Článek
Jsou lidé, kteří když přijdou do místnosti, nelze je přehlédnout. K takovým charismatickým jedincům patřil legendární herec Vlastimil Brodský, který svým ironickým humorem maskoval své vnitřní úzkostné stavy. „On měl dar, že se s lidmi hrozně brzy sblížil. Přišel instalatér Antonín a za dvě hodiny odjížděl nejlepší kamarád Toníček, který měl na něj telefonní číslo, adresu na chalupu a pozvání kdykoliv zase přijet,“ prozradila na herce jeho poslední přítelkyně Táňa Kühnelová v pořadu Příběhy slavných.
Svůj pověstný smysl pro humor mohl naplno projevit ve filmu Světáci, který se opíral hlavně o improvizace. „Scénář dal téma, které jsme respektovali. Zdeněk (pozn. režisér Zdeněk Podskalský) ho sám obohacoval o jeden gag za druhým, ale všechno to ostatní bylo na nás. Já tam žvatlal něco o mimozemských civilizacích, což byla taky víceméně improvizace. (Mne to téma zajímalo. Četl jsem tenkrát všechny ty různé Součky a Dänikeny.),“ vzpomínal ve své knize Brodský.
Navenek byl samý vtípek, nicméně míval stavy, kdy viděl svět černě a měl strach ze svého selhání. Právě strach ho vedl k poctivé přípravě na jeho role. Jeho první žena Bíba Brodská na něj prozradila, že před každou premiérou byl nemocný. Měl takové stavy, že nemohl spát. Tuto citlivost po něm zdědil i jeho syn Marek.
Marek Brodský, syn z prvního manželství Vlastimila Brodského, se i přes svou vrozenou plachost stal také hercem. Stalo se tak díky jednomu kamarádovi, který mu jednoho dne zavolal, že shánějí nějakého kluka do filmu. Poté, co kývl na své účinkování, se ho zmocnil pocit, že to bude hrozná ostuda. Když onu novinku sdělil mamince, zasmála se se slovy, že by si to měl jít vyzkoušet a když to bude ostuda, tak ne jeho, ale toho režiséra, který jej obsadil.
Jeho první hereckou zkušeností byla role ve filmu Dneska přišel nový kluk z roku 1981. Bylo mu 22 a rozhodně nečekal, že by se vydal na hereckou dráhu. Vystudoval SUPŠ, na FAMU krátce studoval animovanou tvorbu. Mladý výtvarník rozhodně nestál o to být středem pozornosti.
Postupně se před kamerou otrkával, do toho spoluzaložil hudební skupinu Nahoru po schodišti dolů band. V kapele působil jako bubeník a textař. Zpočátku, když vystupovali, býval na pódiu ukryt za plentou. Dodávalo mu to větší sebedůvěru. V kapele působil až do roku 2005.
Do povědomí široké veřejnosti se však dostal díky svému nesmělému herectví, které předvedl v cimrmanovské komedii Rozpuštěný a vypuštěný. Zde si zahrál roli praktikanta Hlaváčka, kterého zaučuje svérázný inspektor Trachta. V jedné scéně se objevil před kamerou také se svým tátou Vlastimilem Brodským. Oba z této zkušenosti moc radost neměli. Marek se před svým otcem styděl, Vlastimil se také necítil ve své kůži. „Herectví je striptýz duše a otvírat před nimi i negativní stránky osobnosti je velmi zahanbující. Mně se divně hraje s lidmi, na kterých mi záleží jinak než jako na partnerech. S Terezkou jsem hrál jenom jednou v pohádce, když byla ještě hodně malá, a byl jsem moc rád, že měla maličkou roli, kde řekla jen jednu větu. Můj syn Marek se mnou zažil také jen jednu scénu, a to ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný. Před kamerou jsme oba ochrnuli. To vlastní psychické obnažení je někdy velkej problém,“ komentoval své pocity Vlastimil Brodský. Obdobně nepříjemné pocity míval i v době, kdy se před kamerou poprvé objevil se svou druhou ženou Janou Brejchovou. Bylo to ve filmu Kdyby tisíc klarinetů. „Pamatuju si, že Svíťa i Janko mi sdělili, že se jim ještě nestalo, aby nás viděli tak blbě hrát. To bylo moc sympatické. Řekli to taktně jenom mně, aby eventuálně nepodrazili Janu, mou tehdejší ženu, psychicky, ale měli recht!“
Nakonec nepříjemné pocity spojené s hereckým striptýzem duše překonali. Brodský si s Brejchovou zahrál v celé řadě filmů, jako např. Ženu ani květinou neuhodíš, Farářův konec, Ďábelské líbánky, či Noc na Karlštejně. Stala se z nich divácky oblíbená herecká dvojice. Manželství se bohužel po osmnácti letech rozpadlo.
Brejchová a Brodský v Berlíně
Marek měl ke své nevlastní matce velmi pozitivní vztah. Když se v jeho patnácti letech vzali, našel v Janě Brejchové svou zastánkyni. Byla mu věkově bližší než jeho táta, měla pochopení pro jeho odrbané kalhoty či delší vlasy. Jejich manželství vnímal ze začátku idylicky. Na pohled nesourodý pár se vzájemně doplňoval. Česká Bardotka drobného téměř o 20 let staršího herce milovala. A nebyla jediná. Vlastimil Bordský, ač typově nebyl žádný milovník, si na nezájem žen nemohl stěžovat. Byl přesvědčen, že v ženách vzbuzuje ochranitelské pudy, že s ním jsou ženy jen z lítosti. Byl si vědom svým nedostatků a byl schopen si sám ze sebe dělat legraci. „Co se podoby týče, mí potomci se naštěstí nepotatili. Důkazem může být okolnost, že syn Marek se už třikrát oženil a Terezka se dosud dvakrát vdala, což jistě svědčí o jejich šarmu a partnerské přitažlivosti. Ani vnoučata Báru a Samuela moje vizáž snad nepříznivě nepoznamenala a jejich budoucnost, doufám, nijak nezkomplikuje,“ napsal ve své knize slavný herec.
Tereza Brodská
Marek si v dětství tátu moc neužil. Vídali se jen o víkendech. Avšak když už s ním trávil čas, stálo to prý za to. Jako dítě se díky jeho profesi mohl dostat do míst, kam se běžné děti nepodívají. „Mě tatínek nikdy nějak nevychovával, to je ta výhoda víkendových tatínků. Občas musel něco domlouvat s mámou. Když jsem šel do puberty a začal jsem zdrhat z domova, tak jsem dokázal být hrdina tak dva dny a přespával jsem u různých kamarádů a kamarádek, ale pak jsem vždycky skončil u táty v těch Střešovicích a on pak s mámou vymýšlel po telefonu nějaké příměří,“ vzpomínal Marek v pořadu Příběhy slavných.
Vlastimil Brodský byl z otcovské role nesvůj. „V kontaktu s miminky mě deprimovala představa, že jim snad svou nešikovností utrhnu ručičku,“ tvrdil. Až když povyrostli, přestal se tolik bát. To, co Brodský se svým synem v jeho dětství zameškal, doháněl pak v jeho dospělosti. „Když jsem se podruhé rozváděl, sbalil jsem si batůžek a šel. Táta byl přes léto na chalupě, tak jsem ho požádal, zda nemůžu být u něj v bytě, než si něco najdu,“ vzpomínal Marek. Náhodou tou dobou umřel tatínkův soused, tudíž se uvolnila garsonka, do které se mohl Marek nastěhovat. Na 8 let se tak otec se synem stali sousedy. Marek na tuto etapu vzpomínal jako na nádherné období, kdy s tátou doháněli, co se dalo. Povídali si, vařili si, koukali spolu na fotbal. Pak jeho tatínek prý potkal možná největší lásku jeho života, Táňu. Dle jeho názoru to byl nádherný vztah od začátku až do konce.
Ke konci života se Brodskému zhoršoval jeho psychický stav. Mluvil sice o své smrti, nicméně to často překryl černým humorem. Například říkával, že ve stáří vysedává u topení, aby se připravil na žár kremační pece. Čím dál tím více se uchyloval na svou chalupu ve Slunečné, kde měl svůj klid. Roku 2002 přišla nečekaná zpráva o jeho smrti. Oblíbený herec ve svých 81 letech ukončil svůj život na své chalupě výstřelem do hlavy. Podle jeho blízkých stál za jeho rozhodnutím strach ze závislosti na pomoci druhých. Měl totiž za sebou již několikátou mrtvici.
Zatímco jeho dcera Tereza Brodská se s formou jeho odchodu nemohla smířit, Marek měl pro jeho čin jisté pochopení. „Mám po tátovi ten skepticismus, pocit, že budoucnost nebude nic moc. Akorát rozdíl je v tom, že já jsem se zatím nezastřelil,“ sdělil po několika letech. V pořadu Příběhy slavných popisoval, že tím, jak jeho táta o smrti často vtipkoval, nikomu nedocvaklo, jak moc je to vážné. „Ale já to stejně považuju za frajeřinu,“ dodal. Rok poté v pořadu 13. komnata sdělil, že je zastáncem estetičtější verze sebevraždy než zastřelení. Spíše by volil umrznutí v horách pod vlivem velkého množství rumu.
Hrob Vlastimila Brodského
Marek se dlouhodobě potýká s psychickými problémy. „Přepadne mě strašná úzkost a naprostá neschopnost cokoli dělat. Okolí může mít pocit, že je ten člověk líný, ale lidi, kteří tu diagnózu měli horší než já, třeba tři týdny nevstali z postele. Prostě to nejde. Nejsem pak schopen dojít ani z postele k malířskému plátnu,“ popsal své stavy v roce 2014. Vyhledal proto odbornou pomoc. S přílišnou citlivostí a sklonem k depresím se pere celý život. Své emoce ventiluje svou výtvarnou tvorbou. Typické jsou pro něj obrazy s tématikou koček a hřbitovů. Snad nastane den, kdy nad svými obavami z budoucnosti vyhraje a zbaví se svých úzkostných stavů.
Zdroje:
1) https://cs.wikipedia.org/wiki/Marek_Brodsk%C3%BD
2) https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/marek-brodsky-diagnoza.A131111_104203_filmvideo_ts
4) pořad 13. komnata Marka Brodského
5) pořad Příběhy slavných – Bróďa
6) BRODSKÝ, Vlastimil. To že jsem já? Praha: Brána, 2002. ISBN 8072431471.
7) BRODSKÁ, Tereza; PODSKALSKÁ, Jana. Moje máma Jana Brejchová. Praha: WWA photo, 2022. ISBN 978-80-242-8105-6.
