Článek
Kdo má starého nemohoucího příbuzného, dá mi asi za pravdu, že nedostatek míst v domovech pro seniory představuje poměrně velký problém. Na pobytová zařízení se většinou obracejí lidé v době, kdy péči o seniora doma již nezvládají, nebo k tomu nemají vhodné podmínky. Pak ale narazí na problém, že čekací lhůty mohou trvat klidně několik měsíců. V podstatě pak nezbývá než čekat, až někdo umře a uvolní se místo. Problémem jsou kapacity sociálních služeb, které se sice navyšují, ale pomalu a k tomu se ještě potýkáme s nedostatkem personálu jak v sociální oblasti, tak i ve zdravotnictví.
Nedávno jsem četla článek o problému s umístěním seniorů, kde jedna žena popisovala jejich situaci z doby, kdy byla krátce před porodem. Tehdy jejich tchýni před Vánoci 2022 diagnostikovali Alzheimerovu nemoc. V nemocnici jim řekli, že samotnou zpátky ji domů už nepustí. Kvůli pokročilé fázi těhotenství, dotyčné ženě nedoporučili, aby si do bytu v Praze nemocnou seniorku vzali. Začal tak marný kolotoč hledání vhodného umístění.
Z této situace je mnoho rodin zoufalých. V nemocnicích své příbuzné dlouho nechávat nemohou, tam potřebují uvolnit lůžka. Pak je problém kam s nimi? Neexistuje nárok na okamžité přijetí seniora, musí se prostě čekat.
Zvyšuje se počet jedinců s různými formami demence a dle expertů do roku 2050 jich může přibýt až o třetinu. „Dnes téměř nenajdeme rodinu, kde by někdo ve vyšším věku neměl Alzheimerovu nemoc,“ říká přednosta Neurologické kliniky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní Thomayerovy nemocnice Robert Rusina.
Do budoucna bude nutné výrazně rozšířit kapacity terénních služeb, aby byla možnost službu zajistit přímo rodinám v jejich přirozeném prostředí jejich domovů. Roste poptávka po domácích pečovatelích. Dožívání v přirozeném prostředí může mít ale i svá úskalí. Bývá problém, že mnoho seniorů žije v domech, kde kvůli různým překážkám nejde zestárnout. Někteří se odmítají přestěhovat do vhodnějšího menšího bytu, na stará kolena si nepřejí změnu.
Financování sociálních služeb je nákladné. Uvažuje se o systému pojištění na péči. Rostou výdaje poskytnuté Ministerstvem práce a sociálních věcí, zdravotními pojišťovnami nebo obcemi. Roste i výše ročních úhrad, které za služby zaplatí přímo uživatelé. Podle ředitele Asociace poskytovatelů sociálních služeb J. Horeckého jsou však pečovatelské služby pro seniory finančně dostupné. „Maximální úhrada je regulována na 130 korunách na hodinu s tím, že řada poskytovatelů není u všech výkonů na maximálních úhradách. Na úhrady pečovatelské služby se pak využívají příspěvek na péči a starobní důchody seniorů.“
Určitou naději představují evropské dotace. V současnosti jde z těchto dotací do systému sociálních služeb jednotky miliard korun na posílení kapacit jak pobytových, tak terénních služeb. Dle J. Horeckého situaci zachraňuje soukromý sektor, který zvyšuje své kapacity. Zatímco soukromý sektor je schopný zařízení postavit do dvou až tří let, veřejnému to trvá až třikrát déle, protože je to velmi komplikovaný proces. V soukromých zařízeních je možné připlatit si za takzvané nadstandardní (fakultativní) služby.
Co se týká personálu, chybí zejména zdravotní sestry. V západních zemích jsou však na tom hůře. U nás pomohlo navyšování platů z minulých let a také fakt, že zde začali pracovat uprchlíci z Ukrajiny.
Vzhledem ke kapacitám domovů pro seniory a demografickému vývoji, lze predikovat, že většina z nás bude stárnout doma. Otázkou je, jak kvalitně a důstojně. Mnoho lidí se touto otázkou nezabývá, dokud nejsou postaveni před situaci, kdy se musí postarat o stárnoucího příbuzného. Je to však problém, který se bude jednou týkat každého z nás. Je jistě žádoucí, aby člověk mohl umřít v klidu svého domova a měl k dispozici adekvátní péči. Je proto potřeba volat po dobře zaplacených lidech a sociálních službách. Realita je taková, že většina Čechů umírá v nemocnici či jiné instituci. Lidé v domovech často prožívají poslední období svého života. Někteří jsou zde spokojeni, jiní ne, chybí jim jejich rodina, psychicky pak upadají a zhoršuje se jejich zdravotní stav.
Současná generace lidí v produktivním věku je v nelehké situaci. Dnešní doba na ně klade nemalé nároky. Jednak mají finančně zabezpečit své potomky, přispívat do systému na důchody současných seniorů a zároveň si dělat finanční rezervu pro své stáří. Pak, když se zhorší zdravotní stav příbuzného seniora, jsou postaveni před otázku, jak vše řešit. Někdy se to může nešikovně potkat a člověk může najednou řešit nedostatečnou kapacitu školek a zároveň kapacitu domů pro seniory. Pak je náročné vše vybalancovat. Idea, že se o seniory postará rodina je ušlechtilá, nicméně mohou nastat případy, kdy to je nadlidský úkol. A co s tím? Jsou tací, co říkají, že by se o důchodce měl postarat stát. Celý život odváděli do systému, tak si to zaslouží. Z jejich důchodů a příspěvku na péči se pak hradí tyto služby. Naopak ze strany státu jsou vysílány signály, že se člověk nemůže spoléhat jen na stát, má se na své stáří finančně připravit a pokud má problémy, má se o něj postarat rodina. Co ale lidé, kteří nemají tu možnost péče své rodiny? Nemají děti, nebo mají v rodině špatné vztahy? Určitě není dobré se plně ve všem spoléhat na stát. Nicméně člověk by měl mít na stáří vidinu toho, že zde budou funkční služby, které se o něj v případě potřeby postarají. Člověk by měl mít právo dostat se k pečovatelským službám a institucím.
Anketa
Nemyslím si, že by byli lidé méně ochotní postarat se o stárnoucí příbuzné. Je to spíše o jejich možnostech. Od července se má navyšovat příspěvek na péči zejména pro lidi v domácím prostředí. Má to sloužit jako motivace, aby se o lidi postarala rodina. Možná to pomůže. Ruku v ruce s tím by měly být vylepšeny i terénní služby. Přeci jen když o někoho pečujete, nejde to dělat nonstop. Každý si někdy potřebuje odpočinout, i ten pečující jedinec. Snad se situace v sociální oblasti vylepší. Budu v to doufat nejen kvůli sobě, svému klidnému stáří, ale i kvůli svým dětem, abych jednou pro ně nepředstavovala těžko řešitelný problém.
Anketa
Zdroje:
