Článek
Jiří Zahajský byl představitelem většinou menších rolí. Díky svému vzezření hrával ve filmech hajné či tatínky. Největší popularitu mu zajistila role svérázného inspektora Trachty, s neobvyklými vyšetřovacími metodami a zásadami, kterými zaučuje svého praktikanta Hlaváčka ve Smoljakově detektivní komedii Rozpuštěný a vypuštěný. Obsazení této role se stalo jablkem sváru mezi Ladislavem Smoljakem a Zdeňkem Svěrákem, který očekával, že se této role obdobně jako v divadelní hře Vražda v salónním coupé chopí on sám. Smoljak si ale trval na svém, což se ve výsledku ukázalo jako správné rozhodnutí.
Zahajský se dostal k herectví náhodou. Narodil se roku 1939 jako nejmladší ze šesti dětí do rodiny přístavního dělníka. Vyrůstal v Děčíně, což mělo vliv na jeho zálibu v lezení do výšek. „Vyrůstal jsem totiž v Děčíně, a tam jsou všude skály. Já všecko oblezl, na skalách mě nikdo nedohonil, byl jsem jako kamzík,“ vzpomínal.
Vyučil se soustružníkem, ale při učení hrál u ochotníků. Náhodou ho jednoho dne vyhmátli na ulici ochotníci a přesvědčili jej, aby s nimi hrál v jedné pohádce. Skamarádil se s režisérem Janem Hipiem, který rozpoznal v Zahajském talent a vyjednal mu zkoušky ke studiu u E. F. Buriana. „Já jsem měl jít původně na námořní školu do Polska… Ale zkoušky k Burianovi byly dřív, tak jsem tam nenastoupil.“
Zkoušky s přehledem zvládl. V roce 1957 jeho život nabral nový směr. Nejenže se vydal na dráhu herce, během studia se také seznámil se svým nejlepším kamarádem Jiřím Hrzánem, se kterým několik let hrál v Činoherního klubu. „On se mi po letech přiznal, že mě tenkrát nesnášel. Prý jsem na jeho vkus šíleně suverénní. Od chvíle, kdy jsme si začali tykat, jsme se od sebe už nehnuli. Bydleli jsme společně, spali jsme pod stejným kožichem, zažívali společný flámy. Až jsme se sobě navzájem začali podobat. Lidi si nás dokonce občas pletli. Byli jsme pořád spolu a vždycky byla sranda. Naše cesty se zkřížily až do doby, kdy Jirka odešel do Pardubic. Ale i potom, kdykoli jsme se spolu setkali, jsme okamžitě navázali tam, kde jsme skončili. Byli jsme jak dva psi. On byl ten foxteriér –občas někde něco vyprovokoval – a já jsem to, jako boxer, musel tlumit,“ vzpomínal.
Jiří Hrzán
Společně se vrhali do riskantních lezeckých kousků, což se později Hrzánovi stalo osudným. Když ve svých 41 letech lezl po stěně domu za svou přítelkyní, zřítil se z pátého patra a posléze v nemocnici zemřel. Dodnes nad jeho smrtí visí otazníky. Zahajský si jeho vášeň pro adrenalinovou zábavu částečně vyčítal: „…to jsem zavinil já. Jirka to dřív nedělal. Začal s tím, až když to viděl u mě. Pro mě v mládí nebyl problém stát soše Stalina na hlavě. Když jsme šli jednou noční Prahou a já jsem vylezl do druhýho patra dnešního ministerstva průmyslu, tak stál a čuměl na mě s otevřenou hubou. Pak se toho chyt. Marně jsem mu vysvětloval, že to jde jenom do určitého věku…“
Vraťme se ale ještě do dob jejich studií. Těsně před zahájením třetího ročníku se dozvěděli, že E. F. Burian zemřel. Jako většina jejich kolegů se tak dostali přímo do třetího ročníku na pražskou DAMU.
Po absolvování DAMU hrál Jiří čtyři sezóny ve vinohradském divadle, kde mladému začínajícímu herci velmi pomohla Jiřina Švorcová (bývalá členka ÚV KSČ, předsedkyně Svazu dramatických umělců, známá také svou rolí v seriálu Ženy za pultem). Jiří neměl kde složit hlavu a tak se ho ujala. Napadlo ji zeptat se své známé hlasatelky Kamily Moučkové, jestli by Jiřího Zahajského nemohla na čas ubytovat. „Předtím u mě Jiřina bydlela, protože rekonstruovala půdní byt. Když mi dohodila podnájemníka, tak jsem jí řekla, ať mu dá svoje klíče. Netušila jsem, že u mě Jirka zůstane natrvalo,“ vzpomínala Moučková, která tou dobou měla za sebou dvě nevydařená manželství a tři děti.
Kamila Moučková
Tou dobou už byla Kamila Moučková známou osobností. Byla první televizní hlasatelkou v Evropě, stála u zrodu Československé televize. Práce měla nad hlavu, byla samoživitelkou malých dětí. Rozhodně nečekala, že se ve svých 34 letech zamiluje do o 11 let mladšího muže. Její děti ho velmi pěkně přijaly.
Jiří se myšlence vlastního dítěte rozhodně nebránil. Když pak Kamila jednoho dne otěhotněla, doufal, že se stane tatínkem, nicméně nechal rozhodnutí na ní. „Nedokázala jsem si představit, že bych měla čtvrté dítě. Jiří to respektoval. Řekl, že těhotenství je výlučně věc ženy, a já jsem doufala, že někdy ještě budeme mít další příležitost,“ prozradila Kamila, která zvolila interrupci. Jak přiznala, posléze toho litovala.
I přes svůj nízký věk byl Jiří své partnerce ohromnou oporou v těžkých situacích. Její život se převrátil srpnovou okupací vojsk Varšavské smlouvy. Byla to ona, kdo 21. 8. 1968 oznamoval v půl šesté ráno z televizní obrazovky, že spojenecká vojska překročila československé hranice. Patřila k symbolům protiokupačních nálad a tak v následujících letech upadla v nemilost. Přišla o práci v televizi, musela vykonávat podřadné práce a Zahajskému hrozilo, že se problémy snesou i na jeho hlavu. „Kdyby přišel zázračný dědeček a zeptal se mě, co bych měla za přání, tak bych měla jediné. Aby těch jednadvacet let trvalo kratší dobu, protože to nebyla moc velká sranda. Já jsem začala dostávat velké deprese, to bylo hrozné. Ještě jsem nevěděla, o co jde, takže na to přišel Honza Cimický, který přišel a vysloveně řekl, že mám těžké deprese. Měla jsem velikou kliku, že jsem žila jednatřicet let s Jirkou Zahajským, který byl báječný. Ten mě svým způsobem podržel, také jsem měla povinnost vůči dětem, ale moc velká sranda to nebyla,“ přiznala Kamila.
Invaze sovětských vojsk do ČSSR, 1968
Jelikož na tom byla velmi psychicky špatně, rozhodl se Jiří roku 1972 koupit chalupu v Konrádově na Kokořínsku, aby Kamilu přivedl na jiné myšlenky. Polorozpadlou roubenku dávali dohromady vlastníma rukama a vytvořili si z ní svůj druhý domov. Chodili na houby a aspoň na chvíli měli svůj klid. Lokalitu, kde měli chalupu, měl Jiří rád nejen kvůli okolním lesům, vyhovovala mu také místní hospůdka, kterou rád navštěvoval. „No, já nechci říct, že byl alkoholik, to bych si nedovolil. Po ránu mu ale vodka nevadila. Postavil si před sebe vždycky malý pivo, to aby to vypadalo… No, a potom to byl panák za panákem,“ prozradil na něj později hostinský z Konrádova.
Tvořili stabilní pár, z taktických důvodů se ale nevzali. Jako politicky nežádoucí znamenala Kamila pro Jiřího kariéru značné nebezpečí. Přesto s ní zůstal i poté, co podepsala Chartu 77. „Přišel Jiří Dienstbier a Jiří Frodl, rozhlasový redaktor a dopisovatel v Londýně. Přinesli Chartu a ptali se, zda to podepíšu. Řekla jsem, že samozřejmě, ale že to potřebuji ukázat Zahajdovi, až skončí ten večer v divadle. Věděla jsem, že bude tanec, a tak jsem mu chtěla dát šanci, aby se se mnou alespoň formálně navenek rozešel. Nakonec byl tanec mezi vejci, v tu dobu už nestáli estébáci před domem, ale rovnou seděli na schodech. A když jsem s nimi odmítala jít na výslech, tak mě táhli na andělíčka,“ uvedla Kamila v roce 2020.
Kamila zažila mnoho životních těžkostí, největší rána však pro ni přišla počátkem 90. let, kdy se Jiří zamiloval do její kamarádky Jany Brejchové. Tehdy byla Jana po svém rozchodu s Jaromírem Hanzlíkem, a tak ji Kamila na Silvestra pozvala k nim na chatu, aby se necítila osamělá. Během novoročního přípitku se stalo něco, co Janu i Jiřího zaskočilo. „Přeskočila jiskra a neřeknu vám, proč a jak je to možné. Třicet let jsme spolu chodili na kafe, mohli jsme spolu trávit noc v jedné posteli - a nic! No a teď mi vysvětlete, co se to stalo! Přišel Silvestr, slavíme venku, rachejtle, připíjím si se všemi okolo, s každým, pak přijde Jirka a říká: Tebe si nechám nakonec, pak mě políbil a… mně se zatočila hlava. Říkám si: Jano, nepij tolik, vždyť se ti točí hlava. No, už ve mně ten pocit zůstal,“ popsala vzplanutí Jana v knize své dcery Terezy Brodské.
Brejchová a Brodský v Berlíně
Kamila rozpad vztahu nesla velmi těžce. Od Jany, kterou považovala za svou kamarádku, to vnímala jako velkou zradu. Navíc ji trápilo, že Jana užívá chalupu na Kokořínsku, kterou s bývalým přítelem roky rekonstruovala.
Jiří zřejmě také nečekal, že se něco takového může stát. Ale jak se říká, citům se poručit nedá. Svůj vztah zpečetili skromnou svatbou na Novoměstské radnici, záhy se Jiří nastěhoval k Janě do bytu v Nerudově ulici na Malé Straně. Oba vypadali šťastně. Bohužel roku 2001 si Jiří vyslechl zdrcující zprávu. Byla mu diagnostikována rakovina prostaty. Následovalo náročné období, kdy se Jana o Jiřího ukázkově starala.
Přestěhovali se do bezbariérového bytu v pražských Vršovicích. Bohužel během všeho toho zařizování, vyklízení a nakupování nových věcí se Jiřímu přitížilo natolik, že musel být odvezen do nemocnice. Domů už se nevrátil. Zemřel 19. července 2007, což byla pro Janu těžká rána. Uzavřela se před světem, postupně se jí začal zhoršovat zdravotní stav. Bylo u ní zjištěno nedostatečné dokrvování mozku, v jehož důsledku je nyní herečka závislá na péči ostatních. Dcera Tereza jí proto zařídila pobyt v Léčebně dlouhodobě nemocných v pražském Motole, kde je o ni vzorně postaráno.
Zdroje:
7) RYCHETNÍKOVÁ, Hana. Jiří Hrzán: komik se smutnýma očima. Praha: XYZ, 2014. ISBN 9788073887667.
