Článek
Ačkoliv se loni naše republika zavázala, že půjde cestou navyšování výdajů na obranu, tedy že obranné výdaje se do několika let zvýší na 3,5 procenta HDP a dalších 1,5 procenta HDP budou tvořit související nevojenské investice, vláda Andreje Babiše dala najevo, že se dohodou z Haagu řídit nebude. „Rozpočet na obranu je vyšší o 13 miliard a v poměru k HDP se dostáváme na zhruba 2,1 procenta. Kasa je prázdná a my potřebujeme peníze pro lidi,“ sdělil před dvěma dny Babiš. Tímto svým výrokem vzbudil obrovskou vlnu reakcí. Například Petr Fiala vytkl premiérovi, že se chce spoléhat pouze na pomoc ostatních členských států NATO, a že to, že nechce plnit dohody, se nejspíš nebude líbit americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi, který tlačil na to, aby se evropské státy NATO staraly dostatečně o vlastní bezpečnost a nespoléhaly na sílu USA.
Ilustrační foto - Armáda ČR voják stráž
Bezpečnostní situace v Evropě se za poslední roky výrazně zhoršila, na což nedávno upozornil polský ministr zahraničí Radosław Sikorski: „Stojíme před nebezpečím války, jakou zažili naši dědové. Kreml neustoupí. Uvědomování si nebezpečí může paralyzovat, anebo mobilizovat. Nemůžeme si dovolit být paralyzováni. Pasivita či spoléhání na jiné je pozvánka k eskalaci, stejně jako vykřikování, že to není naše válka.“ Naše vláda však zastává jiný názor. Činí kroky, které jako by říkaly, že se nás válka na Ukrajině netýká. My přece nechceme válku, tak proč bychom měli řešit výdaje na zbrojení. Jen si vzpomeňte na vyhrocenou předvolební prezidentskou kampaň, ve které Andrej Babiš jasně dával najevo, že chce mír, nechce válku, a že pokud bude prezidentem Petr Pavel, zavede naši zem do války.
Prezident Petr Pavel
Petr Pavel byl zvolen, Česká republika neválčí. Dokonce i ubylo odpůrců zbrojení. Alespoň to tvrdí odborníci, kteří čerpají z šetření CVVM. Dle zjištění meziročně výrazně ubylo lidí, kteří považují obranné výdaje za zbytečné a zatěžující stát. Podle letošních lednových dat 65 % dotázaných nepovažovalo náklady na obranu za zbytečné. Což je oproti loňsku desetiprocentní rozdíl. O 3 % vzrostl počet lidí, kteří si myslí, že je třeba za každou cenu bránit suverenitu našeho státu. Konkrétně se takto vyjádřilo 92 % respondentů. Z výzkumu také vyplynula skeptičnost vůči naší schopnosti se bránit – 56 % dotázaných si myslí, že kdyby došlo k válečnému konfliktu, naše země by se nebyla schopna ubránit. S tímto negativním postojem souhlasí také režisér Václav Marhoul, který byl roky příslušníkem aktivních záloh Armády ČR.
Václav Marhoul
Tvůrce filmu Tobruk či Nabarvené ptáče byl dlouhodobou mediální tváří aktivních záloh. Jak uvedl, roky měl špatnou fyzickou kondici. Až po natočení válečného dramatu Tobruk, o vojácích v severní Africe, šel do sebe. Začal cvičit, zhubl 16 kg a zvládl přijímací zkoušky ke speciálním jednotkám, u kterých byl 12 let. Má tedy určité zkušenosti. Marhoul dlouhodobě poukazuje na to, že je nutné se na případný válečný konflikt připravovat, protože na nepřipravený národ se snadněji útočí. Faktem bohužel je, že naše armáda je malá a že za současného početního stavu vojáků nedokáže naši zem ochránit. V situaci, kdy početní stavy armády tvoří zhruba cca 25 tisíc vojáků plus zhruba 4 tisíce aktivních záloh, se musíme spoléhat na kolektivní obranu a pomoc ostatních členských států NATO. Dle jeho slov se naše armáda vejde zhruba na jednu čtvrtinu Václavského náměstí. A protože je tak malá, je nutné investovat do zbrojení. V příštích letech bude nutné vybudovat těžkou brigádu a také chybějící protivzdušnou obranu. Dle jeho slov se investice nebudou týkat jen vojenské techniky, peníze půjdou i do infastruktury, což se promítne i do civilního života.
To, že je nutné navýšit výdaje na obranu si uvědomuje čím dál tím více lidí. Ano, zaznívají občas hlasy, že nás by Rusko nenapadlo, protože jak uvedla Kateřina Konečná, co by si na nás Rusko vzalo. Nicméně jak upozorňuje Marhoul, naše země má výhodnou strategickou geopolitickou polohu, navíc se nám za poslední roky také zvýšila životní úroveň. Politici nás však stále přesvědčují, že se máme zle, ale že oni nám pomohou, když jim dáme svůj hlas.
Často tedy přes média slýcháme, že je nutné zajistit životní standard důchodcům, což se docílí nejen navýšeným důchodem, ale také například slevou na dopravu. Uvažovalo se i o snížení věku odchodu do důchodu. Přitom dle dostupných dat se důchodci nemají až tak zle. V posledních letech se důchodci dočkali mimořádného navyšování důchodů, tudíž penzisté unikli jakékoli hrozbě tzv. příjmové chudoby.
A jak se ukazuje, naše společnost se jako celek nemá špatně. V bankách máme uložené poměrně velké finanční zásoby. „Máme v evropském srovnání extrémní úspory,“ uvedl nedávno bývalý guvernér České národní banky Jiří Rusnok. Mnoho lidí také „sedí“ na majetku vysoké hodnoty. Uvádí se, že zhruba tři čtvrtiny domácností v Česku bydlí ve vlastním bytě nebo domě. Senioři tvoří poměrně početnou skupinu vlastníků nemovitostí. Lidé důchodového věku vlastní zhruba pětinu bytů a čtvrtinu všech rodinných domů.
Přesto se nám politici snaží namluvit, že máme nízkou životní úroveň. Občané jsou proto nyní údajně prioritou naší vlády. Jak sdělil nedávno premiér Babiš: „Naše priorita je zdraví našich spoluobčanů, aby žili dlouho.“
Dávat peníze do zdravotnictví a sociálního systému je jistě také důležité. Na druhou stranu, jak třeba říká Marhoul, zdravotnictví či školství nebude fungovat v době války, proto je třeba válce předejít. Zvýšení nákladů na obranu jsou investicí na zvýšení bezpečnosti, která by měla být prioritou státu. V zemi, kde si lidé dělají pojistky na kde co, by se nemělo zapomínat, že vybavená a vycvičená armáda je vlastně také jakousi pojistkou.
Je tristní, jak moc jsme si za poslední roky zvykli do obrany neinvestovat. Od padesátých let do roku 1989 bylo běžné dávat na obranu minimálně 5 % HDP (respektive národního důchodu). „Sovětský svaz tehdy tlačil na československou armádu, ať nakupuje další a další zbraně, stejně jako to dnes dělají Spojené státy. Tady podobnost ale končí, protože USA požaduje, aby se Evropa vyzbrojila a v případě války se sama bránila,“ sdělil Novinkám historik z Vojenského historického ústavu Prokop Tomek. A když se podíváme dále do minulosti, v roce 1938 mělo jít na obranu 11,5 % národního důchodu (21% státního rozpočtu). V době ohrožení nacistickým Německem byla obrana prioritou. Benešovu výzvu k mobilizaci uposlechly desetitisíce lidí, kteří byli ochotni bránit republiku. Priority se od té doby zřejmě změnily.
Zdroje:
