Článek
Zuzana Stivínová si získala mnoho diváků svou rolí starostky severočeské vesnice Hany Sikorové, která ztrácí v obci Pustina podporu obyvatel a zároveň řeší rodinné drama. Referendum o těžbě hnědého uhlí v zákulisí nehostinné krajiny odstartuje temné události, které se dotknou života všech obyvatel Pustiny, zejména však rodiny paní starostky.
Hlavní roli si Stivínová užila, při natáčení měla pocit velké svobody a zároveň vnitřního klidu. Tušila, že tento projekt bude mít úspěch. „Pustina je vizuálně strhující osmihodinový kus se silným příběhem, který úplně postrádá nejen hluchá místa, ale i takové ty drobné zbytečnosti. Syrovost toho seriálu je nevídaná. V kontrastu s takovým tím „hodným českým filmem“, bude tenhle rozrušující, pro někoho snad až iritující seriál určitě vítaný,“ uvedla. Projekt režisérů Ivana Zachariáše a Alice Nellis nadchl nejen filmovou kritiku ale také diváky.
Synové Zuzany Stivínové si museli zvyknout, že když se jejich máma vrhne do nějakého projektu, jde do toho naplno. Nebývá moc doma a když už se doma objeví, nosí si práci. „Samozřejmě že nesundám roli s kostýmem. Každý večer sedím v kuchyni a připravuju se na druhý den, čtu si, co mým scénám předcházelo a co po nich bude následovat. Pak si přepíšu všechny svoje repliky vlastní rukou, líp si je tak pamatuju. To mě naučili Josef Somr a Radovan Lukavský, kteří v Národním hráli třeba jen dvě daná představení na měsíc a měli takové kartičky, které si před představením nebo před výstupem v rychlosti prolistovali.“
Díky své pracovitosti a talentu se stala jednou z nejvýraznějších tváří Činohry Národního divadla. Divadelní, filmová a televizní herečka se může chlubit několika úspěchy. Byla jí udělena Cena Alfréda Radoka, několikrát byla také nominována na Českého lva. Věnuje se také dabingu, vystupuje také jako zpěvačka a šansoniérka. Uspořádala sérii vlastních koncertů, vystupovala v Evropě, New Yorku či Filadelfii.
Národní divadlo, Praha
Jak se zdá, v jejím případě nepadlo jablko daleko od stromu. Jejím otec je známý hudebník-flétnista Jiří Stivín. Babičkou byla velmistryně malých rolích Eva Svobodová. Po tatínkovi zdědila nejen hudební talent, ale i pracovitost. Tatínek se totiž doma u svých 4 dětí moc neohřál.
Jiří Stivín
Nikoho asi nepřekvapilo, když se dcera známého hudebníka rozhodla pro studium konzervatoře. Po studiích si splnila sen každé herečky, dostala se do Národního divadla, kde působila mezi lety 1994 až 2000. Divadlu byla dlouho věrná, dokonce kvůli němu odmítla nabídku hrát v hollywoodském trháku Mission Impossible. Odřekla, protože v době, kdy se mělo natáčet, měla naplánované představení v Národním divadle.
Během natáčení kasovního trháku v roce 1995 došlo k incidentu, který poznamenal pověst českého filmu v zahraničí na několik let. Díky hlavnímu hrdinovi a producentu filmu Tomu Cruisovi byla ve snímku Praha skutečně Prahou, velmi se mu líbily historické památky a přišlo mu škoda vydávat Prahu za jiné město. Vše vypadalo slibně. Americký štáb měl vyhlídnuté okolí Karlova mostu a Lichtenštejnský palác, který měl představovat americkou ambasádu. A tak došlo k jednání o penězích. Úřad vlády nabídl filmařům prostory za 80 tisíc korun za natáčecí den. Což znělo férově. Pak ale nastal šok. Když mělo dojít k natáčení, Úřad vlády, vedený Igorem Němcem, změnil na poslední chvíli částku z 80 tisíc na 580 tisíc Kč denně. To samozřejmě nezůstalo bez odezvy. Při poskytování rozhovorů Tom Cruise i další členové filmového štábu opakovaně okomentovali, jak s nimi bylo v Praze zacházeno. „V jednu chvíli nám bylo řečeno, že pokud nepodepíšeme papíry do 16 hodin, tak lokalitu nedostaneme. Měli jsme dojem, že přešli od komunismu ke zběsilému kapitalismu bez jakéhokoli zmírnění,“ řekla po natáčení reklamní agentka filmu Katherine Orloffová. „Praha nás oškubala. Pro filmaře, kteří uvažují o natáčení v nádherné Praze, mám vzkaz: Neobtěžujte se,“ komentoval natáčení Tom Cruise. Špatná reputace pak vedla k poklesu zahraniční poptávky. Trvalo to 15 let, než z hollywoodského herce opadlo naštvání a byl ochotný v Praze natočit čtvrté pokračování Mission: Impossible s podtitulem Ghost Protocol. Kulisy Prahy však tentokrát představovaly Moskvu.
Tom Cruise
V Americe jsou zvyklí na ledacos, ale na to, co posvětil tehdejší premiér Václav Klaus, se jen tak nezapomíná. Ale zpět k Zuzaně Stivínové, která kvůli Národnímu divadlu odmítla životní příležitost zahrát si v hollywoodském filmu, kde měla mít roli agentky IMF, kterou pak místo ní ztvárnila Valentina Jakunina. Tehdy bylo divadlo pro Zuzanu vším. Co je víc, než hraní ve Zlaté kapličce? Po pár letech si však uvědomila, že chce mít také nějaký soukromý život. Rozhodla se proto z Národního divadla odejít a dát svému životu nový směr.
Seznámila se s molekulárním biologem Lukášem Čermákem, kterému porodila 2 syny. Když jednoho dne její muž dostal pracovní nabídku v Americe, rozhodla se jej následovat. Celá rodina se sbalila a vydala se do New Yorku, kde měli setrvat 3 roky. Jejich pobyt se však protáhl na necelých 7 let. Tehdy netušila, co je za oceánem čeká. Měla 6 kufrů, vedle sebe dva syny ve věku 3 a 6 let a manžela, který se těšil na práci v americké laboratoři.
Zuzana Stivínová s manželem
Herečka vystoupila z dobře rozjetého vlaku a na čas se stala ženou v domácnosti. Poté, co měla za sebou takové úspěchy, jaké zažila při účinkování ve hře Václava Havla Odcházení, či účinkování v jazzové opeře Dobře placená procházka v režii Miloše Formana, cítila, že zažila to nejlepší, co v rámci své profese může zažít a že by se měla také věnovat své rodině. Chtěla si odpočinout od své profese a vidět své děti vyrůstat.
Jelikož v New Yorku neměli rodinné zázemí v podobě hlídacích babiček, neuvažovala zprvu, že by se tam pokoušela o nějakou kariéru. Časem si ale řekla, že by měla nějak využít svůj volný čas a zkusit si pár konkurzů. Říkala si, že když se začne učit monology a texty, zlepší se v angličtině, otrká se a získá nové zkušenosti. Když však přišla na svůj první konkurz a stoupla si do fronty plné talentovaných lidí, spadla jí brada z toho, jak náročné je se prosadit. Když přišla na řadu, po půl minutě zpívání ji stopli a šel na řadu další. V dalším kole musela bez přípravy napodobit ukázanou choreografii, na čemž pohořela. A jak se tak rozhlížela, zjistila, že tam jsou herci, kteří takto chodí i na 10 konkurzů denně. Že je těžké v Americe prorazit okusili i jiné české celebrity. Své o tom věděl například Jan Tříska, nebo Eva Jeníčková, kterou si mnozí pamatují jako Vendulku utěšitelku z Básníků.
Jednoho dne se ale na Stivínovou usmálo štěstí. Potkala dámu, která kdysi hlídala jejího tatínka, když byl ještě malý. A jelikož působila v jedné významné instituci na Manhattanu, napadlo jí, že jeden její kamarád napsal hru a shání herečku. Díky této příležitosti pak hrála dva roky hlavní roli ve hře jednoho izraelského autora. Během té doby občas přiletěla do Prahy a něco natočila. Rodina si na pobyt v Americe postupně zvykla, ale bylo to náročné. Zuzana se tam více než herectví začala věnovat hudbě.
Po pár letech si řekli, že uzrál čas vrátit se domů, což nebylo jednoduché zejména pro jejich syny, kteří v Americe zanechali své kamarády. „Usilovně pracuju na návratu do Čech. Potrvá to asi rok, už tu mám i nějakou práci. Do Ameriky jsme odjížděli na tři roky, zůstali jsme šest let. Byli jsme tam déle, než jsme původně chtěli, líbilo se nám tam, ale myslím, že je teď správný čas, aby děti nebyly Američani a časem tam můžou se svou znalostí angličtiny jet studovat,“ sdělila roku 2014 herečka pro iDNES.cz
Pro její hereckou kariéru to bylo jistě šťastné rozhodnutí. Jak sdělila v pořadu Na plovárně, kdyby se nevrátila, možná by nehrála v Pustině. Vrhla se naplno do natáčení, od roku 2019 je opět členkou souboru Činohry Národního divadla. Vzhledem k její pracovitosti o ní jistě ještě uslyšíme.
Zdroje:
