Článek
Žádné očekávání jsem neměla. Rugby jsem vždy považovala za drsný sport pro drsné chlapy a nikdy mě nijak nelákal. Avšak na plakátku bylo uvedeno, že jsou vítány všechny děti, tak jsme vzala své 3 malé holčičky ve věku 3-8 let a vyrazily jsme.
Akce se pořádala na velkém školním hřišti, na kterém bylo rozmístěno 10 stanovišť, kde se plnily nejrůznější úkoly zahrnující prvky z tohoto sportu. Klasický dětský den, kdy si dítě na startu vyzvedne lísteček a pak za splněné úkoly postupně sbírá razítka. U každého stanoviště byl trenér. Ten však razítka nedával jen tak zadarmo. Vždy až po splnění úkolu. Někdy to trvalo delší dobu, ale o to větší radost pak moje holky měly, když to zvládly.
U jednoho stanoviště, kde se trénovaly výkopy míčů, jsem zaslechla rozhovor jednoho trenéra s jedním tatínkem. „Proč fotbal?“ Ptal se trenér. Tatínek marně hledal slova, a tak trenér pokračoval: „Rugby je přeci lepší sport pro budování charakteru. Jsme založeni spíše rodinně, takže pořádáme třeba i víkendy pod stanem s rodiči. Máme tu přátelskou atmosféru. Děti se učí vzájemně si pomáhat a zároveň to, že musí poslouchat trenéra a dodržovat pravidla. Do určitého věku se vůbec nezapisuje skóre. Jde tu o něco jiného než třeba v tom fotbale nebo hokeji.“ Mluvil o tom s takovým zápalem, že mě to opravdu zaujalo.
Pravdou je, že mnoho rodičů již od mala směřuje své děti k výkonnostním sportům. A když už vynaloží tolik energie a financí za nějakou volnočasovou aktivitu, tak chtějí vidět výsledky. Ideálním cílem by bylo, kdyby se z jejich robátka stal profesionální sportovec vydělávající velké peníze. Jenže každý nemůže mít doma malého Jágra.
Všichni slaví, když se našim hokejistům zadaří a vyhrají nějakou tu medaili. Všichni jsou pak hrdí na to, že jsou Češi. Všude jsou bujaré oslavy, protože se partě profesionálních sportovcům zadařilo. Na tuto radost z vítězství se nabaluje mnoho lidí, kteří na tom vydělávají. Ať už to jsou provozovatelé restaurací, hotelů nebo sázkové kanceláře. Profesionální sport je hlavně o penězích. Těží se z toho, že lidé fandí, lidé si přejí úspěch svého vybraného týmu. To, jaký mají oni sportovci charakter, nikoho moc nezajímá. Hlavní jsou jejich výsledky. Jsme výkonnostně nastavená společnost.
Někteří rodiče pak přenášejí své ambice na své děti. Vybírají volnočasové aktivity tak, aby se samozřejmě něco naučily, rozvinuly svůj talent. Dle mého názoru by si malé děti měly nejdříve projít nějakým všeobecným pohybovým rozvojem. Samy by si měly najít, co je baví a co jim jde. Když se rozhodnou pro sport, mělo by to být kvůli radosti z pohybu a ne proto, že je do toho ve 4 letech natlačil rodič. Někdy může být člověk překvapený, k čemu si to dítko najde svou cestu. Třeba i k takovému rugby, což je vlastně, ač se to na první pohled nezdá, gentlemanský sport, ve kterém nejde o velké peníze.
Z této akce jsem byla příjemně překvapená. Mé holky to opravdu bavilo a lidé na stanovištích byli příjemní. Možná bych i o rugby pro své děti uvažovala. Ne kvůli tomu sportu samotnému, spíše kvůli typu lidí, kteří jsou na tento sport navázáni, a protože se tam mé děti cítily dobře.
