Článek
Ať už jde o zubaře, psychiatry nebo očaře, jakmile máte zdravotní problém, musíte si připravit pevné nervy na marné obvolávání lékařů, zda přijímají nové pacienty. A když se vám poštěstí, tak se musíte smířit s velmi dlouhými čekacími lhůtami. Na psychiatrické vyšetření se čeká klidně i půl roku. To je realita současného českého zdravotnictví. Již mnoho let se potýkáme s nedostatkem lékařů i zdravotních sester. Jak je to možné? Chybí jich tu tisíce. Copak tu nemáme každý rok dostatek absolventů z lékařských fakult? Pravdou je, že mnozí tady sice vystudují, nicméně české platové podmínky pro ně nejsou dostatečně atraktivní, a tak jdou raději pracovat do zahraničí.
Podle portálu platy.cz je průměrný měsíční plat českého lékaře něco přes 74 000 Kč hrubého. Český lékař navíc musí počítat s velkým množstvím přesčasových hodin. Naproti tomu v sousedním Německu, kam velká část českých lékařů odchází, dostávají lékaři od třetího roku po nástupu v základu 4700 eur hrubého měsíčně. Ten, kdo má děti, může navíc počítat s přídavky na děti, které jsou ve výši 250 eur měsíčně na jedno dítě, a dostává je každý, kdo v Německu pracuje. Obdobné je to i u zdravotních sester. U západních sousedů si vydělají podstatně více.
Se svými pracovními podmínkami je zdravotnický personál nespokojen už radu let. Problém s přesčasy i jejich ohodnocením graduje, a tak jsme minulý rok byli svědky stávky lékařů. Požadovali změnu odměňování a omezení přesčasové práce. Kvůli lepším pracovním podmínkám byly odloženy některé operace a zavřeny ambulance. Někteří to označovali za přehnané, že si v podstatě berou pacienty jako rukojmí. Dle lékařů to však bylo nutné. Průměrný český lékař v nemocnici prý stihne za jeden pracovní týden odsloužit i dvojnásobek hodin, tedy k 80. Odpracované přesčasy pak hrají významnou složku v jejich příjmu. Žádali tedy, aby se jim zvýšily základní platy. Nakonec vznikla dohoda podepsaná mezi lékaři, odbory, Ministerstvem zdravotnictví a VZP, podle které by průměrný plat lékaře měl být v přímé úměře na dosažené kvalifikaci a praxi ve výši 1,5násobku až 3násobku průměrné mzdy. V posledních dnech však vyplouvá na povrch nespokojenost lékařů, neboť slibovaný koeficient zohledňuje šestidenní pracovní týden a ne základní pracovní dobu. Lékaři a odbory by také chtěli narovnat rozdíly mezd a platů ve veřejných a soukromých nemocnicích. Hrozí tedy další stávka.
Problémem jsou finance. Státní kasa je prázdná a léty bobtnající problém nabírá na síle. Máme sice špičkovou zdravotní péči, ale není personál. Kvalitní a dostupná zdravotní péče se zdá být stále problematičtější a brzy možná dojdeme k vystřízlivění, že to takto dál nejde, že jde jen o iluzi. Populace stárne, bude přibývat lidí se zdravotními problémy a do toho dochází k exodu mladých lékařů do zahraničí. Mladí ke studiu medicíny přistupují pragmaticky – v Čechách vystudují za výhodných podmínek a pak hurá za vysokými výdělky na západ.
Přitom není třeba odcházet jinam. Lékaři mající soukromé ordinace se nemají zle. Kdysi jsme dělala pohovor na recepční v soukromé ordinaci ortodoncie. Velký důraz byl při pohovoru kladen na znalost němčiny a reprezentativní vystupování, neboť sem dojížděla klientela z Rakouska. Pacienti z Rakouska či Německa klidně za kvalitní péčí přijedou i sem.
Dalším příkladem toho, že se i zde mohou mít lékaři dobře, je známý případ pana doktora Arenbergera, tehdejšího ministra zdravotnictví, který se za covidové doby mohl pyšnit vedlejšími příjmy z kožní živnosti dosahující částky přes 30 milionů.
Lidmi je lékařská profese velmi uznávána a mnozí si také myslí, že jsou královsky placeni. Proto i někteří kroutí hlavou, proč si furt na něco stěžují, že se přeci nemají tak zle. Když se však člověk podívá na množství jejich přesčasů, je zřejmé, že jejich pracovní podmínky, zvláště ve státních nemocnicích, nejsou ideální. Rozumím jejich rozhořčení a chápu, že se nechtějí nechat opít rohlíkem od vlády, která zřejmě razí heslo Oscara Wilda: „Je to hrozně těžká práce, nedělat nic. Ale mně těžká práce nevadí, když nevede k žádnému určitému cíli.“ Svou liknavostí působí vláda nevěrohodně. Možná čekají, že se situace vyřeší nějak sama. A možná je jejich taktika správná. Třeba se dočkáme vlivem zhoršené bezpečnostní situace v zahraničí konce odlivu českého zdravotního personálu. Raději totiž zůstane doma. Nezbývá než doufat, že to vše naše zdravotnictví ustojí.
Zdroje:
