Článek
Repertoár této dámy byl opravdu široký. Její herecký život byl naplněný rolemi královen, princezen a vévodkyní na straně jedné, na straně druhé selskými dívkami a služkami. Dokázala zahrát intelektuálky i hloupé báby, poběhlice i čisté panny. Zaujala nejen na jevišti, ale také před filmovými a televizními kamerami.
Vynikala také před rozhlasovým mikrofonem, uplatnila se i v dabingu. Kolegové si ji pamatují jako dobrosrdečnou a vlídnou ženu, která uměla být na sebe velmi tvrdá. Například Jiřina Švorcová ji obdivovala pro její vitalitu a nezdolnost: „Jednou mi řekla: ,Nikdy nesmíš dát najevo, že jsi na kolenou. Šlápnou ti na krk.'“
Antonie svůj život charakterizovala jako plný zatáček. Málem vstoupila do kláštera, pak budovala socialismus. Po druhé světové válce se rozešla s náboženstvím a trvalo dlouho, než se naučila nepokřižovat se, když prošla kolem kostela. Jako jedna z mála dokázala přiznat svoje politické pomýlení v 50. letech a omluvit se své kolegyni Jiřině Štěpničkové, kterou spolu s kolegy z vinohradského divadla poslali do vězení. Tehdy se totiž Štěpničková pokusila se svým malým synem Jiřím emigrovat a bohužel pro ni byla chycena. A jelikož doba byla taková, že překročení hranic bylo považováno za trestný čin, byla postavena před soud, kde jí hrozil trest smrti.
Říká se, že někteří kolegové z jejího divadla podepsali petici, ve které pro ni žádali nejvyšší trest. Nicméně podle Jiřiny Švorcové šlo o pomluvu, protože prý pouze odsoudili to, že emigrovala. Vyjádření vinohradského souboru Štěpničkové rozhodně nepomohlo, byla odsouzena na 15 let. Když po deseti letech opustila Štěpničková vězení, byla Antonie jedna z mála, kdo jí nabídl pomoc.
Jiřina Štěpničková, 1941
Hegerlíková dokázala uznat svou chybu. Brzy přišla na to, že každá tragická situace je na hranici srandy. Naučila se brát život s nadhledem. Dle svých slov měla štěstí, že se narodila do báječné rodiny, která si přála mít děti, tudíž se jim rodiče věnovali. Tatínek byl Němec, maminka Češka, nicméně se roku 1923 narodila v Bratislavě.
Maminka se narodila jako čtrnácté dítě sedláka a hostinského a vzdělávala se v klášteře. Když za první světové války pracovala jako komorná, seznámila se s mladým mužem, který jí nosil vzkazy od jednoho generála. Přeskočila mezi nimi jiskra, za nedlouho se konal válečný sňatek. Po vzniku samostatné republiky zůstal její muž v armádě s hodností štábního rotmistra.
Na nějaký čas se usadili na Slovensku, kde bydleli v zásobovacím skladu pro kasárna v Žilině. Tatínek oblíbené herečky totiž pracoval jako vojenský pekař. Dle hereččina vyprávění to byl úžasný člověk. Společně se sestrou Annou a maminkou s ním podnikali výlety do přírody, kde spávali pod širým nebem a nechávali si od něj vyprávět o hvězdách a o Měsíci. Roku 1933 ale zemřel na rozedmu plic.
Ještě než tatínek zemřel, nalinkoval svým dcerám budoucnost. Bystrá Anna se měla stát lékařkou, Antonie zase profesorkou zeměpisu a tělesné výchovy. Maminka se proto po odtržení Slovenska roku 1939 s dcerami přestěhovala do Čech, kde mohla děvčata studovat. Vedle studia na gymnáziu se Antonie věnovala také tanci. Byla pohybově nadaná, studovala tedy výrazový tanec u ruské primabaleríny Jelizavety Nikolské, která si všimla jejího talentu a doporučila jí studium na konzervatoři. A tak to zkusila a vyšlo to. Zprvu ji sice přijali jenom na zkoušku, na půl roku, nicméně nakonec prokázala výrazné hlasové dispozice, tudíž na škole zůstala.
Tvrdě na sobě pracovala, už během studií hostovala v Národním divadle v Praze. „Já jsem se dostala k divadlu náhodou. Celý život jsem měla pochybnosti. Proto jsem celý život musela hodně dřít, abych všem dokázala, že jsem tam právem,“ prohlásila, když po letech přebírala cenu Thálie za celoživotní činoherní mistrovství.
Antonie Hegerlíková, 1951
Po ukončení školy v letech 1943 – 1945 postupně vystupovala v Divadle Vlasty Buriana, v Divadle ve Smetanově muzeu a v Intimním divadle. V roce 1946 nastoupila do vinohradského divadla, kde hrála neuvěřitelných 58 let. Už ve svých čtyřiadvaceti letech hrála roli lady Macbeth, což se v takto nízkém věku jiné herečce nepodařilo. Na prknech vinohradského divadla vytvořila zhruba dvě stě rolí, většinou velkých postav energických a panovačných žen.
Současně vyučovala na DAMU a později na Vyšší odborné školy herecké. Objevila se také v několika filmech, vidět jsme ji mohli i v seriálech. Srdce diváků si získala svou rolí starostlivé maminky v historickém seriálu F.L. Věk, kde hrála po boku Radoslava Brzobohatého.
Radoslav Brzobohatý
Vedle své herecké kariéry nezapomínala na svůj osobní život. Její první osudovou láskou byl o 3 roky starší režisér, teoretik a výtvarník Antonín Dvořák, za nějž se provdala v roce 1946. Z jejich lásky vzešla dcera Antonie, což se stalo kamenem úrazu. „Manžel děti nechtěl, já po nich naopak moc toužila. Řekl mi to dávno před svatbou. Nelhal. ,Kdyby se rodily alespoň sedmileté, pak by jich měl třeba i deset.' Jenže já mu nevěřila… Až po dceřině narození jsem zjistila, že nemluvil do větru,“ prozradila po letech.
Její muž špatně snášel pláč malého kojence, před kterým prchal z domova a dlouho se nevracel. A jelikož Antonie odmítala dát svou dceru do péče babičky, jak jí o to manžel žádal, jejich manželství se po pouhých osmnácti měsících rozpadlo. Jak šel čas, a dcera rostla, pozměnil se exmanželův postoj. Dcera ve svém otci našla kamaráda, se kterým pak jezdívala na dovolené.
Po čase se dokázala opět zamilovat. Srdce se jí rozbušilo díky herci a divadelnímu režisérovi Otmaru Krejčovi, zakladateli slavného Divadla za branou. Mělo to ale zádrhel. Otmar byl ženatý s herečkou Marií Tomášovou, se kterou měl syna Otmara. A jelikož rozhodně nechtěl odejít od své rodiny, jejich vztah nakonec skončil.
Na lásku Antonie nezanevřela, i když ta první láska je přeci jen jedna. Podruhé se provdala za herce kladenského divadla Karla Fridricha, s nímž se znala od mládí. Navíc byl manželem její nejlepší kamarádky ze studií, herečky Marie Mottlové, kterou jistě znáte jako babi Homolkovou ze slavné trilogie. „Když se s Karlem brali, byla jsem jí za svědka. A když jsem slavila sedmdesátku, Karel, tehdy už léta vdovec, mi přišel přát. Slovo dalo slovo a za tři měsíce jsme měli svatbu. Prožili jsme spolu nádherných devět let,“ vzpomínala.
Svého druhého muže, který zemřel v roce 2001, přežila o 11 let. Ke konci života trpěla těžkou cukrovkou, kvůli níž prodělala několik amputací. Skončila na invalidním vozíku, nakonec ji ale zradilo srdce. Do poslední chvíle o ni pečovala dcera Antonie, která si ji vzala k sobě domů. Zemřela 11. prosince 2012, několik dní po devětaosmdesátých narozeninách. Odpočívá na Ďáblickém hřbitově po boku svého druhého manžela a jeho první manželky Marie Motlové.
Zdroje:
1) Antonie Hegerliková: Unikátní vzpomínky legendární herečky z nevydané biografie
2) GRACLÍK, Miroslav a NEKVAPIL, Václav. Jiřina Švorcová osobně. V Praze: XYZ, 2010. ISBN 9788073884048.
