Článek
Psal se rok 2015 a s manželem jsme po letech v podnájmu konečně našetřili dostatečnou částku, abychom si mohli pořídit vlastní byt. Podařilo se mi otěhotnět, tudíž byl pravý čas řešit, kde se natrvalo uhnízdíme. Vytvořili jsme si časovou mapu, abychom vše stihli a nemuseli se nervovat. Vytipovali jsme si několik bytů a začali s prohlídkami. Nakonec jsme se rozhodli pro družstevní byt 3+1, který se nacházel nedaleko od bytu, ve kterém jsme tou dobou žili.
Pán, říkejme mu pro účely tohoto příběhu např. Antonín Novák, nás spolu s realiťákem provedl vybraným bytem. Pan Novák zde žil, působil sympaticky, vyprávěl, jak se plánuje odstěhovat na svou chalupu a proto se byt prodává. Tento starý byt nám vyhovoval, jeho hlavní devizou byla lokalita, v níž se nacházel, ani jsme nezkoušeli srazit cenu. Byli jsme schopni zaplatit bez řešení financování půjčkou, vypadalo to, že prodeji nic zásadního nebrání. Jediné, co se řešilo, byl termín vystěhování pana Nováka, protože si na chalupě ještě potřeboval dodělat pár drobností.
Pro jistotu jsme si ještě ověřili realitní kancelář a na pana Nováka jsme se zeptali předsedy družstva, kde se byt nacházel. Tedy zda s panem Novákem nejsou nějaké problémy. Reakce byla taková, že problémy nejsou, platby platí včas. Jelikož byt nebyl v soukromém vlastnictví, nebylo možné si pana Nováka ověřit přes katastr.
Podepsali jsme rezervační smlouvu, zaplatili rezervační poplatek. Po podrobnějším přečtení smlouvy jsme zjistili, že nesouhlasí ročník narození prodávajícího. Dle smlouvy byl prodávajícím sice pan Novák, nicméně dle ročníku narození to byl člověk přibližně v našem věku a ne ve věku staršího pána, který nás bytem provázel a který zde žil. Na tuto nesrovnalost jsme se zeptali realiťáka. Napadlo nás, že je to možná překlep. Následně jsme se dověděli, že to překlep není, že prodávajícím je syn pana Nováka, který má stejné jméno. Ale že to není žádný problém, s prodejem samozřejmě souhlasí. Zařizování prodeje prý nechal na tátovi, neboť ten se zná osobně s vedením realitky.
Dalším krokem bylo vzájemné odsouhlasení si kupní smlouvy a její podepsání. Smlouva byla standardní, nebylo toho moc, co bychom chtěli nějak upravovat. Problém ale nastal s podpisem kupní smlouvy. Termín podpisu se neustále odkládal. Nejprve pro nemoc prodávajícího, později pro něco jiného. Vše se oddalovalo a my už začínali být nervózní, protože se nám tím nabourávaly naše plány. Měla jsem určitý termín porodu a do té doby jsme chtěli mít již vše zařízené, abychom si v našem novém domově stihli zřídit trvalé bydliště, které jsme měli v jiném městě.
Tlačil nás čas, pan Novák to věděl. Vymlouval se na to, že mu bude i dlouho trvat, než vše vystěhuje. Byli jsme tak zoufalí, že jsme i nabídli případnou pomoc s vystěhováním, hlavně aby se už vše nějak hnulo. Po našich urgencích jsme se nakonec dověděli, že pan Novák od prodeje bytu odstupuje. Skutečného prodávajícího jsme vlastně nikdy neviděli. Následoval další stres, neboť jsme řešili, zda nám vůbec vrátí složenou jistinu. Rezervační smlouva „zaháčkovává“ kupujícího, prodávajícího neřeší. Po jejím vypršení k určitému datu, nám byla jistina naštěstí vrácena s tím, že jsme z objektivních důvodů obchod nezrealizovali, ačkoliv jsme chtěli.
Nakonec jsme narychlo koupili jiný družstevní byt, také 3+1, který je ve stejném domě. Byt, který je v trochu horším stavu než tamten, a za trochu vyšší cenu. Na nějaké větší úpravy už nezbyl čas. Můj doktor mi sdělil, že dle ultrazvuku mé miminko už tolik neroste, že je potřeba vyvolat dřívější porod. V den porodu manžel předával pronajatý byt, ve kterém jsme původně bydleli.
O pár let později u naší dcery diagnostikovali ADHD a Aspergerův syndrom. Myslím si, že stresy v těhotenství mohly sehrát svou roli. Pan Novák stále bydlí ve stejném bytě, na chalupu se neodstěhoval. Občas ho potkáváme, je to usměvavý pán, zřejmě si nás už ani nepamatuje.
