Článek
V pořadu, kde se děti předškolního věku seznamují s různými druhy pokrývek hlavy (klobouky, helmy, čepice aj.), se objevil hidžáb. Díl byl natočen ve Velké Británii v roce 2021 a je určen pro děti ve věku 4 až 6 let. Události posledních měsíců, kdy se tu a tam v zahraničí někdo zradikalizuje a pak napadá lidi nožem, ve mně vyvolává určitou ostražitost vůči muslimům. Když se na obrazovce před mou malou dcerou objevila zahalená žena, zpozorněla jsem.
Pohledná usměvavá zahalená žena začala popisovat, co to má na hlavě a ptá se dětí, zda ví, proč to nosí. Malé dětičky si pak prohlíží barevné šátky, které se jim očividně líbí. Následně žena dětem dává nápovědu a uvádí, že to, co má na hlavě, slouží k zakrytí vlasů a má je v různých stylech. Nosí je spousta lidí po celém světě. Zatímco malé holčičky tápou, malý chlapec zná správnou odpověď: „Je to hidžáb!“
Následně dětem sděluje, že hidžáb nosí mnoho muslimských žen jako součást víry. Zároveň se dětem pokouší vysvětlit, co to znamená být muslim. Ilustruje to na výčtu 5 zásad, které muslimové dodržují. Mezi ony zásady patří víra v jednoho boha, modlení se 5× denně, pomáhání lidem v nouzi, postit se v měsíci Ramadánu a navštívit město Mekka v Saudské Arábii. Neopomene také sdělit, jak moc je toto náboženství ve světě rozšířené, neboť muslimové tvoří dle jejích slov skoro čtvrtinu světové populace.
Malý chlapec, který uhádl název pokrývky hlavy, následně dodává, že hidžáb nosí i jeho maminka, tety i sestra. Zdá se, že jde o něco zcela běžného. Muslimská žena na jeho slova naváže a vysvětluje, že hidžáb je součástí její identity a ochraňuje její cudnost. Vlasy si zakývá jen, když je před cizími lidmi. Před svou rodinou jej nenosí. Uvádí, že se jej rozhodla nosit až později, dříve jej nosila jen při modlitbách.
Zahalená žena pak řeší hidžáb z hlediska módy. Naučila se jej vázat dle videí, dá se nosit na mnoho způsobů. Existuje i mnoho materiálů, takže jej může nosit i na cvičení. Ukazuje také pestrost barev a své 3 nejoblíbenější. Když říká, že jich má s kamarádkami stovky, k tomu je záběr na holčičku, jak se nadšeně přehrabuje mezi různě barevnými hidžáby, působí to na mě skoro jako reklama z teleshoppingu. Z vlastní zkušenosti vím, jak jsou malé holčičky tvárné z hlediska módních doplňků. A upřímně, neměla jsem z toho příjemný pocit.
Zvláště pak když ona muslimka vyzdvihovala, jak je díky hidžábu blíže svému náboženství a jak je pyšná, že je součástí velkého světového společenství. Své povídání uzavírá slovy: „Tohle je můj hrdinský a hebký hidžáb!“
Přišlo mi to takové podbízivé, jako by říkala, že hidžáb je něco jako kostým superhrdiny, protože jedna ze zásad muslimů je přeci pomáhat lidem v nouzi. A na tuto notu malé děti často slyší.
Nemám nic proti informovanosti dětí. Přeci jen je dobré, aby věděli něco o světových náboženstvích, a když někde potkají muslimskou ženu, aby věděly, proč to ona žena takto má. Vzhledem k migraci je dobré některé věci znát a orientovat se v nich. Avšak představa, že mě dcery budou prosit, abych jim koupila někde hidžáb, protože je to hrozně cool, se mi nelíbí. Vybaví se mi informace o tom, co provádí mravnostní policie na Blízkém východě a hned mi v hlavě vůči hidžábu naskočí stopka. Ženy v těchto oblastech bývají utlačované. Jsou jim vnucovány různé formy zahalování, mívají omezen volný pohyb a někde i přístup ke vzdělání. Násilné prosazování ctnosti vyvolalo v posledních letech řadu pobouření. Mravnostní policie zatýkají ženy nejen v Saúdské Arábie a Íránu, ale také například v Súdánu, v Afghánistánu nebo Malajsii.
Na druhou stranu obdoby mravnostní policie najdeme i mimo muslimský svět. „Mravnostní hlídky jsou také v hluboce religiózních židovských komunitách v Izraeli a USA. ,Nedostatečně‘ zahaleným ženám z vlastní komunity i zvenčí mohou způsobit nepříjemnosti, které mohou počínat u nadávek a plivanců a někdy končí u fyzických napadení,“ uvedl expert na Blízký východ Marek Čejka z Mendelovy univerzity v Brně.
Nic se nemá přehánět. Ať si každý najde to, co mu vyhovuje, ale ať to netlačí ostatním. Je otázkou, kde je ta hranice mezi pouhým informováním o různorodosti náboženství, a kdy už to zavání určitou formou propagandy.
Zdroj:
