Článek
Tato šarmantní dáma se nezastaví. Řídí se tím, co jí kdysi sdělil devadesátiletý Tomáš Baťa mladší. Tedy že nejlepším receptem proti stárnutí je práce. Toho se drží a doufá, že zmizí uprostřed práce, stejně jako její muž Milan Lasica. Ten se musel smířit s tím, že nemá ženu, která by seděla doma a starala se hlavně o rodinný krb. Neboť Magda Vašáryová je emancipovaná žena, která má své ambice, vždy se zajímala o politiku a k herectví se dostala vlastně náhodou.
První žena, která neúspěšně kandidovala na úřad prezidentky Slovenské republiky, se narodila v Banské Štiavnici v učitelské rodině. Otec byl středoškolský učitel literatury a gramatiky, matka pocházející z Německa učila němčinu. S dědečkem, který po úrazu neměl od šesti let nohu, musela mluvit maďarsky. Jeho rodové kořeny sahaly do starého maďarského šlechtického rodu.
Neexistovalo, aby se u nich někdo nudil. „V naší rodině se pořád pracovalo, nikdo nemohl říct, že je unavený. To mi zůstalo dodnes, nemám v sobě takové to středoevropské kňučení. Doma musel panovat pořádek, vždy jsme měli čistý stůl, vše bylo vyšůrované,“ vzpomínala Magda na své dětství. Se sestrou, herečkou Emílií Vašáryovou, měly přísnou výchovu. Obzvláště jejich tatínek byl velmi striktní. „Umět slušně pozdravit, představit se, sedět spořádaně u stolu s rukama u sebe – a to i se slovníky v podpaží, abych se to správně naučila, na to všechno dbal. Jediné, v čem nám dával absolutní svobodu, byla četba knih. Naučila jsem se číst v pěti letech a z několika knihoven, které jsme měli doma, jsem si mohla vytáhnout cokoliv.“
Emília Vášáryová
Základní školu absolvovala ve Štiavnici, pak se ale jejich tatínek rozhodl, že se přestěhují do Bratislavy, kde Magda vystudovala matematicko-fyzikální gymnázium. Jak se říká, měla buňky pro matematiku. Zvažovala, že ji bude studovat i na vysoké škole. To už měla za sebou první filmové zkušenosti.
Poprvé se před kamerou objevila už v patnácti letech. Do světa filmu ji dostal režisér Štefan Uher, který ji nafotil a své kolegy na ni upozornil. Okatou štíhlou blondýnku si pak vybral jeho kolega režisér Vladislav Pavlovič do svého filmu Senzi mama. Nedlouho po premiéře tohoto snímku zaujala režiséra Františka Vláčila, který hledal zajímavý typ dívky pro roli Markéty Lazarové. Do filmu z raně středověké doby byla bezprostřední temperamentní dívka s naivním dětským výrazem ideální. Drama plné násilnických scén vznikalo bezmála dva roky. Na drsné natáčení vzpomínal představitel Adama Jednoručky Ivan Palúch: „Se mnou tam měla taky pěknou scénu, když přepadneme Lazara, tak jí pak popadnu za vlasy a táhnu ji za sebou po zemi. Několikrát se vše opakovalo. Často se točilo v mrazech, na sobě jsme měli jen pár hadrů. A fyzicky to bylo nesmírně náročné, i s ohledem na to Vláčil vybíral herce. Trval na tom, aby všechno bylo opravdové, nepřipustil jeden falešný pohled.“
A právě v době, kdy Magda natáčela, řešila, na jakou vysokou školu si podá přihlášku. Studium matematiky jí tatínek rozmluvil s tím, že je blondýnka a k ještě tomu hraje ve filmu. Nasměřoval ji na sociologii, kde byla také matematika. Začala tedy studovat na Filozofické fakultě Univerzity Komenského a plánovala si, že bude asistentkou profesora statistiky. Během studií se jí povedlo skloubit školu s filmováním, zahrála si například princeznu Mahulenu ve filmové adaptaci pohádky Radúz a Mahulena. Prakticky celá 70. léta se jí nesla v duchu romantických postav, ona sama se však za romantického člověka nepokládá.
Po vysokoškolském studiu začala hrát v Divadle Na korze, kde se seznámila se svým budoucím manželem Dušanem Jamrichem. Po zrušení divadla přešla na Novou scénu. Posléze se stala členkou Slovenského národního divadla. Vedle toho se věnovala filmování. Nejznámější rolí byla ikonická paní správcová Maryška v Menzelově hrabalovské komedii Postřižiny. Film se natáčel v době, kdy se provdala za svého druhého muže Milana Lasicu, kterého znala už od dětství.
Milan Lasica
„Dá se říci, že se Magda pro tu roli narodila. Už to nebyla ta průzračná víla, Ofélie, Markéta, křehká princezna z televizních pohádek, ale zralá ženská z masa a kostí. Kultivovaná a poživačná, noblesní i smyslná“ vyjádřil se k Magdě režisér Jiří Menzel. Magda měla s postavou Maryšky mnoho společného. „Ona se vlastně baví celý čas. Ona si vlastně hraje a manipuluje s těmi lidmi a strašně se tím baví, a toto je mi vlastní. Já se vlastně usmívám a bavím se a ty lidi netuší, jak s nimi manipuluji,“ komentovala svou roli s úsměvem v pořadu Na plovárně.
V době, kdy točila Postřižiny, se za oceánem připravovalo natáčení ikonického dramatu Sophiina volba. Snímek natočený podle jednoho z nejstěžejnějších románů 20. století, Sophiiny volby Williama Styrona vynesl hlavní představitelce Meryl Streep Oscara. Chybělo málo a ve slavné roli polské ženy, která se v nacistickém lágru musela rozhodnout pro jedno ze svých dvou dětí, se mohla objevit Magda Vašáryová.
Meryl Streep
Tehdy, když se režisér filmu Alan J. Pakula rozhodoval o obsazení titulní role Sophie, doporučil mu jeho kamarád režisér Miloš Forman právě Vašáryovou. „Bylo to začátkem osmdesátých let, já jsem zrovna točila Postřižiny a pan režisér Pakula přijel a strávil s námi dva dny, hrozně jsme se bavili. Byla to už moje čtvrtá možnost na zahraniční roli, ale nikdy jsem se nedostala ven, takže jsem to nebrala vážně. Ale pak se za mě najednou zaručilo filmové studio Koliba a já odjela na tři týdny do Ameriky.“
Ve studiu Paramount v New Yorku byli všichni z Magdy nadšení. S přehledem zvládla kamerové zkoušky, autor knihy byl pro ni rozhodnut. Poslal jí dokonce německou verzi knihy, protože v té době uměla lépe německy než anglicky. „Pak jsme seděli s panem režisérem a Milošem Formanem a Miloš mu říká: Máš dvě možnosti. Buď budeš mít Oscara a bude v tom hrát Magda. Nebo to zahraje Meryl Streep, Styron se bude vztekat, Oscara dostane ona a ty nic. Na Meryl Streep vsadili producenti, kteří rozhodují. A já jsem navíc nebyla ochotná dělat některé věci, které po mně chtěli,“ vzpomínala Magda.
Díky vlivu ze zákulisí filmu byla nakonec obsazena Meryl Streep, která byla ochotná pro tuto roli udělat mnohé. Zhubla, nechala si ostříhat vlasy a naučila se polsky a německy. Ikonická Sophie jí vynesla již druhého Oscara a předznamenala skvělou kariéru. Vysloužila si už 17 nominací na Oscara, z toho 3 získala. Bývá proto označována za královnu Hollywoodu.
Magda tak přišla o skvělou příležitost udělat světovou kariéru. Jak ale po letech řekla, měla jiné priority. Kdyby roli získala, možná by dnes neměla 2 dcery a připravila by se o bohaté zkušenosti z diplomacie a politiky, které nasbírala po roce 1990, kdy jí Václav Havel nabídl pozici velvyslankyně ČSFR v Rakousku.
A byly to cenné zkušenosti. Jak popsala ve své knize Než zmizím, ve Vídni velmi rychle pochopila, jak se dá v demokratickém státě zmanipulovat veřejnost. Že vedle demokracie je nutné mít silný právní stát a silnou občanskou společnost, kterou nejde jen tak zmanipulovat.
Tehdy se velmi řešila jaderná energetika. Zajela si proto do Jaslovských Bohunic, aby o daném tématu vstřebala co nejvíce informací. Následně dle svých slov ničila rakouské politiky svými znalostmi. „Politici téma jaderných elektráren zneužili, aby se dostali k moci. Jádrem k smrti vystrašili veřejnost, která pak šla za těmi, kteří byli proti němu. Dneska ten, kdo nemá atomové elektrárny, sténá. Tady vidíte, že to nemělo žádnou logiku, racionální přístup. Byla to hra s emocemi lidí. Nejdřív je vyděsíte, pak s nimi manipulujete,“ uvedla koncem minulého roku. A právě ve hře s emocemi a následné manipulaci vidí velké riziko.
I v důchodovém věku se zajímá o společenské dění, dodělala si dokonce doktorát ze sociologie na Univerzitě Karlově v Praze. Vedle toho stíhá i svou babičkovskou úlohu a píše knihy. Nudu zřejmě tak nikdy nepozná.
Zdroje:
1) ROHÁL, Robert. Hvězdy odvedle: a jejich stopy nejen v českém filmu. Praha: Grada, 2014. ISBN 9788024752907.
