Článek
Příběh zemitého herce s komediálním talentem působí jako scéna vystřižená z nějakého :hollywoodského filmu. To, že se dítě ulice dostalo do světla reflektorů a vypracovalo se na hvězdu světové úrovně, zní fantasticky. Jeho herectví vychází ze zkušeností a zážitků, které mu život nadělil. A že jich bylo požehnaně. „Přátelé říkají mému pracovnímu tempu pracovní nenažranost, ale to je věc životního stylu, určité marnotratnosti, potřeby hazardovat se sebou samým. Líbí se mi, když dávám do herectví všechno, div že nepotím krev. Nenávidím pouze jediné – nudu,“ prohlásil před několika lety.
Vytvořil desítky různorodých postav, a to nejen ve filmech, ale také na jevišti. Světovou popularitu mu však přinesly zejména filmové role ve snímcích, jako například: Danton, Zelená karta, Táta nebo milenec?, 1492: Dobytí ráje, či Asterix a Obelix. Dočkal se celé řady prestižních ocenění, několikrát byl nominován na Césara. Za roli ve filmu Zelená karta byl oceněn Zlatým glóbem, za roli ve filmu Cyrano z Bergeracu byl nominován na Oscara. Dále získal cenu Gérarda Philipa a také Evropskou filmovou cenu.
Jeho úspěchy mu přinesly nemalé jmění. „V době, kdy jsem spotřeboval hodně peněz, jsem si řekl o tak vysoký honorář, že jsem se skoro lekl, když mi ty prachy dali,“ prozradil. Nicméně jeho nároky nebývaly vždy vysoké. Jak uvedl, dokázal zahrát klidně i za bednu vína. To, o kolik si řekl, se odvíjelo od kvality role a osobnosti režiséra.
Gérard si umí labužnicky vychutnávat život, vždy tomu ale tak nebylo. Narodil se do velmi chudých poměrů, jako třetí ze šesti dětí. Jeho otec se živil jako klempíř a uměl se sotva podepsat. Gérard, který měl s rodiči komplikovaný vztah, věděl, že tak, jak žije jeho rodina, žít nechce. Ve svých dvanácti letech proto utekl z domova a toulal se po Francii. K jeho rozhodnutí odejít z domova výrazně přispěl jeho vztah s matkou, které ve své knize napsal: „Přestalo tě bavit, že se tě pořád držím za sukně. Vysvětlila jsi mi, že kdybys neměla třetí dítě, byla bys už dávno a navždycky pryč. To třetí dítě, to jsem byl já. Když jsem vypadl z domova, odnášel jsem si v nohách i v srdci tvoje odchody. Odešel jsem místo tebe…“
Jeho rozhodnutí toulat se životem se ukázalo jako správné. Osudovým se pro něj stalo setkání s jedním jeho přítelem, který studoval herectví a přesvědčil jej, aby to také zkusil. Jeho kroky nakonec směřovaly do Paříže, kde navštěvoval herecké kurzy, vedle toho se živil vším, čím se dalo. Už jako třináctiletý žil se dvěma prostitutkami. Ty jej podporovaly v jeho cestě za snem stát se hercem.
Před kamerou se objevil poprvé ve svých sedmnácti letech. Následovalo několik televizních snímků, než přišel kontroverzní film Buzíci, který jej proslavil. Ke své roli chuligána, který je pro každou špatnost uvedl, že jeho role v tomto snímku působí téměř autobiograficky s tím rozdílem, že on nikdy nic neukradl. Krom popularity mu snímek přinesl i důvěrné přátelství s jeho kolegou Patrickem Dewaerem, který se ve svých 35 letech zastřelil poté, co se jeho manželka zamilovala do jeho přítele Colucheho.
Patrick Dewaere
Gérardovou první velkou životní láskou byla o osm let starší studentka psychologie Elisabeth. Po tříleté známosti se vzali, narodili se jim dvě děti – syn Guillaume a dcera Julie. Obě děti se vydaly ve šlépějích svého slavného otce. Guillaume, který vystudoval hru na klavír na konzervatoři proslul řadou skandálů, kvůli nimž byl se svým otcem na kordy. Slavnému herci vadily synovy skandály týkající se drog, ozbrojeného napadení a dopravních deliktů. Bouřlivý životní styl si u jeho syna časem vybral svou daň. V roce 1995 měl nehodu na motorce. Musel podstoupit operaci, která s sebou ale přinesla komplikace. Dostal infekci, která způsobila, že mu po několika dalších neúspěšných operacích musela být amputována noha nad kolenem. O pět let později, ve svých sedmatřiceti letech zemřel na akutní zápal plic.
Guillaume Depardieu
Bouřlivý život vedl i Gérard. Ačkoliv měl velmi tolerantní manželku, jejich manželství nevydrželo. Rozpadlo se po 26 letech poté, co se herci narodila jeho nemanželská dcera Roxane, kterou má se senegalskou modelkou a herečkou Karine Sylla. Sám však herec dlouho nezůstal. Začal si s dlouholetou kamarádkou Carole Bouquet, která v roce 1989 hrála jeho krásnou ženu ve filmu Příliš hezká pro tebe. Byla to ona, kdo jej přiměl, aby začal prodávat značkové víno a investoval na Kubě do nafty a do výroby doutníků. Vzali se, ale ani toto manželství nevydrželo. Rozvedli se po sedmi letech v roce 2005. Znovu se již neoženil, nicméně samotou netrpí. Po jeho boku se střídá jedna krásná žena za druhou.
Láska k ženám mu způsobila nejedny problémy. V minulosti byl herec veřejně nařčen více než dvacítkou žen ze sexuálního napadení. Depardieu vinu odmítal. Zlom nastal, když jej obvinily dvě ženy z filmového průmyslu ve věku 54 a 34 let z osahávání během natáčení filmu Les Volets verts v roce 2021. Slavný herec odmítl, že by ženy sexuálně napadl, připustil však, že se choval nevhodně. „Nechápu, proč bych šel a osahával ženu, když je horko a je pátek,“ hájil se. Nicméně marně. Loni soud rozhodl, že Gérard Depardieu je vinen ze sexuálního napadení a odsoudil jej k 18 měsícům vězení s podmíněným odkladem na tři roky. Zároveň byl herec zapsán do registru sexuálních delikventů. Obě ženy také musí odškodnit částkami v řádu tisíců eur. Případ byl velmi sledován, veřejnost jeho chování velmi pobouřilo. Herce se však zastávali někteří kolegové, jako herečka a režisérka Fanny Ardantová či Brigitte Bardotová. Podporu mu vyjádřil i francouzský prezident Emmanuel Macron. Gérarda nazval „obrovským hercem“, na kterého „je Francie hrdá“.
Depardieu se však už Francouzem necítí být. „Ne, jsem světoobčan. Francie se stala Disneylandem pro cizince, obývají ji idioti, kteří vyrábí vína a páchnoucí sýr pro turisty. Už tam neexistuje žádná svoboda, lidé jsou manipulováni,“ prohlásil v roce 2016.
Herec šokoval veřejnost v roce 2013, kdy se stal oficiálně Rusem, aby ve Francii nemusel platit obrovské daně. Aby se vyhnul 75% dani, odstěhoval se do Belgie, kde koupil dům v obci Néchin těsně u hranic s Francií. Pokud by měl trvalé bydliště v Belgii, platil by „pouze“ 50% daně. Herec si zřejmě brzy spočítal, že daleko výhodnější bude, když bude občanem Ruska, kde by platil na dani jen 13%. A tak požádal Vladimira Putina o občanství. Ten mu s radostí vyhověl. „Obdivuji vaši zemi, Rusko, její lidi, její dějiny, její spisovatele. Rád v něm dělám filmy, kde rád natáčím s vašimi herci, jako je Vladimir Maškov. Obdivuji vaši kulturu a inteligenci,“ reagoval Depardieu.
Vladimir Putin
Herec se stal ruským občanem, přislíbil, že se naučí rusky, do Ruska se nicméně neodstěhoval. Trvalé bydliště v Ruska má, zdá se, jen formálně. Po pěti letech si Rusové začali stěžovat, že herec neplatí daně ani v Rusku. V roce 2018 se ocitl na seznamu dlužníků. Bylo zahájeno exekuční řízení pro nezaplacení daní a poplatků a byla mu uložena pokuta. Nicméně po pár dnech bylo řízení uzavřeno, neboť dlužník nevlastní žádný majetek na území Ruska, který by mohl být zabaven.
Herec trvale bydlí mimo Rusko. Jeho obdivný postoj k Putinovi utržil ránu díky válce na Ukrajině. Vojenskou agresi označil za „nepřijatelný a šílený exces“, za který obyčejní obyvatelé Ruska nenesou žádnou odpovědnost. Rovněž prohlásil, že celý výtěžek ze svých tří nadcházejících koncertů věnuje na pomoc Ukrajině. I tak v očích veřejnosti slavný herec klesl. Ozývají se hlasy, že Depardieu jako herec i jako resetovatelná osobnost bohužel zemřel. Zanechal však po sobě impozantní dílo.
Zdroje:
ROHÁL, Robert. Dvojí život slavných mužů. Praha: Petrklíč, 2004. ISBN 8072290932.
