Článek
Komedie Tomáše Vorla bodují u všech generací. Jeho film Kouř z počátku 90. let patří k nejlepším českým snímkům. Dnes už kultovní „Muzikál totalitního věku“ o mladém inženýrovi Mirkovi, který přichází na své první působiště, je plný bizarních scén, které vzbuzují úsměv. Legendární se stala zejména postava DJ Arnoštka. Herci divadla Sklep se do svých rolí ponořili naplno, vznikl tak geniální úlet, který ovšem v době svého natočení moc úspěch neslavil. „Tenkrát to byl film, který proběhl, kritika na něj moc nereagovala a diváci na něj nechodili vůbec. Podlehl jsem panice a depresi, napsal jsem asi pět scénářů na celovečerní film a žádný producent je nechtěl. Říkal jsem si, že buďto skončím, nebo si založím producentskou firmu,“ popsal Vorel okolnosti, které ho přiměly stát se producentem.
Tomáš Vorel
Tomáše Vorla má většina lidí spojeno zejména s divácky úspěšnými komediemi jako je Cesta z města, Skřítek, Gympl, Vejška nebo Džob. Jeho jméno se však také pojí s divadlem Sklep a souborem Mimóza, u jejichž vzniku v 80. letech stál. Tehdy se z introvertního chlapce se sebevražednými sklony stal divadelní exhibicionista, který střídá holky a hýří originálními nápady.
Dříve se utápěl ve svých depresích, se kterými se potýkal už od mala. Neexistuje fotka z dětství, na které by se usmíval. Nerad si hrál s jinými dětmi, měl strach z lidí. „Myslím, že v dnešní době, v dnešním světě mají všichni deprese, že to není nic zvláštního. Někdo ji má větší, někdo menší. Já měl deprese už, co jsem se narodil. Tatínek, ten na nás kašlal. Ten se staral o své. Hrál tenis, sbíral loutky a nějak jsem ho moc neviděl. Kdežto maminka, ta všechno prožívala,“ uvedl v pořadu 13. komnata.
Jak uvedla jeho maminka, která pracovala jako lékařka, sklony k depresím se u nich dědí. I ona prožívala depresivní stavy, nicméně ne v takové míře jako její syn Tomáš. To, že má její syn opravdu problém, si uvědomila poté, co přehnaně reagoval na svou první nešťastnou lásku. Tenkrát se rozhodl k demonstrativní sebevraždě vyhladověním. Po třech týdnech hladovění, kdy už nemohl ani chodit, mu maminka zavolala záchranku. Tomáš skončil na umělé výživě v Thomayerově nemocnici. Následně ho maminka poslala za psychiatrem, který Tomášovi diagnostikoval endogenní deprese. Po medikaci se jeho stav na čas zlepšil, už neměl až takové sebevražedné stavy.
Po gymnáziu začal studovat na pražské Stavební fakultě ČVUT, kde se skamarádil s Davidem Vávrou. Během jejich alkoholických večerů se začaly rodit nápady na různá představení. Tomáš se začal měnit v umělce, který ztrácí zábrany a pro kterého je hraní formou terapie. Společně s dalšími kamarády založili divadlo Sklep, kde za pomoci černého humoru utíkali před realitou komunistického režimu.
David Vávra
Odštěpením z kmene divadla Sklep vznikla pantomimická skupina Mimósa. Jádro avantgardního souboru tvořili zejména studenti a kamarádi Tomáše Vorla a Davida Vávry, v roce 1984 přišel do souboru také budoucí populární herec Martin Dejdar, tehdy ještě student prvního ročníku DAMU. Stalo se tak díky Evě Holubové, která ho seznámila s Vorlem a Marhoulem. „Musím říct, že jsem té jejich divadelní poetice a životní filozofii ze začátku vůbec nerozuměl. Etudy, které jsme zkoušeli, jsem nechápal a tak jsem se je sice naučil, ale nevěděl jsem, proč jsou tam ty pointy a proč je tam ta která scéna,“ vzpomínal Dejdar na své účinkování v Mimóze. „Dva tři měsíce jsem tedy vůbec nevěděl, v čem to vlastně hraju, ale hrozně se mi to líbilo. Hlavně taky proto, že to mělo velký úspěch a chodilo na nás hodně lidí. A postupně, jak jsem s těma lidma byl a pracoval, tak jsem se do toho dostával a začínal tomu rozumět,“ dodal.
Martin Dejdar
Spolupráce s Dejdarem trvala 5 let. Byla to doba, kdy Branické divadlo, kde hráli, bylo natřískané k prasknutí. Nic ale netrvá věčně, Dejdar se nakonec tuto scénu rozhodl opustit. „S Mimózou jsem po škole skončil a bohužel ten konec byl hodně rozporný a pro mě nepříjemný. Začal jsem se s nimi rozcházet v době, kdy jsem začal zkoušet v Ypsilonce a pro ně tohle divadlo už bylo příliš oficiální a začaly strašný rozpory. Vyčítali mi, že jsem příliš komerční. Vrchol byl, když jsem začal sem tam dělat v televizi. To už jsem byl pro ně úplný odrodilec. Nejhůř to nesl Tomáš Vorel, kterého jsem si nejvíc vážil a představoval pro mě záruku všeho,“ uvedl Dejdar v roce 1993. Rozhodnutí odejít z Mimózy padlo, když Dejdar dostal podmínku, že musí dělat jenom v Mimóze. Jelikož mu ale Ypsilonka přinášela jistý měsíční příjem, nechtěl na to přistoupit. Vznikl mezi nimi spor, který se začal vyhrocovat. Jednou si to prý pokusil Dejdar v klidu s Vorlem vyříkat, ale nedopadlo to. Jediný, kdo mu to neměl za zlé, byl prý Václav Marhoul. Dva roky po odchodu Dejdara se Mimóza rozpadla.
Tomáš Vorel měl zkrátka svou představu. V té době už místo vysoké stavební studoval režii na FAMU. Natočil řadu úspěšných studentských filmů, debutoval povídkovým filmem Pražská 5. Jako druhý vznikl Kouř, který velké úspěchy neslavil. Rozhodl se proto stát producentem a v roce 1995 založil svou firmu. Začal natáčet a produkovat Kamenný most, kvůli kterému se zadlužil. Jeho rodiče kvůli tomu zastavili svůj dům. Film o umělcích z Karlova mostu, kteří řeší své deprese diváci ani kritika nepřijali. Snímek se nelíbil ani jeho kamarádům z divadla Sklep. Do toho řešil rozvod s manželkou Pavlou, se kterou má syna Tomáše.
Vorel opět upadl do depresí. Utekl z Prahy do milovaného okolí historického městečka Rabštejn nad Střelou a utápěl se v myšlenkách na sebevraždu. Už si i vyhlédl vrbu, na které se chtěl oběsit. Černé myšlenky se mu ale nakonec podařilo zahnat. Útěk před civilizací do lesů, kde si vaří na ohni, koupe se v řece a je daleko od lidí, mu pomohl srovnat si myšlenky.
Splatil dluhy, natočil úspěšný film Cesta z města. Našel si nový vztah. Doufal, že láska s Bárou Nimcovou vydrží hodně dlouho. Jenže po třech letech se s ním partnerka rozešla a následoval další pád na dno. Z rozchodu se vzpamatovával dlouho. Pomohla mu nakonec práce. Udělal divácky úspěšné filmy, našel si novou přítelkyni, naučil se žít se svou depresí. Čím je starší, tím to má v hlavě více srovnané. Zakotvil v přírodě, kde se snaží porozumět tomu, kdo jsme a co tu děláme.
Zdroje:
3) 13. komnata Tomáše Vorla
6) CZECH, Jan. Dejdar / Martin Dejdar, podle vyprávění zaznamenal a otázky kladl Jan Czech. Praha : Venkow, 1993 .
