště k jejímu bytu a následně bez toho, aniž by opustil svůj vůz, se s ní rozloučil a odjel k sobě. Vieře to sice vadilo, nicméně to brala jako daň za to, že žije s mimořádným mužem.
Žila stranou mediálního zájmu, oficiálních událostí se účastnila jen výjimečně, nevyužívala ani služeb prezidentské ochranky. Mnozí se o její existenci dozvěděli právě díky její tragické smrti v roce 1977. Tehdy Viera pobývala v Bardejovských lázních. Při cestě z procedur zakopla a při pádu si naštípla ramenní kost. Sice nešlo o problém, se kterým by si tamní lékaři neporadili, jenže jelikož se jednalo o první dámu, rozjel se kolotoč telefonátů. Bylo rozhodnuto o přesunu pacientky do Bratislavy. Z časových důvodů byl vládní speciál nahrazen vrtulníkem, který přistál na lázeňském parkovišti. Vieře se údajně do Bratislavy nechtělo, nakonec ji ale přemluvili. Během letu se velmi zhoršilo počasí. V husté mlze se posádka pokusila o přistávací manévr v Bratislavě, ačkoliv veliteli letky bylo doporučeno přistání v Piešťanech. Přistávací manévr se nezdařil. Havárii vrtulníku nikdo nepřežil. Následně bylo zjištěno, že příčinou nehody bylo nedodržení předpisů leteckého provozu ze strany posádky helikoptéry.
Pohřeb se konal 24. října 1977, smuteční projev v síni Slovenské filharmonie četl Štrougal. O deset let později Husák přenechal Jakešovi funkci generálního tajemníka Ústředního výboru KSČ, v roce 1989 abdikoval z úřadu prezidenta republiky. O rok později byl vyloučen ze strany. Zemřel 18. listopadu 1991 ve věku 78 let.
Zdroje:
GRACLÍK, Miroslav; VÁCLAV V. NEKVAPIL a ŠVORCOVÁ, Jiřina. Jiřina Švorcová osobně. 2010. ISBN 9788073884048.
MALLOTA, Petr a kol. Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu. Praha: Academia, Ústav pro studium totalitních režimů, 2024. ISBN 9788020035035.
