Článek
Sbírání angreštů na zahrádce, hledání hub v lese, hraní karet s dědou, cachtání v rybníku, štípance od ovádů, výborné buchty a babička, která místo dvou knedlíků vždy nandá aspoň tři. To jsou mé vzpomínky na léto, které jsem trávila u prarodičů. Je to něco, co moje děti nikdy nezažijí. A podobně to má dnes mnoho jiných dětí. Dnes si mnoho babiček raději zajde na jógu, než aby šla s vnoučaty do lesa.
Zatímco dříve bývalo běžné, že prarodiče trávili svůj čas s vnoučaty, zatímco jejich rodiče řešili hospodářství, tedy obživu pro celou rodinu, dnes je to díky důchodovému systému jinak. Rodiny už často nežijí pospolu pod jednou střechou, dochází k atomizaci. Staří lidé počítají s tím, že se o ně stát postará, a nemusí se tedy spoléhat na pomoc svých potomků. Tradiční role, kdy každý měl v rodině svou úlohu, se tak postupně vytrácí. Pokud byste chtěli najít stařenku, která by měla podobné vlastnosti jako babička Boženy Němcové, hledali byste asi dlouho. Pokorná a obětavá žena, která jako první vstává, aby vypomohla s hospodářstvím a chodila s vnoučaty na procházky a předávala svá moudra, už dnes zní skoro jako sci-fi.
Terezie Brzková, Babička 1940
Doba se posunula, lidé mají jiné hodnoty. Přesto jsou babičky, které na svou roli nezapomněly a když mohou, tak tráví se svými rodinami čas. „Zajímá mě, co bylo ve škole, jak se vnoučata mají, jak se vyvíjejí. Nemám mnoho času, na rodičovská sdružení nechodím. Ale protože vím, kolik mají moje dcery práce, snažím se jim pomáhat. Přijedu, uklidím, donesu jídlo, uvařím. Zajímám se, zda něco nepotřebují, prostě takhle nějak funguji,“ prozradila například loni Magda Vašáryová. A že to tak vskutku má, dokládají i videa, která pořizuje její dcera Hana a pak sdílí na Instagramu. Videa, na kterých známá herečka, diplomatka a politička přerovnává jídlo v lednici, mají velkou sledovanost. Něco takového, se prostě jen tak nevidí.
Magda Vašáryová
Podle Vašáryové je přirozené, že ženy mají o své rodiny starost, že se zajímají o budoucí generaci, „Zatímco chlapi létají na rogalu, na motorkách nebo kdo ví kde. Ženy mají větší zodpovědnost za rodinu, a to i když děti dospějí. Protože pak přijdou vnoučata a ženy jsou s nimi zase ve styku.“ Ženy dle ní mají v sobě dáno, že jim není lhostejný osud jejich potomků. „Proto když slyším dneska některé babičky říkat, že jim je jedno, co bude, napadá mě, že tohle je obrovská kulturní změna, kterou by se měli zabývat sociologové,“ komentovala změny, které ve společnosti pozoruje.
A není jediná, kdo si změn v chování a postojů u starší generace všímá. Také sociologové si všímají, že ochota pomáhat svým dospělým potomkům klesá. „Rodiče musí pro své děti udělat všechno. V roce 1991 s tímto výrokem souhlasilo přes 72 procent českých seniorů,“ zatímco o několik let později, v roce 2008 s tímto výrokem souhlasilo už jen něco málo přes polovinu seniorů.
S tím, jak klesá ochota pomáhat dospělým dětem, zkracuje se i doba, po kterou tráví čas se svými vnoučaty. Podle socioložky Lucie Vidovičové, která se zabývá stárnutím společnosti, pouze patnácti procentům prarodičů zabere role prarodiče v běžném týdnu nejvíc času. Nejvíce prarodičů, dvacet šest procent, označuje za časově nejnáročnější svou roli vázanou na ekonomickou aktivitu. Na vnoučata zkrátka mnozí nemají čas, či mají prostě jiné priority.
Z úst psychologů zaznívá, že by to rodiče malých dětí neměli mít babičkám a dědečkům za zlé. Je přeci přirozené, že mají své životy, neměli by hlídání vnoučat brát jako samozřejmost. „Rodiče by neměli být dotčení, pokud prarodiče nechtějí nebo nemohou hlídat. Není to jejich povinnost. Oni už vychovali vás nebo vašeho partnera či partnerku,“ uvedla psychoterapeutka Markéta Antošová.
Tyto komentáře nenechávají chladným řadu rodičů, kteří mají v živé paměti, jak je jejich rodiče neváhali dát na prázdniny k prarodičům, a ti bez reptání trávili se svými vnoučaty mnoho času. „Jedni pohlídají, jen když nutně potřebujeme a na nezbytnou dobu. Druzí vůbec. Je to sobecké. Mě i ženu naši udávali po babičkách na víkendy i na celé prázdniny. Dnes vám prarodiče klidně řeknou, že nemají čas. A pak čekají, že se o ně budeme starat, až budou nemohoucí,“ podotkl jeden z diskutujících na sociální síti.
Když vidím, jak se někteří dnešní prarodiče staví ke svým rolím, skoro mi připadá, že je nutné jim vysvětlovat, jaké výhody jim přinese čas strávený s vnoučaty. Jako argument lze použít výsledek šetření Flavie Cherechesové z univerzity v nizozemském Tilburgu. Zjišťovala, zda čas strávený s vnoučaty má nějaký příznivý dopad na zdraví babiček a dědečků. Z výzkumu vyplývá, že prarodiče, kteří se nějak starají o vnoučata, mají lepší paměť a vyjadřovací schopnosti. U žen navíc dochází k tomu, že pomalejším tempem ztrácejí na duševní výkonnosti. „Co nás zaujalo ze všeho nejvíce, byl fakt, že pozitivní efekt péče o vnoučata byl jasně patrný bez ohledu na to, kolik hodin týdně s nimi prarodiče trávili a jaké aktivity s nimi provozovali,“ uvedla Cherechesová.
Čas strávený s vnoučaty je zkrátka prospěšný a užitečný. Vzájemná interakce svědčí nejen seniorům, ale také dětem, které prarodiče mohou obohatit o své životní zkušenosti. Je smutné, když prarodiče toto nevnímají a raději svůj volný čas tráví jinak. Když nefungují prarodiče, musí rodiče jejich roli substituovat jinak. Mnoho dětí pak místo procházky či hraní si na hřišti s prarodičem tráví čas u tabletu, což jim samozřejmě neprospívá.
Je tak trochu paradox, jak si naše společnost zvyká na to, že prarodiče neplní svou roli. Dokonce zaznívají hlasy, že prarodiče mají přeci právo žít si svým životem, že není jejich povinnost trávit čas s rodinou. Umíte si představit, že bychom se podobně stavěli k otcovské roli? Že bychom řekli, že je v pořádku, když otec netráví čas se svými dětmi, že má právo na svůj vlastní život? A že bychom tatínky museli přesvědčovat o benefitech, které přináší čas strávený s dětmi?
Je společensky i právně dané, že rodiče mají své povinnosti. Krom výchovy musí své potomky také zabezpečit. Mají vůči svým dětem vyživovací povinnost. Dle § 910 zákona č. 89/2012 Sb. platí, že vůči dítěti mají vyživovací povinnost jeho předci. Ale pozor, nemyslí se tím jen rodiče, ale také prarodiče. Nicméně vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti má přednost před vyživovací povinností prarodičů. Za jistých okolností, však vyživovací povinnost může být přenesena na prarodiče. A to v případě, že povinný rodič nemůže stanovené výživné platit. Tato situace může nastat například v případě úmrtí rodiče, či v případě, kdy je rodič z objektivních důvodů bez stálého příjmu. Může se stát, že je povinný rodič v cizině, je ve vazbě, nebo třeba ještě studuje. Anebo je nemajetný a výživné se z neplatícího rodiče nedaří dlouhodobě dostat, a to ani exekucí.
O tom, zda bude povinnost platit výživné přenesena na prarodiče, rozhoduje soud. Je třeba počítat s tím, že povinnost platit výživné se pak bude týkat všech prarodičů. „Soud v tomto případě nevychází ze zásady stejné životní úrovně rodiče a dítěte. Výše výživného se vypočítává z reálného příjmu prarodičů a zohledňuje se, kolik prarodičů se na vyživovací povinnosti podílí. Každému prarodiči je výše výživného stanovena zvlášť a všichni ho plní v poměru odpovídajícímu jejich majetkovým schopnostem, což znamená, že každému může být stanoveno v jiné výši,“ uvedl advokát Pavel Staněk.
Čili, ačkoliv si někteří prarodiče mohou myslet, že tím, že jejich děti vyrostly a založily vlastní rodiny, se zbavili svých povinností, nemusí tomu tak být. Mohou nastat situace, kdy se budou muset zapojit do péče o další generaci.
Zdroje:
